Vanishing Point

Vzrušující symbioza auta a muže na cestě do vyvoleného nikam. Uhrančivý klid spanilé jízdy přerušované jen pár kuriózními zastávkami a hláškami rozhlasového spíkra, vizuální hostina. Až se znovu podívám na Tarantinovo Auto zabiják, nebude horší nebo lepší, bude jiné. Stejně tak i klip Audioslave k Show me how to live. A to jsem myslela, že mě kus plechu nemůže vyvézt z konceptu. (30.01.2008)

Slovy Civala - V ruku mistra, i obyčejné jezdění po Americe může mít určitý filosofický nádech, byť už byl nadechnut před téměř 40ti lety. Slovy mými - pastva pro oči, i kdybyste neměli rádi ústřední dvojici (ano, v některých momentech skutečně auto ožívá, ať už svým chováním či ústy vždypřítomného slepého černého moderátora v rádiu, bdící to oko nad posledním kovbojem západu) musí se vám zalíbit dálné krajiny, vařící nekonečná poušť či jen donekonečna táhnoucí se silnice podél telegrafních/elektrických sloupů. Hrátky s kamerou, s chováním ústředního hrdiny Kowalského, s tím, na jaké exotické postavičky na své pouti narazí a jak to nakonec dopadne s těmi radlicemi buldozerů? To už si musíte zjistit sami, až se na tuto perlu let sedmdesátých podíváte. (13.05.2010)

Zručně natočená celovečerní automobilová honička, v níž se mísí uvolněnost a vzdor 60. let s drsností a špinavostí nastupujících 70. let. Sarafianův kultovní snímek nabízí velice jednoduché, ale o to údernější poselství o nespoutanosti a jízdě za svobodou (btw zdejší zmínka o rebelovi bez příčiny je velmi trefná). Bohužel ta dějová monotónnost (zapomeňte na nějakou komplikovanou zápletku, psychologicky propracované postavy, šokující zvraty apod.) začne dříve nebo později trochu nudit... 75 % (24.05.2011)

Dnes ráno jsem čekala na autobus - špunty se System of a Down hluboko zaražené v uších, 15 minut času do příjezdu plechové krabice s číslem 45. Měla jsem na vybranou, jak zaměstnat svůj zrak: A) čučet na množství projíždějících aut, jejichž řidiči obvykle nezaregistrovali, že jsou v obci a nájezd na dálnici je zhruba kilák daleko; B) vytáhnout z batohu knížku a z automobilové dopravy si "užívat" akorát ten bordel ve vzduchu. Zvolila jsem B, tedy výrazně zábavnější variantu, než poulit bulvy na pohyb smradlavých miláčků na dvou, čtyřech či více gumách. A proč se vám s tím svěřuju? Protože včera před usnutím jsem měla podobný výběr - číst si, nebo zírat na to, jak v televizi nějaký mamrd řidič jede jako hovado a jede a jede a jede a jede, furt jede a odmítá policajtům zastavit, na silnicích vyrábí nebezpečné situace a jede a jede a k tomu mu z rádia pouští fláky ze 70. let nějaký slepý černý DJ. Vydržela jsem to 30 minut, pamětliva zdejších vysokých hodnocení, pak jsem nelítostně zmáčkla čudlik na bedně a přes stránky papíru vklouzla do úchylného světa Clivea Barkera. Bylo to skvělé rozhodnutí, akorát mělo přijít o půlhodinu dřív. Zdržím se hodnocení, ale víc jak 2* bych asi nedala (za předpokladu, že celý film byl takhle o hovnu). Otázka pro slintaly: jak by se vám líbilo, kdyby vás ten "borec" v Dodge Challengeru donutil udělat s vaším autem kutululů po silnici - jen proto, že má krizi středního věku nebo nemůže nohou našmátrat pedál brzdy? (24.05.2011)

Je to jedna veľká automobilová naháňačka. Veľká, ale len svojim rozsahom. Proste sa len jazdí, uhýba, stáča. Je mi jasné, že na ploche hodiny aj pol nemohla byť v každej minúte explózia, či zrážka nejakých plechov, ale akosi je tam tej dynamickej akcie málo. Tých retro založených, poteší určite aj soundtrack. (11.05.2016)