Polnočné slnko

Krátce před zhlédnutím Půlnočního slunce jsem shodou okolností sledoval islandský seriál V pasti. Ten tvoří jeden pól obdivované severské krimi, založený na realistických postavách, konfliktech a motivacích, kde nemám ani nejmenší problém s logikou vyprávění. Půlnoční slunce představuje pravý opak. Je jako extravagantní plesová róba nedbale ušitá z laciných materiálů, která láká na flitry a cinkrlátka. Všechno působí přehnaně, překombinovaně, série sází na povrchní exotiku a efektně zaranžované vraždy. Tvůrci se evidentně zaměřují na diváky z řad městských liberálů, kterým servírují koktejl motivů, jako je homosexualita, střet kulturních vlivů, šamanismus atd., který je v této skupině příjemců dobře prodejný. Nad absurditou viděného a hloupostí zápletky se bohužel pozastavuje jen málokdo. V poslední třetině seriálu jsem už vyloženě trpěl a ztratil víru v nějaké rozumné vyústění. Ten druh mysteriózna, se kterým na mě tvůrci vyrukovali, patří do úplně jiných žánrů. Jediným kladem je přítomnost zajímavé Leily Bekhti. Projekt považuju za slepou odbočku vývoje žánru, zanechal ve mě tak negativní dojmy, že jsem vůbec neměl chuť věnovat čas poslední sérii Mostu od téže autorské dvojice; do té míry považuju použitý koncept za zkompromitovaný. Celkový dojem: 25 %. (16.01.2019)

Půlnoční slunce mě docela oslovilo. Samozřejmě má své mouchy, ale napadlo mě, že vlastně většina zemí, které jsou umístěny jakýmkoliv směrem od středu Evropy, má své "úchylky". Nejsem žádný znalec severských detektivek, ale určitě toto bylo pro mě daleko záživnější, než něco dánského (?), co jsem viděl v poslední době. Určitě bylo zajímavé, že vraždy byly každá jinak provedena a vyvolávaly otázky. Co se týká té policajtky s francouzským státním občanstvím, tak ta se svými psycho úlety a vizemi asi neprotivila jen mě. (28.04.2018)

Nejaký čas mi trvalo si zvyknúť, ale nakoniec zaujalo. Až do konca mi prekážali rovnaké veci, možno preto len 3*. Najmä prehnaná teatrálnosť Kahiny a jej traumy z mladosti. Človek by povedal, že za 15 rokov už to mohla v hlave nejako spracovať. Tiež veľmi náhla epifánia prokurátora ohľadom jeho etnickej príslušnosti. Nemám nič proti Sámom, iba to, že väčšinu života sa snažil byť Švéd a tento jeden prípad v ňom prebudil tú polovicu Sáma. Trochu rýchlo postavený mostík. Ale inak fajn. (13.07.2018)

Kdysi, v době Insomnie, šlo o zjevení, severské detektivky nikdo neznal. Ale i ty tehdejší měly kromě exotického prostředí, snového prostředí a pomalého tempa alespoň reálné postavy a normální zločiny. Čím větší byl o severské detektivky zájem, tím větší přicházela inflace tohoto žánru, až se dnes dá občas mluvit o sebeparodii, kdy všechny ty atributy už jsou tak přehnané, že je to celé prostě blbé. Co nejbizarnější vraždy, tajuplná hudba, vnitřně rozervaní jedinci, sociální problémy, a více exotiky, více rozeklaných skla na pobřeží, více zatažené oblohy, více deprese... Jen ten příběh už není jaksi podstatný. A tady se to táhlo jak já před cílem, kdybych šel pěšky 200 kilometrů na jeden zátah, a když jsem viděl ty přemoudřelé a starostmi strhané obličeje, přišlo mi to spíš k smíchu. (24.05.2019)

Dávám 4 hvězdy, ale vlastně nerada. Lapidárně řečeno, čekala jsem víc. Od začátku měli nakročeno a rozmáchnuto, ale nakonec se z toho vlastně konalo jen velmi málo. A dosti podivně - vrah (a hlavně jeho schopnosti) nebyl ani trochu věrohodný a jeho halucinace byla pro nás realita, takže vlastně podvod na divácích. A i ta vyšetřovatelka Kahina s tím svým řezáním mě vlastně štvala, žádný dobrý vztah jsem si k ni za celou dobu nedokázala vytvořit. Ale lokace byla zajímavá - Kirunu jsem znala jen z knih a nové info o Laponích a jejich šamanismu obohacující bylo, to zas ano. (28.04.2018)