Psycho

Tak to je od taťky hororů můj druhý kousek a jak to tak vidím, komentářů je tady už hafo, tak co dodat?. Já jsem si Psycho rozdělila na dvě části a to ke sprše a pak od sprchy, která mně sedla daleko víc a přiznávám, že ke konci jsem měla už zpocené ruce i když jsem měla tušení jak to asi je. Na tehdejší dobu rozhodně mistrovské dílo pana Alfreda. Viděno v rámci Season Challenge Tour (03.08.2015)

Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (17.08.2010)

Spoilery. Diváci boli úplne v dobe premiéry v r. 1960 totálne bezmocní, ocitnúc sa v Hitchovej zákernej moci. Slávny režisér to patrične využil. Hlavná hrdinka de facto nie je hrdinka, ale zločinec. Neustále ju niekto upodozrieva a hrozí odhalenie jej zločinu. Policajt, pracovník v autoservise. Vedia, že niečo nie je v poriadku. A ona vie, že oni vedia. Ale nemôžu jej nič dokázať (prípadne je im to fuk, lebo majú kopec vlastných starostí). To vedie k dlhým dialógovým scénam, na ktoré bol Hitchcock odjakživa majster (kvôli nim prvá polovica Vtákov vyzerá ako dialógová romantická komédia). Následne "hrdinka" dostane výčitky svedomia a svoj hriech oľutuje. Nájdeme si k nej vďaka tomu cestu a je... drasticky zavraždená! V jednej z najslávnejších scén americkej kinematografie!! V prvej polovici filmu!!! To fakt nikto nečakal. Následne si poviete, že štafetu hlavnej postavy preberie Norman Bates, ktorý je v strašnom područí svojej dominantnej a zjavne narušenej matky. Ani to však nie je pravda, pretože Hitch mieša kartami a nečakane do deja zakomponuje postavy milenca, sestry, súkromného detektíva a šerifa. No a to finále... čo dodať. Hitchcock na to šiel rafinovane: na natočenie Psycha použil svoj televízny štáb + sa rozhodol urobiť film čierno-biely, čím ušetril. Natáčanie bolo lacné, rýchle, efektné. Kamera a strih sú pokrokové (schody, sprcha), hudba nezabudnuteľná a výprava ikonická (pár skromných motelových izieb učupených v nehostinnej púšti a nad nimi sa týčiaca obrovská silueta starého domu). Batesa rola prekliala. K úlohe sa vrátil ešte tri razy, pričom predposledný návrat už aj režíroval. Pokračovania sa niesli v duchu tradičných hororov. Trúfam si tvrdiť, že v jednotke niektorí režiséri našli istú dávku inšpirácie nielen pri budovaní hixploitationu (žena z veľkomesta sa stáva obeťou vidiečanov), ale tiež slasheru (nečakané vyvražďovanie postáv v ešte nečakanejšom poradí, brutálne vraždy, maskovaný vrah s obrovským nožom). Nielenže sa z Psycha stala (nepravdepodobná) séria (čítajúca pilot k nikdy nezrealizovanému seriálu z 80. rokov, remake s Vinceom Vaughnom a seriál z r. 2013 dožijúci sa 5. sérií), ale niektorými jej nezabudnuteľnými momentmi sa dodnes inšpirujú mladí filmári. Samostatným podžánrom sa dokonca stali hotelové resp. motelové horory (napr. Motel smrti alebo Identita). Blochova kniha v češtine vyšla od r. 1995 viackrát a je fakt dobrá (perličkou je, že Norman v nej je obézny muž). (27.02.2005)

Prababička thrillerov sa zo začiatku rozbieha veľmi pomaly, priam uspávajúco, až kým sa na scéne neobjaví on. Psycho sa totiž neoplatí pozerať ani tak kvôli Hitchcockovej réžii či jednoduchému scenáru, ako kvôli Perkinsovmu stvárneniu Normana Batesa. Perkins si celý film kradne pre seba, až sa divák pristihne, že v scénach , kde sa Norman nevyskytuje, sa vlastne dosť nudí. Slávna sprchová scéna vo mne síce zanechala skôr úsmevný dojem, ale je samozrejme potrebné uvedomiť si jej dopad a význam v čase svojho vzniku. Rovnako ako aj dopad a význam tohoto filmu pre neskorší vývoj žánru. A nedá mi neodpustiť si poznámku, že s tak primitívnym scenárom (kompenzovaným výbornými dialógmi) a temer nulovou výpravou by dnes nedokázal natočiť takto kvalitný film nikto.9/10 (09.06.2006)

Konečně jsem napravil velkou mezeru ve filmovém podvědomí a podíval jsem se na Psycho. K této klasice žánru opravdu není co dadat, vše již bylo vyřčeno. Jen mi sledování možná kazil fakt, že už jsem dříve viděl remake tohoto filmu a vlastně jsem věděl jak to přibližně dopadne, ale stejně - jedním slovem skvělé. (20.06.2008)