Psycho

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)

,,JE SMUTNÉ, KDYŽ MATKA SVÝMI SLOVY ODSUZUJE VLASTNÍHO SYNA, ALE NEPŘIPUSTÍM, ABY SI MYSLELI, ŽE JSEM SPÁCHALA VRAŽDU“...... /// Norman Bates, kultovní postava kultovního filmu. I dneska každýmu musí bejt jasný, že ta koupelnová scéna, musela tenkrát bejt neskutečná pecka. Do toho ta hudba…. vytvářející parádní atmosféru v minimalistickejch, na dialozích postavenejch scénách. Možná, že i díky vokleštěnýmu rozpočtu je PSYCHO takový jaký je. Kultovní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal v roce 1959 Robert Bloch číst nebudu. 2.) Viděl jsem Hitchcocka a chcu uvěřit. 3.) Žiju s mrtvolou. 4.) Thx za titule ,,Stik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.01.2013)

U tohoto filmu zde bylo řečeno snad vše, co být řečeno mohlo. Já jen musím říct, že pro mě je to asi nejnapínavější Hitchcockův snímek. Některé scény jsou skutečně strašidelné a příměr - horor - se ze všech Alfredových filmů asi nejvíc hodí právě sem. I když to není horor úplně čistokrevný. Precizní režie, fantastická hudba a výborné herecké výkony (především Leigh a Perkins), povyšují tento snímek mezi Hitchcockova mistrovská díla. A nejde jen o slavnou scénu ve sprše, ale o celý příběh jako celek. Film, který předběhl dobu a stal se nadčasovým. Nejde zde o pouhé bodání nožem jako v dnešních hororech, ale o psychologii postav, které jsou skvěle vybroušené i zahrané a o budovanou atmosféru, která už v úvodu snímku dosahuje vysokých otáček. Každý si ve filmu najde něco, já jsem si našel úplně všechno. A to, že bylo Psycho natočeno černobíle, mu samozřejmě dodává na působivosti a dramatičnosti. Hitchcock si hraje se stíny a tím i s pocity diváků. Neskutečně atmosferický, nezapomenutelný kultovní film. Naposledy viděno na Blu-ray, které svou ostrostí obrazu odhalí i jemné chloupky na rukou Janet Leigh. __ Pro dobytka - jsou auta z 60. let, která se dají obdivovat dodnes a některé současné vozy prostě nemají takové kouzlo. A přesně tohle je PSYCHO, luxusní retro auto, nikoli však Trabant. (10.03.2010)

Psycho si u mě prodělalo svůj složitý vývoj. Viděl jsem ho prvně ani ne náctiletý v úzkém sledu s barevným remakem. A jako malému prckovi se mi pochopitelně novější verze líbila více, ale vlastně oba filmy jsem považoval za obyčejnou nudu. Dokonce jsem to tu i měl chvíli neuváženě hodnocené s nějakým trapným komentářem. Léta plynula a já jsem se k Psychu dostával hlavně skrze hudbu. Ta je totiž dost možná tím nejlepším, na co bílé plátno do té doby kdy narazilo a v mém hodnocení klidně může znamenat i dvě hvězdičky. Úvodní téma i skladba Murder jsou totiž v rámci filmové hudby v pravdě revolucí. Žádná rozmáchlá romantická témata, žádná vlezlá melodie, ale výrazná ostrá rytmizace, velmi expresivní projev, dokonalé zvládnutá řemeslná stránka, na tu dobu nevšední nástrojové obsazení, to vše způsobuje, že soundtrack k Psychu je plně uznáván i v hudebně akademických kruzích. Nejsou to však jen tyto dvě skladby, ale i zbytek hudby má dokonalou funkci, když už ne na samostatný poslech, tak v rámci filmu, u něhož naprosto ukázkovým způsobem podporuje napětí a budovanou atmosféru. Jak Hitchcock chtěl původně Psycho úplně bez hudby, tak si myslím, že bez Bernarda Herrmanna by Psycho nebylo vůbec ničím. Je to totiž vlastně jen relativně normální krimi thriller (byť s velmi sugestivní kamerou), který má několik nezapomenutelných styčných bodů, které skvěle fungují i dnes. Ale až hudba z něho dělá něco výjimečného. Samotný začátek mě příliš nepřesvědčil, ale zhruba od scény výměny auta, se tempo filmu nezastaví a i když se byť zdánlivě nic zásadního neděje, filmu se daří držet diváka v napjatém očekávání věcí budoucích. A přesto mám trochu problém brát Psycho jako nějakou bombu. On je to film vlastně strašně komorní a až na pár scén ne příliš výrazný. I z pohledu dnešního diváka je sice například fakt zabití hlavní postavy v půlce filmu nevídaný. Přesto člověk, který nešel v roce 1960 na premiéru a vidí Psycho až dnes, nemá úplně šanci plného docenění, neboť viděl již stovky plagiátů. Ale tak už to holt bývá u podobně vlivných filmů. (19.07.2013)

Prababička thrillerov sa zo začiatku rozbieha veľmi pomaly, priam uspávajúco, až kým sa na scéne neobjaví on. Psycho sa totiž neoplatí pozerať ani tak kvôli Hitchcockovej réžii či jednoduchému scenáru, ako kvôli Perkinsovmu stvárneniu Normana Batesa. Perkins si celý film kradne pre seba, až sa divák pristihne, že v scénach , kde sa Norman nevyskytuje, sa vlastne dosť nudí. Slávna sprchová scéna vo mne síce zanechala skôr úsmevný dojem, ale je samozrejme potrebné uvedomiť si jej dopad a význam v čase svojho vzniku. Rovnako ako aj dopad a význam tohoto filmu pre neskorší vývoj žánru. A nedá mi neodpustiť si poznámku, že s tak primitívnym scenárom (kompenzovaným výbornými dialógmi) a temer nulovou výpravou by dnes nedokázal natočiť takto kvalitný film nikto.9/10 (09.06.2006)