Milenci v roce jedna

Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. (23.05.2010)

Souhlasím se vším, co je zde vyzdviženo. Nicméně celková atmosféra a zpracování mi jaksi nedovolí jít výše. Začíná to nekonečným procházením se zamilované dvojice, ke všemu skoro pokaždé na stejných místech, pokračuje to v přehnaném herectví Viktora Preisse či velmi opatrném ztvárnění jinak velmi dramatického, politického období a končí to u velmi slabé, atmosféru marně hledající hudby. Nebýt Libuše Švormové a její Olgy, která do snímku přináší potřebné drámo a takový skutečný nádech věcí minulých, které obě sestry prožily, mohl by se snímek odehrávat podstatě v jakékoli době a Helenina deprese i společenská odcizenost by mohla mít úplně jiné důvody. Poválečná atmosféra mi tu přijde jen jako takový obal a chvílemi jsem měl pocit, že se zde spíše vyzdvihuje práce filmařů než samotný základ toho romantického dramatu. Psychologii bych do toho již nedával, tak daleko film rozhodně nejde. Nemohu napsat, že se mi film nelíbí, ovšem téma, které se zde rozehrává, je na zpracování více než složité. Možná že spojení filmu DITA SAXOVÁ a tohoto v jeden by přineslo ten pravý skvost. (30.10.2013)

Něco tomu filmu chybělo, aniž bych věděl co. Trochu šťávy, místy to bylo příliš lyrické, až zdlouhavě. Ale jinak to byl film velmi dobrý, s výbornou nosnou myšlenkou, někdo může namítnout, že kolem voleb se tam zdůrazňuje vliv socialistické ideologie, což je pravda, ale taková tenkrát naše společnost skutečně byla. Dívka vracející se ze čtyřletého pobytu v koncentračním táboře postavená se svou krutou životní zkouškou proti nadšenému filmaři, který v okupované zemi až tak příliš netrpěl. To jsou argumenty Heleniny sestry, z níž se nakonec vyklubala sobecká osobnost, která zpozorovala, že Pavel vlastně postupně zbavuje Heleninu závislost na starší sestře... Trochanapětí na konci filmu - nechá si Helena vzhít nenarozené dítě? Odcestuje s Helenou do Austrálie? (13.06.2019)

Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. (18.09.2011)

Oceňujem, že ČT zaradila do vysielania tento film, už dávnejšie som ho chcela vidieť kvôli jeho nominácii na Oscara, viacerým festivalovým oceneniam a v neposlednej miere aj kvôli hereckému obsadeniu. Film pôsobí príjemne poeticky, so smutnou afmosférou doznievajúcich vojnových zážitkov, ale nádej, ktorá sa nenásilne a bez zbytočnej eufórie opatrne prediera na povrch je prísľubom nového života a je veľmi príjemná - ako postupný úsmev hlavnej hrdinky. Preiss a Vančurová podali výborné herecké výkony, zvlášť Vančurová zvládla traumou poznačenú Helenu veľmi presvedčivo. K maximálnemu hodnoteniu mi chýbal kvalitnejší scenár a zásadnejší postoj k morálnej dileme, ktorú museli hlavní hrdinovia riešiť v závere filmu. (12.05.2011)