Koruna

Historické filmy a seriály musejí, aby vypovídaly o něčem (a nikoli o všem a tak o ničem), zjednodušovat narativ na jedno-dvě klíčová témata. Proto je např. látka o Jindřichu VIII. zpravidla podkladem příběhu o chronickém zhýralci a děvkaři. The Crown je z tohoto úhlu pohledu především svědectvím o přežitosti (a vlastně faktickém zániku) britského impéria po druhé světové válce. O opotřebovanosti konceptu monarchie svědčí jak dějinné události (zachycované ale spíše letmo, v náznacích) jako je vztah ke koloniím a marná snaha udřžet dominanci GB ve světovém měřítku, tak (především) pokusy nové královny o drobnější, v zásadě formální reformy, které by jí usnadnily život. Alžběta se v těchto - ve všech případech marných a ostatně poměrně krátkých - bojích s vlastním kabinetem a ostatně i s chronickou nedůvěrou sama v sebe stává symbolem nemožnosti tranformace impéria v něco životaschopného a odpovídajícího potřebám moderní doby. Potud je seriál úspěšný. Líbí se mi i struktura epizod, které vyprávějí vždy poměrně uzavřený příběh a formálně ho ozvláštňují (viz např. díl, který začíná a končí přepojováním telefonní linky po telefonních ústřednách). Problém ale je, že není, co vyprávět. Život mladé panovnice se sestává vlastně jen ze spousty stále se opakujících ústupků a zájem diváka je udržován maximálně historickými pikantériemi o charakteru abdikovaného exkrále Eduarda, snaze Alžbětiny sestry udržet si chlapa a o zhoršujícím se zdraví Churchilla. Claire Fox je ve své roli přesná, tj. ve shodě se svým charakterem absolutně nevýrazná, čímž sice chválím její výkon, ale její Alžběta je ve výsledku nejméně zajímavou a sympatickou postavou příběhu. Situaci alespoň trochu zachraňuje alespoň sympaťák Matt Smith, který svoje kvality prokázal už v Dr. Who. Závěrem: smysl a směřování seriálu asi nejlépe - v nezáměrné sarkastické zkratce - vystihuje poslední věta anotace. První řada je skutečně o "rozhodnutích, jež dopomohla Velké Británii být tím, čím je dnes". Otázkou jenom zůstává, zda je to dobře. Ať už pro seriál nebo pro monarchii. (02.07.2017)

Je vidět, že Netflix do Koruny investoval hodně času a peněz. Hned od prvního dílu totiž poznáte, že tady se rozjíždí něco dalekosáhlejšího, než jen obyčejný seriál ze světa královské rodiny a speciálně ze světa současné královny Alžběty. Tady nejenom, že si zvyknete na všechny postavy, Vy si ty jejich dialogy budete vysloveně užívat. Navíc se tu sešla nejen herecká smetánka, ale hudbu připravil hudební génius - Hans Zimmer. Takže můžete počítat s tím, že nejen příběh bude vydávat emoce, seriál je z Vás bude tlačit i hudbou. Navíc některé díly jsou vysloveně na pomezí geniality, kde i jeden díl funguje jako samotný příběh a často bývá zakončen nějakým dovětkem, který onu epičnost absolutně uzemní. Za mě osobně nejlepší postava jednoznačně Winston Churchill, u kterého bych neřekl, že ho zrovna John Lithglow zahraje tak božsky. Skoro by se nabízelo říct, že nic lepšího jsem od něj ještě neviděl. Přitom ho už dlouhodobě mám rád jako takového kouzelného dědečka. A najednou Winston...klobouk dolů. Tohle se Netflixu povedlo a já se budu těšit na další díly, abych se dozvěděl něco ze světa, kam nemám možnost jinak nahlédnout, než právě prostřednictvím tohoto seriálu. (29.03.2020)

90%. The Crown je řemeslně téměř bezchybný seriál naznačující o britské monarchii leccos, nejvíc ze všeho však to, že Buckinghamský palác byl vždycky mj. plný debilů. Kromě toho, že je přísně realistickou sondou do zákulisí vzpamatovávající se poválečné georgovské monarchie a nastupující modernity, zároveň ukazuje, že život v Buckinghamském paláci je - byť zahalen monstrózní konzervativní symbolikou britské monarchii vlastní - stejně lidský a lidsky zkažený, jako kterýkoliv jiný. U seriálů podobné povahy bývá často problém vychytat ideální poměr mezi autentičností a dramatičností; ne tak pro Petera Morgana, který dokázal, byť s pozvolnějším rozjezdem, vytřískat z příběhu maximum atraktivity a zachovat přitom stoprocentní královské genius loci. Další excelentní práce Netflixu, který v dnešní seriálové produkci, snad až na HBO a občas AMC, nemá konkurenci. Navíc výkony Claire Foy a především Johna Lithgowa doslova berou dech. Perfekcionistická práce. A abych nezapomněl, ještě jednu věc jsem si díky The Crown uvědomil - kdyby se Eduard VIII. nevzdal trůnu ve prospěch George VI., britská i světová historie 20.století by vypadala dočista jinak a bezpochyby dočista hůř. Dějiny jsou determinovány vývojem, který by v každém dílčím bodě mohl nepatrnou změnou převrátit vývoj celého lidstva. To je fascinující představa. (03.01.2017)

1. série První epizodu mi trvalo, než jsem seriálu správně porozuměl a zorientoval se v něm. Místy mi to připomínalo dokument, a to konkrétně vypiplanými kostýmy a kulisami, výpravou, které jsem si všímal, herci, z nichž někteří pro mě budou neodlučitelní od postav, které ztvárnily, a možná i kamerou. Druhá věc bude historická autenticita, která byla upravená pro účely vyprávění. Ale ani toto není problém, protože dílům se ustavičně dařilo mě do příběhu vtáhnout. Navíc nebyly vyplněny vatou, protože si v průřezu několika let mohly vybírat nosná témata nebo jim pomáhaly se jimi stát. (Netflix) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------2. série Chyběla mi výraznější červená niť, která by se táhla celou sérií. Tím všechny výtky končí. I přes epizodičnost jsem si totiž jednotlivé díly užíval, zvlášť když se občas pracovalo i s chronologií. Znovu jsem se setkal se skvěle napsanými postavami a s herci, se kterými se budu těžko loučit. Druhá řada byla velkolepější, ale komornost ani dramatičnost nezmizely, o kvalitě nemluvě. Například jedno oholení knírku s sebou neslo tolik napětí a takovou katarzi, jako když se rozhodovalo o budoucnosti samotné země. A než se dostaví pokračování, tak si ještě nejednou poslechnu hlavní hudební motiv. (Netflix) (25.07.2017)