Polnočné slnko

Priemerná až podpriemerná kriminálka, ktorá sa napríklad s takým Mostom nemôže porovnať ani v najmenšom. Kriminálna línia zaujme na začiatku najmä spôsobom vykonávania vrážd, avšak to tempo pomaly opadne a začne sa riešiť osobná linka hlavnej predstaviteľky, ktorá mi bola úplne ukradnutá. Na konci seriálu si nakoniec uvedomíte, že vám je vlastne jedno, ako to celé dopadne, pretože si vás nezískala ani jedna postava. Ako by aj, keď od tretej časti nastáva hyperpolitická korektnosť, ktorá nie je tlačená masovo, skôr podprahovo a pomaly. Jeden by sa divil, čo všetko sa môže stať. Francúzska vyšetrovateľka je samozrejme dcéra imigrantov a o výške cca 16 cm dokáže skoliť násobne väčšieho chlapa, premôže ju jedine tlupa aj to lesťou. No a druhý vyšetrovateľ je konvertovaný homosexuál, ktorý po desiatkach rokov zistil, na ktorej strane vlastne stojí. Ale netreba sa báť, sú tam aj bieli heterácki muži, väčšinou však, čuduj sa svete, na strane tých zlých. (27.07.2020)

Pecka, pokud to berete s navijákem. Různorodá severská “krimi” s hlavní dvojicí na pokraji společnosti a s tíhou jako tuna železné rudy. Seznam 22 lidí, kteří mají zemřít. Krajina, nad kterou slunce nezapadá. Pokud bych měl něco vytknout, tak občasný nepřehledný styl vyprávění. Atmosférovost a pocitovost je v tomto seriálu nade vše. (25.01.2018)

Krátce před zhlédnutím Půlnočního slunce jsem shodou okolností sledoval islandský seriál V pasti. Ten tvoří jeden pól obdivované severské krimi, založený na realistických postavách, konfliktech a motivacích, kde nemám ani nejmenší problém s logikou vyprávění. Půlnoční slunce představuje pravý opak. Je jako extravagantní plesová róba nedbale ušitá z laciných materiálů, která láká na flitry a cinkrlátka. Všechno působí přehnaně, překombinovaně, série sází na povrchní exotiku a efektně zaranžované vraždy. Tvůrci se evidentně zaměřují na diváky z řad městských liberálů, kterým servírují koktejl motivů, jako je homosexualita, střet kulturních vlivů, šamanismus atd., který je v této skupině příjemců dobře prodejný. Nad absurditou viděného a hloupostí zápletky se bohužel pozastavuje jen málokdo. V poslední třetině seriálu jsem už vyloženě trpěl a ztratil víru v nějaké rozumné vyústění. Ten druh mysteriózna, se kterým na mě tvůrci vyrukovali, patří do úplně jiných žánrů. Jediným kladem je přítomnost zajímavé Leily Bekhti. Projekt považuju za slepou odbočku vývoje žánru, zanechal ve mě tak negativní dojmy, že jsem vůbec neměl chuť věnovat čas poslední sérii Mostu od téže autorské dvojice; do té míry považuju použitý koncept za zkompromitovaný. Celkový dojem: 25 %. (16.01.2019)

Půlnoční slunce mě docela oslovilo. Samozřejmě má své mouchy, ale napadlo mě, že vlastně většina zemí, které jsou umístěny jakýmkoliv směrem od středu Evropy, má své "úchylky". Nejsem žádný znalec severských detektivek, ale určitě toto bylo pro mě daleko záživnější, než něco dánského (?), co jsem viděl v poslední době. Určitě bylo zajímavé, že vraždy byly každá jinak provedena a vyvolávaly otázky. Co se týká té policajtky s francouzským státním občanstvím, tak ta se svými psycho úlety a vizemi asi neprotivila jen mě. (28.04.2018)

Udělat z toho zhruba pět dílů, byla by to pětka jak vyšitá. Takhle mi zbyla na jazyku lehce nahořklá pachuť. Především z dost zpackaného konce, který byl jednak přehnaný a hlavně dost nevěrohodný (teď mám na mysli pachatele, co všechno zvládl). Jinak tenhle seriál funguje skoro na výbornou. Včetně výborné ústřední dvojice, starého pardála Petera Strormera, mluvícího švédsky a hlavně z počátečního tahu na branku, který jsem snad naposledy zažil u třetí série dánského Zločinu. Ale i Švédové dokázali, že umí, čehož je táhle série důkazem. Dal bych si někdy klidně do budoucna repete, jen se obávám toho, co by se muselo stát, aby se francouzská policistka a švédsko-laponský prokurátor zase dali dohromady. (02.02.2017)