Vanishing Point

Dnes ráno jsem čekala na autobus - špunty se System of a Down hluboko zaražené v uších, 15 minut času do příjezdu plechové krabice s číslem 45. Měla jsem na vybranou, jak zaměstnat svůj zrak: A) čučet na množství projíždějících aut, jejichž řidiči obvykle nezaregistrovali, že jsou v obci a nájezd na dálnici je zhruba kilák daleko; B) vytáhnout z batohu knížku a z automobilové dopravy si "užívat" akorát ten bordel ve vzduchu. Zvolila jsem B, tedy výrazně zábavnější variantu, než poulit bulvy na pohyb smradlavých miláčků na dvou, čtyřech či více gumách. A proč se vám s tím svěřuju? Protože včera před usnutím jsem měla podobný výběr - číst si, nebo zírat na to, jak v televizi nějaký mamrd řidič jede jako hovado a jede a jede a jede a jede, furt jede a odmítá policajtům zastavit, na silnicích vyrábí nebezpečné situace a jede a jede a k tomu mu z rádia pouští fláky ze 70. let nějaký slepý černý DJ. Vydržela jsem to 30 minut, pamětliva zdejších vysokých hodnocení, pak jsem nelítostně zmáčkla čudlik na bedně a přes stránky papíru vklouzla do úchylného světa Clivea Barkera. Bylo to skvělé rozhodnutí, akorát mělo přijít o půlhodinu dřív. Zdržím se hodnocení, ale víc jak 2* bych asi nedala (za předpokladu, že celý film byl takhle o hovnu). Otázka pro slintaly: jak by se vám líbilo, kdyby vás ten "borec" v Dodge Challengeru donutil udělat s vaším autem kutululů po silnici - jen proto, že má krizi středního věku nebo nemůže nohou našmátrat pedál brzdy? (24.05.2011)

Bílý Dodge Challanger z roku 1970 si to žene po silnici, prach prská z obou stran, slunce pálí, nic ho netrápí, on si jede svojí cestu, svojí nezávislou cestu bez pravidel. Vanishing Point je taková výpověď tehdejší doby. Krom toho, že je myšlenkově podobná s Bezstarostnou jízdou, je v něm znát ta volnost, neúcta k pravidlům. To vše se vitězoslavně ukáže v pro mě dost hektickém závěru, který tak utlumený rozhodně být nemusel. Ale proto tento film vlastně vznikl. --- Bílý Challenger se řítí krajinou a za ním modří supové hlídací hyeny připravené roztrhat osamělého jezdce. Je to hrdina, elektrický uhoř, polobůh, bourák, poslední frajer Zlatého Západu. (21.07.2007)

Ze začátku jsem to bral jako takové starší porno pro automobilové fetišisty ale když jsem viděl jak zručně, dravě, přehledně a akčně jsou všechny ty honičky natočené už jsem z toho nespustil zrak.. Protisystémová rebélie, parádní muzika, vedlejší linky plné"lidských"postav...... Adrenalinová-přesto však přemýšlivá-alternativa pro ty, kterým bezstarostná jízda připadala až moc..bezstarostná ;) (25.01.2013)

Dodge Challanger a burácející V8 - prostě skvělá filmová jízda... Řek bych, že dokonce jedna z nejlepších. Nějaký Rychle a zběsile se může jít vysrat i s Vinem Dieselem. Celkově to vypadá asi jako mix Gone in 60 seconds a Thelma & Louise. Akorát mi tak trochu ve filmu chyběla nějaká pointa. Prostě 1,5 hod čumim na hodně zajímavej film, ale pořád tak čekám na nějaký vysvětlení a najednou je konec a já se akorát můžu ptát: Proč zrovna takhle? Co k tomu hlavní postavu vedlo? Co tim chtěl básník říci? Těch nezodpovězenejch otázek zustalo ve filmu hodně... Ovšem za ten Dodge a tu nahou bloncku na motorce stejně dávám 4 hvězdičky. P.S. Poté, co jsem viděl remake z roku 1997, mi tenhle film připadá jako naprostej skvost. Jinak tomu remaku se vyhněte obloukem. (06.08.2007)

Cesta z města pro dva aktéry - ten druhý cválá v ocelové kůži a přede svému řidiči pod rukama. Mnoho věcí najednou dává smysl, když si člověk za volantem čistí hlavu a v Barry Newmanovi se to všechno odráží přesně v tom neodolatelném švihu sedmdesátých let, kde osobité samorosty vyhlašovali za hrdiny. No vážně. V době nahých slečen na motorkách a zakázaných látek obepíná hmatatelný volnomyšlenkářský reliéf tuhle honbu za svobodou téměř dokonale a příběh v něm nemohl být lépe zakotven. Tarantinova fascinace Dodge Challengerem 1970 je mi najednou o něco bližší, přesto mám dojem, že se Sarafianem prohrál na celé čáře. (01.05.2008)