Psycho

Psycho si u mě prodělalo svůj složitý vývoj. Viděl jsem ho prvně ani ne náctiletý v úzkém sledu s barevným remakem. A jako malému prckovi se mi pochopitelně novější verze líbila více, ale vlastně oba filmy jsem považoval za obyčejnou nudu. Dokonce jsem to tu i měl chvíli neuváženě hodnocené s nějakým trapným komentářem. Léta plynula a já jsem se k Psychu dostával hlavně skrze hudbu. Ta je totiž dost možná tím nejlepším, na co bílé plátno do té doby kdy narazilo a v mém hodnocení klidně může znamenat i dvě hvězdičky. Úvodní téma i skladba Murder jsou totiž v rámci filmové hudby v pravdě revolucí. Žádná rozmáchlá romantická témata, žádná vlezlá melodie, ale výrazná ostrá rytmizace, velmi expresivní projev, dokonalé zvládnutá řemeslná stránka, na tu dobu nevšední nástrojové obsazení, to vše způsobuje, že soundtrack k Psychu je plně uznáván i v hudebně akademických kruzích. Nejsou to však jen tyto dvě skladby, ale i zbytek hudby má dokonalou funkci, když už ne na samostatný poslech, tak v rámci filmu, u něhož naprosto ukázkovým způsobem podporuje napětí a budovanou atmosféru. Jak Hitchcock chtěl původně Psycho úplně bez hudby, tak si myslím, že bez Bernarda Herrmanna by Psycho nebylo vůbec ničím. Je to totiž vlastně jen relativně normální krimi thriller (byť s velmi sugestivní kamerou), který má několik nezapomenutelných styčných bodů, které skvěle fungují i dnes. Ale až hudba z něho dělá něco výjimečného. Samotný začátek mě příliš nepřesvědčil, ale zhruba od scény výměny auta, se tempo filmu nezastaví a i když se byť zdánlivě nic zásadního neděje, filmu se daří držet diváka v napjatém očekávání věcí budoucích. A přesto mám trochu problém brát Psycho jako nějakou bombu. On je to film vlastně strašně komorní a až na pár scén ne příliš výrazný. I z pohledu dnešního diváka je sice například fakt zabití hlavní postavy v půlce filmu nevídaný. Přesto člověk, který nešel v roce 1960 na premiéru a vidí Psycho až dnes, nemá úplně šanci plného docenění, neboť viděl již stovky plagiátů. Ale tak už to holt bývá u podobně vlivných filmů. (19.07.2013)

Scénář: Joseph Stefano .. Psycho je opravdu PSYCHO! Představoval jsem si tento snímek dosti jinak, o to větší byla moje spokojenost!! Mistr Hitchcock byl opravdu génius stylu. V podstatě souhlasím s komentářem POMO, lepe bych to nevystihl!.. A pověstná třešnička na závěr, jedinečná a asi milionkrát kopírovaná koupelnová scéna, která jako jedna z mála je opravdu kultovní! 100% a i to je málo. (23.03.2005)

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)

Legendárny anglický režisér, priekopník v oblasti thrillerovo-horrorovej kinematografie a génius temných kriminálnych filmov sir Alfred Joseph Hitchcock natočil v roku 1960 svoj najznámejší a najpopulárnejší film. Do kín prišlo "Psycho". Šialený hoteliér Norman Bates a jeho mŕtva matka. Desivý starý dom na kopci nad motelom. To je totálna klasika. Scénu zavraždenia Marion Crane v sprche pozná asi každý. Z tohto čiernobielého snímku sa stalo kultové dielo. "Psycho" ***** (10.04.2016)

Majster napätia sa po nie príliš dobrom diváckom a (nepochopiteľne aj) kritickom prijatí Vertiga rozhodol trochu šokovať. A čo z toho vzniklo, je história. Brilantný thriller s množstvom zvratov a ikonických scén patrí medzi nesmrteľné legendy. Scéna v sprche je stále mrazivá, hudba Bernarda Herrmanna dokonalá a herecký výkon Anthonyho Perkinsa strhujúci. Doteraz jeden z najlepších filmov, aké boli nakrútené. (07.12.2017)