Muž, který věděl příliš mnoho
The Man Who Knew Too Much
Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
James Stewart, Doris Day, Brenda De Banzie, Bernard Miles, Ralph Truman, Alan Mowbray, Hillary Brooke, Reggie Nalder, Yves Brainville, Christopher Olsen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Doktor Ben McKenna, jeho manželka Jo a ich syn Hank trávia exotickú dovolenku v Maroku. V autobuse spoznávajú tajomného muža Louisa Bernarda. Nasledujúci deň je Bernard zavraždený uprostred bazáru. Pred smrťou však stihne McKennovi prezradiť detaily plánovanej vraždy, ktorá sa má uskutočniť v Londýne. Vrahovia sa obávajú, že McKennovci ich plán vyzradia polícii a preto unesú malého Hanka. Ben a Jo sa však rozhodnú vziať veci do vlastných rúk a vydávajú sa po stopách svojho syna a úkladných vrahov do Londýna... Jeden z najlepších filmov režiséra Alfreda Hitchcocka je remakeom jeho rovnomennej snímky z tridsiatych rokov a režisérovmu dvornému skladateľovi Bernardovi Herrmannovi priniesol Oscara za najlepšiu hudbu. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (199)
Chování postav je (u Hitche jako obvykle) zcela podřízeno napínavosti děje a (ne)logice scénáře. Na začátku naznačená manželská krize nikam nevede a vývoj charakterů je minimální. Proč by nebyl, vždyť tohle je Hitchcock, žádný Bergman. Nelze přehlédnout mnoho pěkných režisérských nápadů, nelze přeslechnout množství jízlivého humoru (když si například Ben a Jo sdělují, za jaké vyšetření si mohli dopřát jaký luxus). K nejvelkolepějším patří bezesporu scéna z Royal Albert Hall, dirigována ani ne tak samotným Hitchem, jako Bernardem Herrmanem (a to doslova) – geniální gradace, škoda, že není zároveň scénou finální. Jak prohlásil samotný Hitchcock, tento Muž, který věděl příliš mnoho, byl na rozdíl od anglické verze z roku 1934 natočen profesionálem, nikoliv amatérem. Pod to bych se klidně podepsal. Profesionální je po všech stránkách. (Hitchcocka můžete zahlédnou na marockém tržišti jak sleduje akrobaty) 80% Zajímavé komentáře: ripo, Madadajo ()
Celkem zajímavý thriller na němž září především nápadité dialogy mezi hlavními postavami. Nicméně jsem zvyklý na mnohem vyšší úroveň od tohoto režiséra. Všechny zvraty byly neuvěřitelně natahované a co je horší, nepůsobyly ani nijak zvláště promyšleně. Proto se také všechny klíčové scény stanou spíše náhodně, než že by do sebe na závěr zapadly jako puzzle a utvořily dechberoucí celek. Jakožto Hitchcockův horší průměr bych nejraději napálil pouze tři hvězdy, ale přikláním se ke čtyřem vzhledem k vysoké poutavosti a několika vskutku povedeným humorným momentů. 70% ()
Hitchcock opět perlí. Vynikající začátek, trošku hluchý střed, famózní, i když trochu zbytečně ustřižený závěr - právě v poslední třetině je zahuštěno hned několik scének, které by u jiného režiséra posloužily jako strhující finále v samostatném filmu. Skvostná scéna s matkou hrající na piáno, nájezdem kamery do horních pater a chlapce zoufale pískajícího v odpovědi. Geniálně konstruovaná pasáž s atentátem v divadle. Ozvěna kroků na prázdné ulici. Kázání v kostele. Nikdo nedokázal čarovat s tichem a náznaky tak, jako Hitch. Bravo. ()
Muž, který věděl příliš mnoho, je Hitchcockovým remakem vlastního filmu ze třicátých let. Není tolik známý jako jiné mistrovy snímky, ale u mě skutečně zabodoval a řadím ho těsně pod vrchol tvorby Alfreda Hitchcocka. Vynikající James Stewart a Doris Day v roli rodičů, kteří v Maroku ztratí svého syna. No, ztratí, byl jim unesen a to do Anglie. Rozehrává se zajímavý a napínavý snímek, který se proslavil i krásnou písní Qué Sera Sera, která v něm v závěru zazní. Finální scéna v opeře je dokonalá a podtrhuje tento zajímavý film, který dnes již patří ke klasice. ()
Hitchcock si tu s nekrývanou pobaveností opět dělá zálibně srandu z žánrových i vlastních postupů a vychází mu z toho jeden z nejlepších a nejveselejších filmů vůbec. Začínám ale zpětně uvažovat, jestli H. vůbec kdy natočil prvoplánově vážně míněný film a jestli nejde jen o to k té jeho rafinované hře a umné hříčkovosti v klidu dozrát. *** V tomhle snímku jako by si vytknul, že předvede a patřičně přežene, jak vypadá v konstruovaném díle návodnost. Seminář Filmové vyprávění vs. realita: lekce z retuše. Pakliže přistoupíte na tu laskavou i odrzlou hru s vyretušovanou logikou příběhu, logikou chování postav, záběrů kamery, s tou okouzlující návodností, která je zároveň přesmíru doslovná i rozmarně ekletická, a po svém způsobu si neochvějně spěje k rozhodně dojemné a předem neodvoditelné a tedy divácky uspokojující (a v rámci vlastních nastavených pravidel i nesporně logické) pointě. *** Poslední památečná věta ve filmu korunuje takto vybudované dílo, neboť žertovně zdůrazňuje, že a) hosté celé dva dny vytrvale, věrně a otrocky bezmocně čekali v hotelovém pokoji, až se jejich hostitelé vrátí, a že b) taková věta může v takto rozjíveně střiženém příběhu dobře posloužit jako společenská ex post omluva. *** Vtip a šarm, elegance a hravost tu prosvítají celým způsobem sestavování snímku, svérázným přístupem k filmování, který nese striktně originální rukopis a je zde autorem blaženě, rozpustile i ironicky zreflektovaný. Ostatně jemná společenská i filmařská ironie laškovně šplouchá o břehy snímku téměř v každém záběru. *** A marná sláva, tesklivá melodie Que sera sera mi ještě dlouho nepřestane znít v uších... *** ()
Reklama