Vanishing Point

Společně s Bezstarostnou jízdou jasný pilíř road movie z období, kdy road movie dost možná nejlépe zrcadlila osvobozující hnutí americké kinematografie. Zážitek lehce halucinogenní a morálně uvolněný skrze doznívající hippie éru a zároveň upocený, špinavý a morálně bezvýchodný ve stylu drsných sedmdesátých let a celkové žánrové revolty, kterou nastavilo už nekompromisní zakončení Bonnie a Clyde. Nejde se nijak extra do hloubky a Vanishing Point je především vzrušujícím chromovaným dobrodružstvím na rozpálených dálnicích, kde hlavní hrdina může své minulosti i zákonu, jenž je vám neodbytně v patách, ukázat alespoň na chvíli prostředníček. A funguje to náramně a nesmírně nakažlivě (nemluvě o tom, jak ty neowesternové americké sedmdesátky zbožňuji). 80% (03.04.2020)

,,OTÁZKA NEZNIE KEDY SA ZASTAVÍ, ALE KTO HO ZASTAVÍ?“ __ O kultovosti Vanishing Point viem už z Tarantinovho Auta zabijak, kde boli jeho kvality toľko vynášané do nebies. Po rokoch, kedy som sa konečne dokopal k jeho sledovaniu musím len súhlasiť, že ide o skutočne majstrovské a z časti nedocenené dielo. Z tradičného priamočiareho rozprávania vystupujú flashbacky z Kowalského minulosti, ktoré o ňom síce mnohé prezradia, avšak jednoznačne interpretovateľná  motivácia jeho jazdy neexistuje. V univerzálnej rovine je preto film manifestom cesty za slobodou a odpútaním sa od nastaveného zriadenia. Iste, toto všetko už bolo vo filmoch nového Hollywoodu zobrazené viackrát, nikdy však v takej esenciálnej forme; v skvelom strihu a najmä výbornej kamera, v žiadanej záverečnej katarzii a s bonusom v podobe nahej hipisáčky na motorke, ako dokonalým symbolom tohto obdobia.  Cleavon Little v podobe rozhlasového moderátora (,,Slepý vedie slepého.“) nielenže predstavuje chorus  príbehu, ale poukazuje tiež na pretrvávajúcu rasovú otázku,  a pri neskutočnej podobe Barryho Newmana na Dustina Hoffmana som si kládol otázku, či nebola hlavná úloha ponúkaná aj jemu. (3056. hodnotenie, 281. komentár k filmu) (17.11.2021)

Musím podotknout, že tady je vidět opravdový přínos projektu Grindhouse - člověk se aspoň doví o skvělých filmech jako je Vanishing Point. Kowalski vybavený malým afrem, kotletami a supernamakanou károu, kterou mu asi všichni závidíme, jede sebedestruktivní závod sám se sebou napříč pouští. Pro někoho je to poslední hrdina a symbol svobody, pro někoho "fucking scumbag" co se musí zlikvidovat. Atmosféra toho filmu je jedinečná, připomělo mi to film Electra Glide in Blue. Fakt paráda, 70. léta byly pro kinematografii jedním z nejoriginálnějších, nejšpinavějších, nejdrsnějších a nejskvostnějších období. (12.07.2007)

This radio station was named Kowalski, In honour of the last American hero to whom Speed means freedom of the soul. The question is not when he's gonna stop, But who is gonna stop him... There goes the Challenger Being chased by the blue blue meanies on wheels The vicious traffic squad cars Are after our lone driver The last American hero The electric centaur, the demi god The super driver of the golden west Two nasty Nazi cars are close behind The beautiful lone driver The police number are getting closer, closer Closer to our soul hero, in his soul mobile Yeah baby, they're about to strike They're gonna get him, smash him Rape the last beautiful free soul on this planet Vanishing Point (4x) Soul on ice (7x) Hello kowalski Hello Kowalski Hello Kowalski -------- Tuhle pesničku od Primal Scream jsem měl vždycky rád netucha, že odkazuje na parádní film. 5* uniklo jen o fous. (14.06.2007)

Na tohle dílko je nutno nahlížet optikou sedmdesátých let, nejlépe Lennonkami :-) s ubalenou travkou v ruce a všemu svolnou kočičkou na klíně... Ačkoliv preferuji spíše vůni kerosinu, tahle free ride Amerikou byla úchvatná. Vezmu-li snímek čistě pocitově, tak se jednalo o vizuální orgie. Ten krémový Dodge Challenger R/T Magnum ženoucí se na plný plyn rovnou americkou nějakou tou routeX s oblaky prachu za prdelí musí uhranout každýho chlapa. K tomu dechberoucí záběry na hory v pozadí, nádhernou americkou tmavěmodrou oblohu s načechranými stratokumuly... Cesta osamělého, smutného muže do Friska je lemována nejen jeho flasbacky, ale i drobnými epizodkami, které zažívá cestou. Většina z nich je ve své ujetosti poplatná době a tak můžeme vidět náboženské shromáždění v poušti, lovce chřestýšů, dva silniční zlodějíčky převlečené za homouše, slepého černého spíkra rádia, motorkáře a jeho nahou blondýnku jezdící si na motorce v poušti... Samozřejmě nesmíme zapomenout na muže zákona. Ti v každém zapadákově a na každé křižovatce vyčkávají u svých obrovských policejních křižníků s množstvím houkaček trčících ze střech a se sombréry vraženými drsně do čela na toho svého muže. Když jej spatří vydají se jak lovečtí psi ve smečce za kvílení sirén po stopě chlapíka, který má lístek jen jedním směrem... Jenže, dnes je tak trochu jiná doba a co mohlo fungovat na diváka v divokých sedmdesátých, nota bene za války ve Vietnamu na mne až tak nazabralo. Neříkám, že z filmu přímo nečpí touha po volnosti, svobodě, umocněná mocným burácením čtyřlitru Dodge... Beru to však spíše jako takovou ikonu svého žánru s úchvatnou kamerou, dobovým soundtrackem a množstvím hodně skvělých honiček s policejními auty napříč státy. Dávám tři tabletky speedu. * * * (07.02.2013)