Príšerný hosť

Výborná záležitost, která mě na druhé zhlédnutí bavila snad ještě více než prve. Už v tomto raném Hitchcockovi najdeme celou řadu typických atributů mistrovy pozdějí filmografie, a ačkoli mi film nepřišel strašidelný ani v jediné scéně, neubírá mu to v mých očích na zajímavosti, vydatně podpořené jeho úctyhodným stářím - tahle archivní libovka zraje jak víno a s léty jen získává na ceně. Proč se vlastně začaly dělat zvukové a barevné filmy? Kdo o ně stojí, já ne - ke štěstí by mi stačilo sjíždět tyhle retro bijáky. 5 hvězd bez stínu pochybností. (09.03.2015)

I přesto, že upřednostňuji starší filmy, tak tenhle rok je na mě už malinko silnější kafe. Vzhledem k mé úctě k Hitchcockovi jsem však nemohl jinak. Že se jedná o velký přelom v Alfredově kariéře a v historii thrilleru? To mě vůbec nezajímá. Příšerný host je opravdu příšerný. 70 minut nemilosrdné nudy (píšu 70 protože, vzhledem k "velkému" napětí jsem octl na 5 minut v říši snů), škoda, že jsem to nezachrápal celý, pak by mě to bavilo víc nejspíš. A ta hudba, jejíž účel byl asi děj zdramatizovat to "pěkně" vylepšila. Kdyby měl Příšerný host stopáž 2 hodiny, tak tenhle komentář by nikdy nevznikl, protože bych u projekce zemřel. S němými filmy, ať už jsou od kohokoliv nechci mít nic společného. (03.07.2011)

Jestli správně počítám, tak Hitchovi bylo 28 let, když natočil tento snímek? Jasně, šak proč ne:) Vynikající dílo z rané tvorby mistra napětí. Všimla jsem si několika prvků, které Hitchcock později využil ve svém mistrovském díle, Psychu. Jen pouhý záběr na schody a zábradlí, ohraničující sestup do sklepa, ve mně vyvolával neklidné pocity. Ve scéně, kdy se June Tripp koupe, jsem měla dojem, že podobný hudební motiv byl pak použit coby "ta" slavná melodie ve Vertigu. Skvěle budovaná porce napětí a dramatické scény, kombinující v sobě jemný humor. Dokonalá hudba, v níž je prostor na pár romantických scének, v nichž zazní něco jako jemný popík z rádia:) Ale to se nejspíš liší dle verzí. Ivor Novello je skvělý, stejně jako June Tripp. Člověk od začátku přemýšlí nad tím, jestli je záhadný podnájemník skutečně nechvalně proslulý Jack Rozparovač. Ale to by bylo moc jednoduché, ne? Od Hitchcocka člověk čeká nějakou důmyslnou, nečekanou pointu. Ta nakonec nastane a je vcelku překvapivá, i když asi zcela jinak, než očekáváte. Na konci filmu jsem i tak do poslední minuty čekala, jestli přijde ještě nějaké rozuzlení. V zajímavostech se pak člověk dozví, jak měl snímek původně dopadnout. (15.10.2017)

První film v němž se Hitchcock projevil ve své vyzrálejší thrillerové formě! Jedná se v podstatě o souboj dvou silných osobností – detektiva a podezřelého z vražd mladých dívek. Děj mi tak trochu připomněl Langova Mabusse, nedosahuje však jeho prokreslenosti postav (je to jistě i výrazně kratší stopáží), a vůbec celý děj v porovnání s oním německým veledílem působí trochu ploše, důraz klade na romantickou linii. To však nemění nic na tom, že si tu budoucí mistr filmové hrůzy a známý technický hračička Hitchcock vyzkoušel několik zajímavých nápadů. (např. nechal hlavního hrdinu chodit v prvním patře po skle a snímal ho z dolního podlaží, čímž se mu daří vizuálně navodit pocit hluku) (23.01.2006)

Dle známého mustru je Lodger první opravdový Hitchcock v pravém slova smyslu. Ač to pravda bezpochyby bude, němá éra je pro mě vyjma grotesek dosti těžko přístupné období a povětšinou se u podobných němých vážných filmů nudím. Lodger je tak v polovině tohodle výkladu. Opravdu jsem si užíval některé hitchcockovské prvky, které, nejen že připomínaly samotného mistra, ale oddělovaly snímek od průměru. Na stranu druhou jsem prostě neudržel pocit vnitřního nadšení déle než vždycky nějakých pár minut, po kterých jsem zapadl do klasického příběhu němé éry. 5/10 (03.11.2014)