Dodatek

Suplement je takovým doplňkem filmu „Zycie jako smiertelna choroba przenoszona droga plciowa“ . Mnoho situací je převzatých, jen z vedlejší role se stala hlavní a naopak. Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco „Zycie ….“ je o umírání „Suplement“ je o žití, o místě v životě. Jenže dilema hlavního hrdiny pochopit nedokážu ( a myslím si, že žádný ateista), ale ani JEMU vlastně moc nerozumím. „ Lékař musí být v každé chvíli připraven být přítomen úmrtí. Stejně jako kněz. A já to nedokážu snášet. Mě to strašně ničí“. Potom to jeho rozhodování opravdu nechápu. Samostatně film (podle mě) ocení nejspíš jen divák z bigotního Polska, ovšem jako doplněk k filmu „Zycie …..“ to není špatné. (11.11.2006)

Film se vrací k životu Filipa, studenta medicíny z předchozího Zanussiho filmu, který sám sebe považuje za vyvoleného - což mu dokládají citáty z Bible - a nedokáže se vyrovnat se svou skutečnou průměrností, což vede i k jeho agresivnímu chování vůči své snoubence. Vzhledem k nižšímu rozpočtu a žádné koprodukci však působí snímek trochu rozvlekle a televizně. (18.10.2018)

Výborný nápad podat totéž, co v předchozím filmu, akorát z úhlu pohledu jiné postavy a jejích problémů. Vedlejší postava Filipa ze "Života jako smrtelné choroby..." se stává hlavní a nám se po předchozím ne vždy chápaném a jasně vysvětleném problému, který visel nad postavami Filipa a jeho dívky Hanky nabízí skvělá psychologická sonda do nitra člověka hledajícího své místo v životě a přitom zmítaného pochybnostmi a paralyzujícím strachem a obavou ze špatného rozhodnutí. - Je mi jasné, že Filipovo dilema bude pro mnohé španělskou vesnicí, ale pro toho, kdo se dokáže alespoň přiblížit k tomu, co v sobě cítí a prožívá, se odkryje strhující existenciální drama. (02.01.2009)

Zvláště první dvě třetiny filmu se mi zdály výborné, ty dialogy měly opravdovou hloubku. Myslím, že něco takového by Češi nedokázali natočit, či spíše nemají o něčem takovém ani tušení. Ale výjimky určitě jsou. I ten konec byl pěkný, jen mi připadala docela zbytečná ta scéna ve školní pitevně. Viděl jsem tento film poté, co jsem shlédl Mullanovy "Padlé ženy" a o to více jsem si uvědomil, jaký je mezi těmito filmy propastný duchovní rozdíl. Asi jako mezi studánkou pitné vody a močůvkou... (03.09.2008)

Zajímavé doplnění k filmu Život jako smrtelný choroba přenášená pohlavní cestou, se kterým se prolíná. Jen nejde o umírání, ale o hledání svého místa v životě. Medik Filip (Pawel Okraska) je přesvědčen,jako většina lidí, o své vyjímečnosti a předurčení. V tomto případě ve jménu křesťanství a boha, ale život ho láká zejména v podobě dívky Hanky (Monika Krzywkowska). A tak se u něj střídají pocity vyjímečnosti a předurčenosti, pochybnosti, touze po experimentování, pocity viny a touhy po trpitelské smrti. Až pod vlivem starého známého doktora Berga (Zbigniew Zapasiewicz), svého bratra Andrzeje (Karol Urbanski) a neskonalé trpělivosti Hanky (přitom ženy jsou tak netrpělivé v jakýchkoliv otázkách týkajících se partnerských vztahů) "pochopí", že tím pravým kořením je prostý život. Dalo by se to shrnout do definice, že jde o hledání smyslu života, ale život zřejmě nemá hlubší smysl. Jakákoliv víra je berličkou, která dává pozlátko smyslu. Navíc prostý život v době tržního kapitalismu, či jakéhokoliv diktátorského režimu se často mění spíše jen v prostý boj o holý život. A pak už nejde o život, ale o přežívání. I když je to jen jeden z úhlů pohledu na cestu, hledání a nalezení této cesty. Neboť ve své podstatě je každý člověk sám, a budiž obdivován ten, u koho to tak není. Duševní pátrání je to nejtěžší, co se může člověku přihodit. Možná by bylo milejší býti prostého rozumu a dokázat brát vše tak jak to je, a ještě se z toho radovat. (22.07.2010)