Vanishing Point

Podobné voľnomyšlienkárske filmy boli v tomto období populárne. Reagovali na spoločenské a politické pomery v Amerike, rozprávali o slobode, voľnosti a mieri. Aj z tohto filmu sú tieto myšlienky cítiť na hony, otázkou je, či v konečnom dôsledku nie sú všetky tie vedľajšie motívy pre samotný snímok kontraproduktívne. (07.09.2017)

Nekonečná rovina nevadské pouště, bublající motor bílého Dodge Challengera, vytoužená svoboda za volantem, přesně tak vypadá putování traumatem sžíraného závodníka ve Vanishing Point. To vše v silném drogovém opojení, symbolickém pro konec éry hipíků. Vanishing Point je technicky skvěle zvládnutá záležitost, která nemá nijak objevné poselství, ale přesto se na ní hezky kouká, i když se toho v ní moc neděje. (27.05.2011)

Chlap, kterej toho v životě zažil tolik, až mu nakonec zbyla jen ta rychlost. A silnice. Na ní pak neposedný Dodge Challenger a před jeho řidičem cesta jako žádná ze sta. [...] Líbilo se mi, že autoři necítili potřebu obtěžkat jaksi z povinnosti příběh nějakým standardním žánrovým motivem typu unesená manželka, vykradená banka či transplantace chlopně sousedovic křečka. Zůstal jen silný pocit něčeho v dálce a zpocená ruka na fofr klacku. A ta kamera! Ten střih! Ta hudba! Spíš než film je Vanishing point stav (sjeté) mysli. Easy Riderův efekt tady zafungoval bezchybně. Sedmdesátkový kult jako když vyšije! A vůbec nevadí, že to chvílema krapet připomíná celovečerní a po čertech efektní reklamu na produkty detroitské automobilové manufaktury. Ty většinou taky nedávaj moc smysl :-) (23.12.2012)

Společně s Bezstarostnou jízdou jasný pilíř road movie z období, kdy road movie dost možná nejlépe zrcadlila osvobozující hnutí americké kinematografie. Zážitek lehce halucinogenní a morálně uvolněný skrze doznívající hippie éru a zároveň upocený, špinavý a morálně bezvýchodný ve stylu drsných sedmdesátých let a celkové žánrové revolty, kterou nastavilo už nekompromisní zakončení Bonnie a Clyde. Nejde se nijak extra do hloubky a Vanishing Point je především vzrušujícím chromovaným dobrodružstvím na rozpálených dálnicích, kde hlavní hrdina může své minulosti i zákonu, jenž je vám neodbytně v patách, ukázat alespoň na chvíli prostředníček. A funguje to náramně a nesmírně nakažlivě (nemluvě o tom, jak ty neowesternové americké sedmdesátky zbožňuji). 80% (03.04.2020)

Vanishing Point je přesnou ukázkou rozdílu mezi americkou kinematografií 70. let a tou současnou, a přeneseně také mezi 70. léty a současností obecně, to, co bylo dříve symbolem svobody, je dnes vytěsněno politickou korektností a utažením neonormalizačních šroubů. Dozvuky absolutní svobody 60. let, Bezstarostná jízda, kdy čopra nahradil osudově bílý Dodge Challenger, filmové ,,Born to be wild" a všude okolo je jen Dvouproudá asfaltka... Co z tohohle světa dnes zbylo? Poměrně přesnou odpověď dává Eastwoodovo Gran Torino. Už jen nostalgie... (Mimochodem, tenhle subžánr road movie je ryze americký, v Evropě by něco podobného už jen z hlediska dopravní infrastruktury natočit, natož realizovat asi nešlo...) (29.12.2012)