Klient

Tak Farhadi na môj vkus až príliš kráča v stopách Rozchodu Nadera a Simin, jedine že by Klient bola nejaká druhá časť voľnej trilógie. Interiéry, divadeľnosť, dlhá expozícia, náhoda/nehoda/zločin, ktorý rozhýbe dej a začne rozohrávať psychologickú hru manželov a ich blízkeho okolia. A všade zase peugeoty :) Možno ako pri Rozchode film docením viac na druhý krát, zatiaľ som trochu rozľadený z jeho jednoduchosti a svojim spôsobom aj predvídateľnosti. Je fajn, že sa z toho nestala v prvom pláne detektívka s detektívom na vlastnú päsť a ide skutočne o tú psychológiu. Lenže práve odľahčené momenty ako bláznenie s kamoškiným dieťaťom mi pripadajú smerodatnejšie ako dominujúce divadelne vypäté scény. Tu zisťujeme, čo možno Emadovi a Rane v spoločnom živote skutočne chýba. (14.09.2017)

Je zajímavé, kolik výrazných autorských festivalových snímků vzniklo v roce 2016 na stejných základech. Neznámá dívka bratří Dardennů, Zkouška dospělosti Christiana Mungiu i Farhadiho Klient budují téma filmu na rovině sociálního dramatu obyčejných lidí, jejichž život naruší násilný čin. Jeho podstata však není zcela jasná a hlavní postavy se tak s pomocí jakési detektivní zápletky pokoušejí nalézt pravdu, která se ale ve všech případech vyjeví jako neuspokojivá a určitá míra viny se pomalu ale jistě přesouvá na hlavního hrdinu. Zajímalo by mě, jestli je to přirozený souběh okolností a nezávisle na sobě tak tvůrci reagují na dobu okolo nás, anebo se jedná o čirou náhodu. Faktem je, že vítězem je u mě stále rumunská Zkouška dospělosti. Farhadi nicméně nenatočil špatný film. Nemá sice takový drive jako Rozchod Nadera a Simin, dokáže ale i tak působivě vygradovat děj a zanechat v divákovi hořkou pachuť. Na Oscara to však za mě není. 7/10 (30.05.2017)

Nader a Simin asi neopakovatelní, ale tohle není marná variace na téma rozpadající se vztah zasažený nejasnou katastrofou. Škoda, že dynamiky a spontánnosti oscarového dramatu se tentokrát Farhadi jen zdaleka přibližuje, přičemž si vypomáhá trochu klasičtějším trikem (spojení divadla a reality). Solidní standard. [Cannes 2016] (21.05.2016)

Styl je jevištní bytově divadelní. Střízlivě civilní výraz pomáhá režisérovi budovat výbušné napětí ze zdánlivě idylických chvilek, třeba při dětské návštěvě u večeře. Kvůli konečnému efektu se zápletka poněkud uměle komplikuje, nicméně pointa ve finále nese vedle originality i čistou sílu – jako vždy, když se volí mezi trestem a slitováním. Režisér za tento film dostav svého už druhého Oscara nechápu, pro tentokrát slavnostní ceremoniál bojkotoval kvůli Trumpovu přístupu k cizincům z muslimských zemí. Muslimů a jejich agresivního náboženství se všude bojí a Trumpovo rozhodnutí se mi zdá logické. Já u nás muslimy také nechci. Jsou známí tím, že se nikde nepřizpůsobí místní kultuře a vytváří izolované komunity. Před zákony země, kam přišli dávají přednost zákonům svého Boha. Dalo by se říct, že praktickým realizováním Koránu vznikne ráj Islámského státu. (11.04.2020)

Na to, že má jít o "prozíravý naturalistický snímek" mi přišel až moc uměle vykonstruovaný, co se týče chování postav (kdy jediná normálně jednající postava je manžel) a divadelního představení, které má sugerovat jakousi paralelu s jejich životy. Velmi se mi líbila práce s osvětlováním a prostorem na začátku a konci, kdy se postupy variují a dalším plusem bylo působivé vyobrazení rozpadu manželství, nicméně scénář místy trpěl na nelogičnosti, zkratkovitosti a doslovnosti. V lecčem podobné Rodinnému štěstí (bytové drama na konci, postavy nosící masky), ale jeho kvalit to zdaleka nedosahuje. (18.01.2017)