Raw

Po príchode na novú školu zisťuje Justine, že prostredie je trochu iné, než si pôvodne predstavovala. Namiesto usilovného štúdia sa budúci veterinári venujú radšej zábave a šikanovaniu nováčikov. To jej až tak nevadí, ale len do chvíle, kedy má ochutnať mäso. To je už pre ňu problémom, pretože je z vegetariánskej rodiny. Po ochutnaní zakázaného ovocia jej chuť na mäso už len rastie... - Počítal som s tým, že Raw / Grave nebude 100%-ným hororom, ale bol som na tento počin aj tak zvedavý. Vo výsledku sa to u mňa v rámci spokojnosti pohybuje niekde v strede. Na to, že ide o horor, ktorý sa dostal do kín po celom svete, je tu téma Body Horroru spracovaná dosť intenzívne a kamera sa na rozdiel od ostatných podobných počinov nevyhýba zobrazeniu brutálnych scén, aj keď to samozrejme úroveň béčkových hororov z tohto subžánru nedosahuje. Prostredie veterinárskej školy ma zaujalo a bol som rád, že bolo ukázané aj nejaké to vyučovanie, pretože nemám rád horory zo školského prostredia, ktoré sa v škole takmer vôbec neodohrávajú. Je tu cítiť, že režisérka chcela zasiahnuť hlavne moderných divákov a poukázať na mnohé témy ( vegetariánstvo, homosexualita, anorexia ) sa jej podla mňa podarilo vhodne, pretože sú to krehké témy a tu sú spracované nenásilne. A výsledný dojem? Justine konečne zistila to, čo už všetci dávno vieme. Nejaké listy sa nikdy nevyrovnajú poriadnemu medium rare steaku. A ak by mal nejaký vegetarián niečo proti tomu, že kvôli tomu steaku zomreli nevinné zvieratá, tak len dodám, že ten steak je z ludského mäsa. (23.05.2017)

Pár drobných nechutností sa našlo, ale žeby som z nejakého olizovania očička, odhryznutia líčka či obhryzovania prstíka išiel odpadnúť, to asi sotva. Čakal som od toho viac teda. Nijaký veľký hororový kinozážitok som si z toho neodniesol. Dokonca to viac vnímam ako komédiu (scénka s vysmiatym dedkom v nemocnici pobavila ako už dlho nič). Asi najväčším plusom snímku tak ostáva to, že som po nekonečnej sérii duchárin konečne videl v kine niečo nevšedné. (09.04.2017)

Ako sa vegetariánska panna stala požieračkou chlapov - doslova. Čakal som samoúčelný pseudoartový hnoj, dostal som sústredene rozprávaný a prekvapivo vrstevnatý film o dospievaní - len v tradícii Exorcistu či Carrie podaný cez extrémnu hyperbolu. Hlavná predstaviteľka je skvelá vo všetkých polohách, od vyoraného dievčatka až po agresívnu bitch. Gore poslabšie, ale aj tak ma teší predstava, ako si z toho hipsteri na festivaloch grcali do batohov. (10.07.2018)

Kdo by to řekl, že se mi tahle koprodukční záležitost tak pěkně trefí do chuti? (To jsem si prostě nemohl odpustit) Na rozdíl od podobných horůrků, na které jsem zvyklý ze zaoceánské produkce, šlo spíše o psychologické drama, i když skalní vegan by se mnou asi nesouhlasil a bojoval by s nočními můrami. Na to, že děj nikterak nekvaltoval, jsem se u příběhu vůbec nenudil, protože mě bavil psychologický přerod hlavní hrdinky. (03.03.2020)

Aneb láska prochází žaludkem...... Režijní debut francouzské režisérky Julie Docornau, Raw, je relativně netradiční alternativa k žánru coming-of-age filmů, kde je motiv dospívání a ztráty nevinnosti až druhořadou složkou. Prvotní je zde totiž byť jednoduchá, zato nechutná premisa: mladá vegetariánka Justine začíná studovat na veterinární škole, kde shodou okolností studuje i její sestra – a jakožto nováček musí povinně podstoupit krvavý 'přijímací rituál', při němž je zároveň donucena sníst syrovou králičí ledvinu – důsledkem toho se v ní probudí nečekané a dosud nepoznané pudy: neutuchající hlad po syrovém mase. To může vyznít lehce absurdně, jenže Julie Docornau se navíc snaží Raw autenticky vybalancovat na pomezí psychologického dramatu o dospívání, což se jí daří na výbornou. Snímek tak uvažuje o krvežíznivé touze po mase/kanibalismu na úrovni jakési analogie či metafory k motivu dospívání, kde se zlomové životní momenty (první sex, nástup na vejšku, hledání vlastní identity) řeší výhradně skrze tělesné zážitky, a to častokrát velice extrémní a emočně destruktivní...... Nelze se taky moc čemu divit – Raw je již z principu koncipován jako neuvěřitelný sadomaso a silně živočišný film, který své protagonisty obnažuje až na kost (DOSLOVA) díky čemuž získal pověst filmu, u něhož diváci při projekci mnohdy buď utíkají ze sálu, anebo je popadají mdloby. Já sám musím uznat, že mám celkem dost nakoukáno, a viděl jsem všelicos – nicméně tady jsou častokrát vyobrazeny tak neskutečně explicitní scény, při jejichž sledování jsem buď odvracel zrak, anebo se mi chtělo upřímně zvracet – a naopak jsou zde i primárně na efekt dělané scény, které jakoby Julie Docornau točila na truc, jen aby dodržela tradice a obyčeje francouzské extremistické kinematografie – a tou je šokovat za každou cenu. Raw je tak ve výsledku extrémně provokativní a silně nekomfortní zážitek, který vám nejenom nebude po chuti, ale rovnou vám obrátí žaludek naruby. Jinak jde o delikátní žánrovou lahůdku, kterou si žádný filmový fajnšmekr nesmí zapomenout přidat na své menu. HLAD JE STOPRO ZARUČEN. Slabším povahám však radím si na filmovým jídelníčku objednat jiný pokrm. Garance Marillier je mimochodem doslova k sežrání...... [VERDIKT: 8,5 syrových flákot z 10. Nejlepší reklama na vegetariánství, co jsem za poslední dobu viděl. Hannibal Lecter může závidět 🥩] (30.10.2021)