Vanishing Point

Vanishing Point je trochu béčkový film, ale dokáže zaujmout díky poměrně zajímavému námětu, dobrému zpracování, skvělému soundtracku plnému skvělých starých vypalovaček a svižnému tempu. Jen bych v hlavní roli raději viděl Steve McQueena, kterému by postava válečného veterána, bývalého závodníka a výborného řidiče dokonale sedla, ovšem je jasné, že ten by pravděpodobně do takového relativně béčkového snímku nešel. Dobře by mi na Kowalskiho pasoval také Paul Newman. Trochu mi na Vanishing Pointu vadilo, že se tam kromě perfektní jízdy napříč Spojenými státy nic jiného nedělo a když už se nakouslo něco z minulosti hlavní postavy, zůstalo to spíše nedořešené, což je škoda, ačkoliv na druhou stranu hrdina opředený tajemstvím má také jisté kouzlo. Hodnotím sympatickými 4* a kdyby měl tento počin něco málo navíc (možná něco z toho, co jsem mu vytkl), dal bych mu i plný počet. (07.12.2014)

Čtu tady ty vyhoněný komentáře a nemužu uvěřit vlastním očím... další nadhodnocená nudná sračka, kde se jenom jede a má to přes 50 minut nudných záběrů na hipíky, trapnej niga u rádija co pouští to nejhorší ze sedmdesátek místo aby tam pustil něco co se aspon k tý jízdě hodí, tak pouští nějaký bláboly z kostela a brnkající kytaru polomrtvýho hipíka.. hipíku je tu samozřejmě taky hodně a v tu ránu jsem měl jasno jak tuhle hromadu hoven ohodnotit. Nebýt tý pěkný káry a prvních dvaceti minut, který vypadali fakt lákavě dal bych to na bezmilosti na smeták. Stejnej případ mrdka Easy rider. (28.02.2018)

Bílý Dodge Challanger z roku 1970 si to žene po silnici, prach prská z obou stran, slunce pálí, nic ho netrápí, on si jede svojí cestu, svojí nezávislou cestu bez pravidel. Vanishing Point je taková výpověď tehdejší doby. Krom toho, že je myšlenkově podobná s Bezstarostnou jízdou, je v něm znát ta volnost, neúcta k pravidlům. To vše se vitězoslavně ukáže v pro mě dost hektickém závěru, který tak utlumený rozhodně být nemusel. Ale proto tento film vlastně vznikl. --- Bílý Challenger se řítí krajinou a za ním modří supové hlídací hyeny připravené roztrhat osamělého jezdce. Je to hrdina, elektrický uhoř, polobůh, bourák, poslední frajer Zlatého Západu. (21.07.2007)

Je to jedna veľká automobilová naháňačka. Veľká, ale len svojim rozsahom. Proste sa len jazdí, uhýba, stáča. Je mi jasné, že na ploche hodiny aj pol nemohla byť v každej minúte explózia, či zrážka nejakých plechov, ale akosi je tam tej dynamickej akcie málo. Tých retro založených, poteší určite aj soundtrack. (11.05.2016)

„Vypusťte hady!“  Šedesátá léta musela být v mnoha ohledech krásná, ale přinesla ke konci dekády rovněž trpká vyústění předchozího uvolňování svobody. Objevují se pocity těžké deziluze, třeba i pro nejednoho navrátilce z Vietnamu, na povrch po utichlých protestech proniká stále větší bezmocnost vůči nadřízenému systému. Když si Barry chvíli povídá během jízdy s náhodnou stopařkou v autě, z jeho hořce smutného projevu a očí lze vyčíst tolik zklamání z vlastního života i světu kolem. Definitivně jsem začal k dříve místy nesympatickému pirátovi na amerických dálnicích nalézat nejen plné pochopení, ale i kus sympatií. Vzhledem k tomu, že už jsem dříve viděl Sváteční vyjížďku i Bezstarostnou jízdu, začínal jsem tušit podobně tragický závěr, ale tady jakoby zase dostal jiný rozměr. Na koho jsem byl ve výsledku nečekaně více naštvaný? Na chlápka, který skutečně perfektně umí řídit a tak si prostě z rozervanosti své duše vyjede ve svém auťáku na plný plyn přes pár států, často i záměrně mimo hlavní provoz podél pouště, aniž by tím někomu regulérně ublížil? Nebo na řadové zástupce systému, tohoto muže honící pro nějakou pokutu a dopouštějících se během toho nejen stejného počínání, ale v závěru majících i podíl na úmyslném zavinění smrtelné nehody, neřku-li provedení kolektivní vraždy? Aha... Nenápadný, ale silný smutný odkaz se nakonec ukrývá v tomhle snímku, který se dlouhou dobu tvářil jako samoúčelná přehlídka automobilových honiček... a dokáže cosi o atmosféře tehdejší doby říct. Ty honičky jsou skvělé, ale jinak mi první polovina připadala natáhlá, místy i monotónní (a otravný DJ mi občas šel na nervy), až jsem chvíli měl navzdory té podmanivé nezávislé atmosféře dost rozporuplné pocity. Ale od romantického flashbacku na pláži a následné zastávky v poušti, kdy děj obohatí daleko pestřejší zážitky hlavního hrdiny a konečně se o něm začínáme ve střípcích dovídat něco víc, mě to stále víc a víc dostávalo do transu a dočkal jsem se zážitku... i s poselstvím. Líbily se mi i tři krátké, ale pro objevení duše celého filmu zásadní romantické scény, doprovázené dojemnou hudbou. [75%] (09.09.2022)