Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
James Stewart, Doris Day, Brenda De Banzie, Bernard Miles, Ralph Truman, Alan Mowbray, Hillary Brooke, Reggie Nalder, Yves Brainville, Christopher Olsen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Doktor Ben McKenna, jeho manželka Jo a ich syn Hank trávia exotickú dovolenku v Maroku. V autobuse spoznávajú tajomného muža Louisa Bernarda. Nasledujúci deň je Bernard zavraždený uprostred bazáru. Pred smrťou však stihne McKennovi prezradiť detaily plánovanej vraždy, ktorá sa má uskutočniť v Londýne. Vrahovia sa obávajú, že McKennovci ich plán vyzradia polícii a preto unesú malého Hanka. Ben a Jo sa však rozhodnú vziať veci do vlastných rúk a vydávajú sa po stopách svojho syna a úkladných vrahov do Londýna... Jeden z najlepších filmov režiséra Alfreda Hitchcocka je remakeom jeho rovnomennej snímky z tridsiatych rokov a režisérovmu dvornému skladateľovi Bernardovi Herrmannovi priniesol Oscara za najlepšiu hudbu. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (198)
Alfred Hitchcock natočil remake jednoho ze svých filmů, přizval si k tomu svého oblíbence Jamese Stewarta a vznikl z toho napínavý thriller, který už je dnes klasikou. Na dnešní dobu už je příběh dost okoukaný (manželům na dovolené unesou syna aby pomlčeli o chystaném atentátu, který se k nim dostal přes tajemného cizince) ale ve své době tomu bylo přeci jen jinak a hlavně Hitich si s thrillery vždy rozuměl. Tempo není nejrychlejší a režisér vypráví tak jak je zvyklý ale i tak se jedná o jeden z jeho nejlepších filmů, kde Stewart jako vždy exceluje. ()
Samotný příběh ... no dobře ... Konec konců není tak důležitý. Příběh u Hitchcocka je jen prostředí jako bouřlivé moře nebo spíše jako tůně se zákeřnými víry, do které režisér vrhá své hrdiny a sleduje jejích zápas. Duchaplný zápas. Vytrvalý a do vítězného konce. Zcela podle klasických Dickensových děl - dobro vítězí, zlo je potrestáno, slušnost, trpělivost a píle jsou odměněny. Můžeme se dnes mnohým naivitám smát, ale umění vyvolat zvědavost, očekávání a sympatii nebo aspoň dopřání kladným hrdinům - toto umění snad nikdo Hitchcockovi neupře. ___ Muž a žena, kteří věděli víc, než měli, a jejich skoro špionážní "dobrodružství" více méně prošlo kolem mne, ale hudba, která naplňovala Royal Albert Hall - stíny, závěs, tváře, notový part, hlaveň pistole včetně vrcholícího trojakordu křik-činely-výstřel, a ta hudba, co stoupala po schodech do pater, vykračovala chodbami a klepala na zavřené dveře - to bylo tak geniální, že míň než čtyři dát nejde. ()
Hitchcock si tu s nekrývanou pobaveností opět dělá zálibně srandu z žánrových i vlastních postupů a vychází mu z toho jeden z nejlepších a nejveselejších filmů vůbec. Začínám ale zpětně uvažovat, jestli H. vůbec kdy natočil prvoplánově vážně míněný film a jestli nejde jen o to k té jeho rafinované hře a umné hříčkovosti v klidu dozrát. *** V tomhle snímku jako by si vytknul, že předvede a patřičně přežene, jak vypadá v konstruovaném díle návodnost. Seminář Filmové vyprávění vs. realita: lekce z retuše. Pakliže přistoupíte na tu laskavou i odrzlou hru s vyretušovanou logikou příběhu, logikou chování postav, záběrů kamery, s tou okouzlující návodností, která je zároveň přesmíru doslovná i rozmarně ekletická, a po svém způsobu si neochvějně spěje k rozhodně dojemné a předem neodvoditelné a tedy divácky uspokojující (a v rámci vlastních nastavených pravidel i nesporně logické) pointě. *** Poslední památečná věta ve filmu korunuje takto vybudované dílo, neboť žertovně zdůrazňuje, že a) hosté celé dva dny vytrvale, věrně a otrocky bezmocně čekali v hotelovém pokoji, až se jejich hostitelé vrátí, a že b) taková věta může v takto rozjíveně střiženém příběhu dobře posloužit jako společenská ex post omluva. *** Vtip a šarm, elegance a hravost tu prosvítají celým způsobem sestavování snímku, svérázným přístupem k filmování, který nese striktně originální rukopis a je zde autorem blaženě, rozpustile i ironicky zreflektovaný. Ostatně jemná společenská i filmařská ironie laškovně šplouchá o břehy snímku téměř v každém záběru. *** A marná sláva, tesklivá melodie Que sera sera mi ještě dlouho nepřestane znít v uších... *** ()
Ja se z tech Hitchcockovych back screenu jednou zblaznim. Zajimalo by me, jestli to v dobe vzniku lidem prislo uplne normalni, ale dnes to pusobi naprosto maximalne usmevne. Kazdy druhy zaber (obzvlast v Marocke casti filmu) je banda hercu zirajici na screen ve studiu, pricemz vyuziti je naprosto contraproduktivni a vse by se dalo jednoduse natocit realne. Nejvetsi parodie v teto sfere jsou potom tradicni Hitchcock party pri jizde autem/autobusem. Pokud ale pominu tuhle reziserskou minelu, jedna se o jeden z nejlepsich Cock filmu. Vynikajici propojeni filmove linie s hudbou uz od uvodnich titulku az po finalni sceny, fungujici paranoia v prvni casti, spravna gradace ve finale a James Stewart a Doris Day vytvorili velmi sympaticky manzelsky par (pro zpivajici blondyny mam slabost). 8/10 ()
Kvality tohto filmu som si uvedomil až pri jeho zhliadnutí na veľkom plátne. Hitchockovým filmom jednoducho nesvedčí televízia ! Len pre zaujímavosť: Hitchcock sa v čase uvedenia filmu do kín snažil zakázať uvádzať svoju vlastnú pôvodnú verziu filmu z 30. rokov, aby tak neoslabil očakávaný komerčný efekt novonakrúteného remaku. ()
Galéria (104)
Zaujímavosti (22)
- Na scénáři spolupracoval Angus MacPhail, který se podílel i na první verzi filmu z roku 1934. (ČSFD)
- Skladatel filmu Bernard Herrmann si ve filmu zahrál dirigenta orchestru. (Hans.)
- Film se natáčel střídavě v Londýně a v Makaréši od 12. května do 24. srpna 1955. Pro Doris Day, která předtím nikdy neopustila USA, bylo těžké vyjít na balkón z hotelu a vidět. "Všechny ty vyzáblá zvířata a lidi v ulicích. Hrstce bohatých patřilo v ulicích vše a zbytek lidí a zvířat neměl nic!" vzpomíná Doris, jak v jedné scéně odmítla vystupovat se zvířaty, dokud je někdo nenakrmil. Štáb tedy zřídil krmnou stanici, kde byli koně, krávy, jehňata, kočky, psi a jiná zvířata nakrmeni. Než byly záběry hotovy, podařilo se vykrmit všechna zvířata, která se na nich objevila. (Epistemolog)
Reklama