Vanishing Point

Afroameričan a jeho sázka s bílým "born to be wild" mužem. Toť veškerý děj. Burácení motorů. Toť veškeré dialogy. Zpočátku jsem byl naprosto unešen, ale postupně mě Sarafian udolal tím, že tady je takřka každá scéna naprosto stejná jako ta předcházející. Což je škoda, protože například mlčenlivá jízda pouští je dokonalá "filosofie na pneumatikách". Jenomže pak se najede zase na koncept - scéna, řvoucí dýdžej, stejná scéna, stále řvoucí dýdžej, stále stejná scéna, (pozor změna) dýdžej deklamující životní moudra a pak už zase stejná scéna, ale v jiné lokaci. Jediné co ten film úspěšně dováží až do cíle, je charismatický výkon hlavního hrdiny (myšleno samozřejmě běloskvoucího Dodge Challengeru 1970, nikoli Newmana) a fantastická kamera. (19.03.2009)

Dnes ráno jsem čekala na autobus - špunty se System of a Down hluboko zaražené v uších, 15 minut času do příjezdu plechové krabice s číslem 45. Měla jsem na vybranou, jak zaměstnat svůj zrak: A) čučet na množství projíždějících aut, jejichž řidiči obvykle nezaregistrovali, že jsou v obci a nájezd na dálnici je zhruba kilák daleko; B) vytáhnout z batohu knížku a z automobilové dopravy si "užívat" akorát ten bordel ve vzduchu. Zvolila jsem B, tedy výrazně zábavnější variantu, než poulit bulvy na pohyb smradlavých miláčků na dvou, čtyřech či více gumách. A proč se vám s tím svěřuju? Protože včera před usnutím jsem měla podobný výběr - číst si, nebo zírat na to, jak v televizi nějaký mamrd řidič jede jako hovado a jede a jede a jede a jede, furt jede a odmítá policajtům zastavit, na silnicích vyrábí nebezpečné situace a jede a jede a k tomu mu z rádia pouští fláky ze 70. let nějaký slepý černý DJ. Vydržela jsem to 30 minut, pamětliva zdejších vysokých hodnocení, pak jsem nelítostně zmáčkla čudlik na bedně a přes stránky papíru vklouzla do úchylného světa Clivea Barkera. Bylo to skvělé rozhodnutí, akorát mělo přijít o půlhodinu dřív. Zdržím se hodnocení, ale víc jak 2* bych asi nedala (za předpokladu, že celý film byl takhle o hovnu). Otázka pro slintaly: jak by se vám líbilo, kdyby vás ten "borec" v Dodge Challengeru donutil udělat s vaším autem kutululů po silnici - jen proto, že má krizi středního věku nebo nemůže nohou našmátrat pedál brzdy? (24.05.2011)

No, musím uznat, že jsem zklamán. Film jsem si sehnal hlavně proto, že se o něm pořád mluví v Tarantinově Autě Zabiják. Automobilové honičky ze 70. let fakt žeru ale tohle bylo tak trochu o ničem. Bylo to sice pěkně natočené a hl. hrdina vetšinu filmu stráví za volantem ale já se asi po půlce filmu začal nudit. Bylo to hlavně tím, že je ve filmu minimum karambolů a honiček s policií. Tohle je prostě o tom, že nějaký chlápek někam jede a jede a jede. A to trvá hodinu a půl. (14.11.2007)

Tahle dlouhá driverka by neobstála ani jako honička ve filmu, natož jako film samotný. Člověk se logicky nemůže ubránit nudě, hodinu a půl je nesympatický Barry Newman za volantem a šine si to přímo do San Francisca. Dobře, námět zajímavý, ale zpracování průměrné, chyběla mi trocha nápaditosti s kamerou, pohledy na auto se pořád opakovaly a stály za nic, proto mě to k sobě vůbec nevtáhlo. Challenger sám o sobě není žádný "kundolap", oprýskaná hranatá šunka, která v bílé barvě nepůsobí vůbec jako šíp, který si to pádí americkým západem s posledním hrdinou v sedadle. I když se o Autu Zabiják mluví jako o propadáku, tak je mnohem lepší, plný fluence a režisérských vychytávek. (14.06.2008)

Cítiť trpký koniec hippie ideálov. Nekonečná sloboda v hektickom rytme je už nemožná. Na každom rohu totiž stoja bariéry. Sledovanie sa zostruje. Istí si nemôžte byť ani na púšti. V nej sa izolované ostrovčeky kvetinovej slobody menia na fanatické, uzavreté sekty. Užívajúce si umelecké produkcie len v rámci komunity, neprístupné pre vonkajší svet. Bláznivo uvoľnení DJs nevidia svet okolo. Dokážu síce ešte freneticky a búrlivo zaujať svoju poslucháčsku komunitu. Sú ale čoraz väčším tŕňom v oku malomeštiackych tĺkov, nadšených nenásytnou chuťou udrieť si do farebných a alternatívcov, narušujúcich ich "pohodu". Policajný štát ostrí drápky, nik sa im predsa nebude srať do daných pravidiel a vlády. Krásna nahá jazdkyňa našťastie ešte existuje. Prítulná, povoľná a dráždivá. Nanešťastie už nie na koni v lesnom lone, ale na motorke a v púšti. Hlava netúži po príjemných, opojných snoch a nabudenom myslení z vybraných odrôd trávy. Hlava túži po nonstop bdení, vyvolanom chemickými pilulami. Tie sa stávajú predmetom obchodu aj šialenej stávky. V takomto type opojenia sa človek neopája, ale umára nevyrovnanými traumami z minulosti. Po ktorých zdanlivom vyriešení môže bárs aj zgegnúť. S úsmevom na tvári. (16.02.2021)