Vanishing Point

Jako brilantnímu točiči volantem, který se již nejednou dokázal na rovince ve svém rodinném vozu přiblížit k nejvyšší povolené rychlosti, mi tento snímek dost vyhovoval. V domácích podmínkách jsem sice nespoutaným rebelem já, ale v podivných státech amerických jsem našel solidní konkurenci. Naspeedovaného týpka Kowalského, jehož uvolněné půlky evidentně netouží po pravidelných návštěvách černého ptáka a od sám si hodlá své poslední trhání asfaltu řádně užít. Není důvod se s ním na chvíli nesvézt. (20.02.2012)

Vanishing Point je přesnou ukázkou rozdílu mezi americkou kinematografií 70. let a tou současnou, a přeneseně také mezi 70. léty a současností obecně, to, co bylo dříve symbolem svobody, je dnes vytěsněno politickou korektností a utažením neonormalizačních šroubů. Dozvuky absolutní svobody 60. let, Bezstarostná jízda, kdy čopra nahradil osudově bílý Dodge Challenger, filmové ,,Born to be wild" a všude okolo je jen Dvouproudá asfaltka... Co z tohohle světa dnes zbylo? Poměrně přesnou odpověď dává Eastwoodovo Gran Torino. Už jen nostalgie... (Mimochodem, tenhle subžánr road movie je ryze americký, v Evropě by něco podobného už jen z hlediska dopravní infrastruktury natočit, natož realizovat asi nešlo...) (29.12.2012)

Dodge Challanger a burácející V8 - prostě skvělá filmová jízda... Řek bych, že dokonce jedna z nejlepších. Nějaký Rychle a zběsile se může jít vysrat i s Vinem Dieselem. Celkově to vypadá asi jako mix Gone in 60 seconds a Thelma & Louise. Akorát mi tak trochu ve filmu chyběla nějaká pointa. Prostě 1,5 hod čumim na hodně zajímavej film, ale pořád tak čekám na nějaký vysvětlení a najednou je konec a já se akorát můžu ptát: Proč zrovna takhle? Co k tomu hlavní postavu vedlo? Co tim chtěl básník říci? Těch nezodpovězenejch otázek zustalo ve filmu hodně... Ovšem za ten Dodge a tu nahou bloncku na motorce stejně dávám 4 hvězdičky. P.S. Poté, co jsem viděl remake z roku 1997, mi tenhle film připadá jako naprostej skvost. Jinak tomu remaku se vyhněte obloukem. (06.08.2007)

Cítiť trpký koniec hippie ideálov. Nekonečná sloboda v hektickom rytme je už nemožná. Na každom rohu totiž stoja bariéry. Sledovanie sa zostruje. Istí si nemôžte byť ani na púšti. V nej sa izolované ostrovčeky kvetinovej slobody menia na fanatické, uzavreté sekty. Užívajúce si umelecké produkcie len v rámci komunity, neprístupné pre vonkajší svet. Bláznivo uvoľnení DJs nevidia svet okolo. Dokážu síce ešte freneticky a búrlivo zaujať svoju poslucháčsku komunitu. Sú ale čoraz väčším tŕňom v oku malomeštiackych tĺkov, nadšených nenásytnou chuťou udrieť si do farebných a alternatívcov, narušujúcich ich "pohodu". Policajný štát ostrí drápky, nik sa im predsa nebude srať do daných pravidiel a vlády. Krásna nahá jazdkyňa našťastie ešte existuje. Prítulná, povoľná a dráždivá. Nanešťastie už nie na koni v lesnom lone, ale na motorke a v púšti. Hlava netúži po príjemných, opojných snoch a nabudenom myslení z vybraných odrôd trávy. Hlava túži po nonstop bdení, vyvolanom chemickými pilulami. Tie sa stávajú predmetom obchodu aj šialenej stávky. V takomto type opojenia sa človek neopája, ale umára nevyrovnanými traumami z minulosti. Po ktorých zdanlivom vyriešení môže bárs aj zgegnúť. S úsmevom na tvári. (16.02.2021)

Chlap, kterej toho v životě zažil tolik, až mu nakonec zbyla jen ta rychlost. A silnice. Na ní pak neposedný Dodge Challenger a před jeho řidičem cesta jako žádná ze sta. [...] Líbilo se mi, že autoři necítili potřebu obtěžkat jaksi z povinnosti příběh nějakým standardním žánrovým motivem typu unesená manželka, vykradená banka či transplantace chlopně sousedovic křečka. Zůstal jen silný pocit něčeho v dálce a zpocená ruka na fofr klacku. A ta kamera! Ten střih! Ta hudba! Spíš než film je Vanishing point stav (sjeté) mysli. Easy Riderův efekt tady zafungoval bezchybně. Sedmdesátkový kult jako když vyšije! A vůbec nevadí, že to chvílema krapet připomíná celovečerní a po čertech efektní reklamu na produkty detroitské automobilové manufaktury. Ty většinou taky nedávaj moc smysl :-) (23.12.2012)