Vanishing Point

Vzrušující symbioza auta a muže na cestě do vyvoleného nikam. Uhrančivý klid spanilé jízdy přerušované jen pár kuriózními zastávkami a hláškami rozhlasového spíkra, vizuální hostina. Až se znovu podívám na Tarantinovo Auto zabiják, nebude horší nebo lepší, bude jiné. Stejně tak i klip Audioslave k Show me how to live. A to jsem myslela, že mě kus plechu nemůže vyvézt z konceptu. (31.01.2008)

Bohužel tohle mě bavilo tak do půlky a potom přišel obrat k nezkonalé nudě. Vezmu-li v úvahu film Easy Rider, vychází mi tady obrovský rozdíl, kdy Vanishing Point vyznívá v prostoduchou napodobeninu něčeho, co už tady bylo, a to bez jakékoli inovace. Konec pak je snad to nejočekávanější, co se mohlo stát. Všeobecné nadšení tedy nesdílím ani náhodou, kult nekult. (27.01.2008)

Tak tohle je TEN Vanishing Point! Už chápu celý kult, který kolem snímku vzniknul. V hlavní roli bílý Dodge Challenger a pro mne absolutně neznámý Barry Newman v roli psance Kowalského. Film je vlastně jedna velká automobilová honička. Takhle "na papíře", to zní jako docela málo, jenže v reálu to vystačí na 98 minut opravdu podařené, převážně testosteronově-adrenalinové zábavy, říznuté trochou filosofie a rebelie proti systému. Za zmínku určitě stojí i výkon Cleavona Littlea v roli rozhlasového DJe. (11.07.2012)

Tomu, čemu se v sedmdesátých letech říkalo nespoutaný duch svobody a nezávislosti, se dnes označuje jako zkurvený pirát silnic a ožralá smažka za volantem. Dvouhodinový film o chlápkovi, který sedne do auta, narve do sebe všechno, co by v lékárně bez předpisu dostal jen s pistolí a punčochou přes xicht, řídí jako hovado a s policajty v patách jede, jede, jede, jede až dojede, by sváděl k odpadu už podle anotace. Má to ovšem v sobě něco, co by asi nejlépe charakterizoval slogan Marlboro mana, doprovázený chrchláním krvavých hlenů na sněhobílý úbor sestry na plicním: "Come in the land, where the horses ride free." Každý, komu v kapse batikovaného ponča plesniví zbytky trávy, kdo pod těžkým stresem nemilosrdné, hektické doby bojuje s hemoroidy a krizí středního věku a kdo někdy alespoň na chvíli zatoužil na všechno se vysrat, zbourat mantinely a jen tak se zběsile projet v nadupané kraxně, ucítí na patře patinu nostalgie a bude se sám sebe ptát, jestli do tohoto okamžiku udělal něco, co by aspoň trochu stálo zato. (01.07.2011)

Nezvratný důkaz, že lze natočit poutavý a nesmírně stylový film jen o tom, jak se nějakej chlápek projíždí Amerikou v nadupaném autě. Po stylové stránce tomu není co vytknout, naopak dnešní filmaři by se na to měli podívat jako na studijní materiál. Film si něco bere z o dva roky starší Bezstarostné jízdy, sám pak byl zřejmě inspirací pro Spielbergův Duel. Poselství filmu je sice křišťálově jasné, ale pokud se člověk naladí na správnou vlnu, tak to stačí. Nechápu, že tenhle masterpiece u nás není známější. Ale vlastně mě to zas tak moc nepřekvapuje. (06.04.2010)