Zpovídám se

Potencionálně silný námět, který je však na Hitchcocka zpracován až nezvykle průměrně. Není špatný v žádném ohledu, ale také není v žádném ohledu výjimečný. Všechny klasické Mistrovy postupy zde jsou, dobří herci také a nechybí ani napínavé scény - obvzláště soudní přelíčení se vydařilo. Ovšem celkově je zde, především na začátku filmu, pomalé tempo a málo napětí. V Hitchcockově filmografii se jedná o průměrnější, byť stále dostatečně kvalitní počin. (11.08.2007)

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)

Mistr Hitchcock opět tímto snímkem potvrzuje, že byl v jádru duše romantik, neboť příběh tohoto dramatu je založen nejen na vraždě, ale také na dávné lásce. Svým typickým způsobem postupně zahušťuje atmosféru, takže konec snímku je doslova thriller. Je radost sledovat záběry kamery, která dokáže v každém Hitchcockově snímku potěšit, poslouchat hudbu, v níž je občas možné slyšet motiv Dies irae, kochat se hereckými výkony (Clift naprosto vynikající) a díky ideální stopáži si plně vychutnávat děj, jenž neustále nabízí něco, co diváka nenudí. (24.06.2013)

7/10 Skoda toho zpomaleni v polovici filmu, mohlo to byt strhujici jako ostatni Alfredi - takto to dost otravilo me i cely film, ale stejne se jedna o to lepsi, co se da videt diky nesmirne zajimavemu rozdani karet a hloupe shode nahod, co udela ze zivota nekolika lidem. Docela by me zajimalo, jak by mohl film pokaracovat pro pathera a jeho snoubenku po titulcich... (20.08.2007)

Po celou dobu jsem byl nervózní, jak to s tím přiznáním vlastně dopadne. Udusí kněz v podání Montgomery Clifta tajemství v sobě, nebo půjde s pravdou ven, když je nyní sám obviněn z vraždy? Závěr filmu je vynikající. Byl jsem s výsledným rozřešením navýsost spokojen, stejně jako s napínavým průběhem celého filmu. Měl jsem také možnost poprvé na plátně vidět charizmatického Montgomeryho Clifta a neodolatelnou Anne Baxter. I Confess řádím mezi mé nejoblíbenější Hitchcocky. (09.09.2007)