Muž, ktorý vedel priveľa

"Muž" aspiruje na místo mého nejoblíbenějšího Hitchcocka. Tradičně brilantní režii korunuje humor, který je velmi nezvyklým kořením Hitchových filmů. Na scénu z marocké restaurace jen tak nezapomenu. Ale především ten závěr v divadle, ten mě přibyl do sedačky. Tak dlouhá scéna bez jediného slova byla skvělou ukázkou režisérova génia. Vůbec se nedivím, že Hitchcock zrecykloval svůj činelový nápad, protože tentokrát ho opravdu dotáhl k dokonalosti. (14.09.2010)

Môžem s čistým svedomím vyhlásiť, že Hitchcock nie je len majstrom horroru, ale takisto aj thrillerov, aj keď napätie patrí takisto aj sem. Skvelá zápletka je perfektne scenáristicky poskladaná, prijal by som však trošku rýchlejší spád ku koncu filmu, no pár komických okamihov sadne ako uliatych. Príjemní herci, Stewart je dokonalý, už len tým, že v živote nenavštívil hodinu herectva a pred kamerou je úplne prirodzený. Musím doplniť filmy s ním. 85%. (20.09.2006)

Samotný příběh ... no dobře ... Konec konců není tak důležitý. Příběh u Hitchcocka je jen prostředí jako bouřlivé moře nebo spíše jako tůně se zákeřnými víry, do které režisér vrhá své hrdiny a sleduje jejích zápas. Duchaplný zápas. Vytrvalý a do vítězného konce. Zcela podle klasických Dickensových děl - dobro vítězí, zlo je potrestáno, slušnost, trpělivost a píle jsou odměněny. Můžeme se dnes mnohým naivitám smát, ale umění vyvolat zvědavost, očekávání a sympatii nebo aspoň dopřání kladným hrdinům - toto umění snad nikdo Hitchcockovi neupře. ___ Muž a žena, kteří věděli víc, než měli, a jejich skoro špionážní "dobrodružství" více méně prošlo kolem mne, ale hudba, která naplňovala Royal Albert Hall - stíny, závěs, tváře, notový part, hlaveň pistole včetně vrcholícího trojakordu křik-činely-výstřel, a ta hudba, co stoupala po schodech do pater, vykračovala chodbami a klepala na zavřené dveře - to bylo tak geniální, že míň než čtyři dát nejde. (11.07.2011)

S vědomím původní verze z roku 1934 je tento Muž, který věděl příliš mnoho samozřejmě mnohem lepší. Má všechny atrakce, je barevný, širokoúhlý, ústřední píseň je velmi chytlavá a v hlavní roli je bezvadný James Stewart (ano, právě on táhne film jako nikdo jiný). Přesto, anebo právě proto, jsem sledovala velmi kriticky všechny změny, odlišnosti a zda mají své opodstatnění a jestli fungují ideálně. Inu, dokud byl Hitch v Anglii, toužil po Hollywoodu, když ho dobil, stal se chodící reklamou na Anglii. Nové zpracování je mnohem profesionálnější, ale i tak se najdou místa nelogická, nechtěně komická a samoúčelná. Scéna v Royal Stuart Hall je nicméně velkolepá a Jimmy je zdaleka nejlepší herec, se kterým kdy Hitch pracoval, ale motivace některých postav je kouzelně naivní, vývoj situace jde dál a dál jen proto, abychom se dočkali toho vtípku s příbuznými na závěr. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam, čekat něco jiného by byla divákova neznalost. (13.01.2019)

Film, který je napínavý skoro dvě hodiny v kuse? To mě teda podržte! Opravdu dílo zkušeného profesionála. Není tu ani jedna scéna, která by byla navíc a celé dvě hodiny pro mě bylo potěšením na tento film koukat. Lze namítnout, že film měl skončit už velkolepou scénou v Albert Hall, ale zas taková chyba to není. Byli bychom připraveni o krásný moment světové kinematografie - Doris Day sedí u klavíru, pláče a zpívá Qué Sera, Sera, aby zachránila své dítě. Jako u většiny Alfredových filmů - nemám jedinou věc, na kterou bych si mohl stěžovat! (15.12.2009)