Vanishing Point

Čistá filmová krása (existenciální road movie - už to samo o sobě zní jako dokonalý film) a oslava svobody a řidičského umění, která má 3 hlavní postavy: 1) tajemný Kowalski, který se bezhlavě žene rozlehlou americkou krajinou, aniž by měl platný řidičák nebo smysluplný cíl; 2) úchvatný bílý exemplář Dodge Challengeru R/T 1970 s fantastickým zvukem motoru; a 3) slepý moderátor v rádiu, Super Soul, který o Kowalskim mluví slovy netušené poetické krásy: Bílý Challenger se řítí krajinou, a za ním modří supové, hlídací hyeny připravené roztrhat osamělého jezdce. Je to hrdina, elektrický úhoř, polobůh, bourák, poslední frajer zlatého Západu. A náckové se blížej, sledujou našeho hrdinu, a ze všech stran cajti, jsou blíž a blíž, není kam utéct, už na něj čekají. A chystají se ho dostat. Rozbít na kousíčky, zašlapat do země, znásilnit poslední volnou čistou duši na téhle planetě. Ale jak je psáno: "Když zlý duch dá tygrovi drápy, pak světec dává holubici křídla." Tak promluvil guru.. V tom je vlastně řečeno vše, a víc slov netřeba. UPDATE 23.11.2019 - Vanishing Point mě naprosto dostal i na podruhé, ten film mi prostě přijde absolutně dokonalý. Kowalski je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk nemůže držet palce, a i když na konci dopadne tak jak dopadne, tak se stejně člověk musí usmívat, protože v něm ještě dlouho zůstává blažený pocit z té jeho velkolepé jízdy. A ty postavy, které cestou potká? Všechny do jedné jsou strašně zajímavé, jako třeba ta nahá holka na motorce nebo starý chytač hadů. K tomu navíc celou dobu vyhrává úžasný soundtrack, který jen podtrhuje to dokonalou atmosféru svobodomyslnosti a nezávislosti, kterou je ten film prostoupený. A ti policajti tam, to jsou fakt supi, zlí a odporní parchanti, nad kterými si jde jen uplivnout; jak se na konci houfují všechny ty slepice navlečené v těch příšerných policejních mundúrech a sledují polohu Kowalskiho auta na jakési primitivní skleněné mapě (btw. dost by mě zajímalo, jestli tehdejší kalifornská dálniční policie byla skutečně vybavená takovým zařízením, nebo to byla jen fantazie filmových tvůrců), má to v sobě neskutečnou zlověstnost, která člověka úplně omračuje. Snad jedinou výtku, kterou bych k tomu filmu měl, spatřuji v tom, že byl natočený 2 roky po Bezstarostné jízdě, a z toho důvodu může působit trochu jako její epigon. Alespoň mně osobně přijde podobnost obou filmů nepřehlédnutelná, ale možná to bylo prostě tou dobou, že přála vzniku takových filmů, a oba mám rád úplně stejně. Nobody knows, nobody sees, 'til the light of life stops burning, 'til another soul goes free.. (05.03.2012)

Neviem do akej miery chceli tvorcovia z filmu spraviť to, za čo je nakoniec mnohými divákmi považovaný, pretože z tohto príbehu mi prišlo dosť nejasné akým smerom sa chcel uberať. Celú pointu hlavnej myšlienky má vlastne na starosti len záverečná scéna a posledných pár minút. Inak sa počas celého filmu takmer vôbec nestretávame s budovaním charakteru hlavnej postavy, ktorá je napokon predstavovaná len skrz slepého moderátora v rádiu, či policajné vysielačky. Uháňanie po cestách, naháňačky s policajtmi a vlastne všetky scény Kowalski versus polícia sú veľmi dobré, ale inak mi film ako celok neprišiel nijak prevratný ani nápaditý. 70%. (17.10.2010)

,,OTÁZKA NEZNIE KEDY SA ZASTAVÍ, ALE KTO HO ZASTAVÍ?“ __ O kultovosti Vanishing Point viem už z Tarantinovho Auta zabijak, kde boli jeho kvality toľko vynášané do nebies. Po rokoch, kedy som sa konečne dokopal k jeho sledovaniu musím len súhlasiť, že ide o skutočne majstrovské a z časti nedocenené dielo. Z tradičného priamočiareho rozprávania vystupujú flashbacky z Kowalského minulosti, ktoré o ňom síce mnohé prezradia, avšak jednoznačne interpretovateľná  motivácia jeho jazdy neexistuje. V univerzálnej rovine je preto film manifestom cesty za slobodou a odpútaním sa od nastaveného zriadenia. Iste, toto všetko už bolo vo filmoch nového Hollywoodu zobrazené viackrát, nikdy však v takej esenciálnej forme; v skvelom strihu a najmä výbornej kamera, v žiadanej záverečnej katarzii a s bonusom v podobe nahej hipisáčky na motorke, ako dokonalým symbolom tohto obdobia.  Cleavon Little v podobe rozhlasového moderátora (,,Slepý vedie slepého.“) nielenže predstavuje chorus  príbehu, ale poukazuje tiež na pretrvávajúcu rasovú otázku,  a pri neskutočnej podobe Barryho Newmana na Dustina Hoffmana som si kládol otázku, či nebola hlavná úloha ponúkaná aj jemu. (3056. hodnotenie, 281. komentár k filmu) (17.11.2021)

Pustina novodobého divokého západu protknutá nekonečnými americkými dálnicemi, na nich silná kára zběsile uhánějící vpřed v rukou závodníka - svobodomyslného rebela, s prsty jakoby přirostlými k volantu, s pohledem upřeným k horizontu či do zpětného zrcátka na majáčky policejních aut, v těle se rozpouštějící prášky proti únavě, diváci v kovbojských a šerifských kloboucích, sledující honičku v této dlouhé, osamělé, osudové a jedinečné road movie v zemi všech možností, z nichž největší je možnost uvíznout v poutech vyřvávaného a uměle vyživovaného pocitu svobody....Hlavní zbraně filmu: svobodné srdce hlavního hrdiny (nyní po letech i jeho jméno), burácení motoru, vůně nafty, nekonečné prérie a "všudybud" slepý dj a jeho adrenalinová hudba odeznívající flower generation, coby průvodce celého tohoto motorového vypjatého vzdoru. (08.09.2006)

Podobné voľnomyšlienkárske filmy boli v tomto období populárne. Reagovali na spoločenské a politické pomery v Amerike, rozprávali o slobode, voľnosti a mieri. Aj z tohto filmu sú tieto myšlienky cítiť na hony, otázkou je, či v konečnom dôsledku nie sú všetky tie vedľajšie motívy pre samotný snímok kontraproduktívne. (07.09.2017)