Kráľovná Viktória

Po štyroch dieloch musím konštatovať, nie, napriek fantastickým kompozíciám obrazu, svetlu a kamere a perfektnému digi Londýnu devätnásteho storočia, jednoducho nie. Je to rozťahané a dramaturgicky veľmi slabé, historicky nulovo výživné (akokoľvek presné by to bolo), lebo sa dozvieme len o tom ktorým smerom búchalo kráľovnino srdiečko a nie o jej role v politike impéria. Niektoré momenty ako guilty pleasure dobré, najmä behanie v lese s s prvým saským emo Albertom a spomaľovačky psíka. V neposlednom rade to v porovnaní s naposledy videnou ruskou peckou pôsobí ako veľmi chudobný a nevyrovnaný príbuzný. 6/10 (24.04.2017)

Na jednu stranu chápu, že je u tak citově založené a teatrální osoby, jakou královna Victorie skutečně byla, nutné zabývat se i jejím milostným životem, na stranu druhou ale nevidím důvod, proč by právě jen jejím láskám měl být v seriálu věnován takový prostor. Vypadá to, že tvůrci Victorie jaksi pozapomněli, že tato řečená byla nejen milující a citlivá žena, ale také (a pozor, právě tohle ji odlišovalo od ostatních daleko více) královna Anglie. A jako taková musela, kromě svého milostného života, řešit i věci sociální a politické. Bohužel těmto je věnováno v každém dílu tak 5%, někdy ani to ne. Zbytek je červená knihovna s hezkými kostýmy + z nepochopitelných důvodů i jakási "Downton Abbey" linka služebnictva, která je na celém seriálu snad úplně nejhorší složkou. A aby toho nebylo málo, vše nasvědčuje tomu, že seriál stříhal místo člověka automat, protože takhle amatérsky necitlivě useknuté konce scén jsem ještě nikde neviděla. /// Victoria je seriálová oddechovka, něco, na co se dobře a snadno dívá, nemusí se u ní příliš přemýšlet a uvědomovat si jakákoli fakta. Všechno je podáno tak jednoduše, že to pochopí i dítě předškolního věku. Navzdory očividně nízkému rozpočtu, který se nejvíce zrcadlí na počítačem neuměle dodělaných exteriérech, se vyvedly alespoň kostýmy a vyvedla se hudba (úvodní znělka je výborná). Jenně Coleman lze snad vyčíst jen to, že je na svou roli až příliš hezká a má podivné kontaktní čočky (což ale není její chyba) a Rufus Sewell jako Lord Melbourne i na minimálním prostoru dokazuje, jak dobrým je hercem. Navíc mezi jeho postavou a Victorií je daleko větší "chemie" a uvěřitelnější vztah, než mezi Victorií a Albertem. Tom Hughes se svým jedním výrazem obličeje nebyl pro roli královnina manžela zrovna nejlepší volbou, ale chápu, že rozpočet zřejmě nebyl dost vysoký na to, aby v seriálu mohli být víc, než max. tři dobří herci. Každopádně s odchodem lorda M. ze scény pro mě, jako pro diváka, seriál končí. 2,5* (03.10.2018)

Moderní představa o viktoriánské Anglii a dějinách obecně prodchnutá značnou dávkou romantického hávu i pohádky. Je skvělé dozvědět se pár historických faktů příjemnějším způsobem než z učebnice, nic to ale nemění na faktu, že dobové historie (chování, společenské konvence, postavení, atmosféra, sociální stránka obyvatelstva i pojetí samotné Viktorie), té mimo fakta, tam moc nenajdete. A v některých místech to připomíná rodinnou soap operu, ani ne tak dějem, jako spíš kýčovitým pojetím. Vedlejší dějové linky postav jsou neskutečně mělké. 60% (29.04.2020)

Kdo se těšila na romantiku v historickém hávu, ten bude rozhodně maximálně nadšen. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběh skutečné a docela dost významné postavy britských dějin, čekala bych, že se děj zaměří podstatně víc na historii a politiku. Ale třeba se to trochu změní v dalším pokračování. Každopádně nemůžu tvůrcům upřít, že se jim ta romantika povedla, obzvláště ze strany Melbourna v podání Rufuse Sewella to jiskří nesmírně přesvědčivě a ta chemie mezi oběma postavami tam výborně funguje, láska mezi Victorií a Albertem už je spíš taková romantická. Krásná je i ústřední píseň. Co mi ale přijde naprosto mimo (stejně jako dalším komentujícím), je vedlejší linie o palácovém personálu. Příliš to připomíná Panství Downton, zatímco tam to dobře funguje, tady vůbec. Sem se malicherné hašteření a intriky služebnictva vůbec nehodí a je z toho jen taková naprosto zbytečná vata (navíc to působí, jako by chod královského paláce obstarávalo maximálně 6 lidí). Pokud chtěli autoři ještě nějaký vedlejší příběh, mohli se zaměřit třeba na dvorní dámy, nebo životy premiérů. (15.11.2016)

Jak jsem očekávala, Jeanna Coleman není zajímavou Victorií. Chápu, že celkem není nic moc co velebit, ale filmová postava by si zasloužila něco víc než jen prvoplánovou sebestřednost v jednotvárném provedení. Není tu ani stopy po melancholii, střídmosti, přísné sebekontrole, tvořivosti, introvertnosti i chronických problémech, jež utvářely Victoriin komplexní charakter, nejvíc mi tu pak vadí záměna patologické závislosti za nezajímavou nevyzrálost. Jako by Jeanna Coleman svůj charakter předem programově přizpůsobila harlekýnskému vyznění celého seriálu, což je jeho další minus. Šlo to jistě pojmout jinak, modelů se nabízí hned několik, například oslava mládí, jemuž se v časovém výňatku seriál věnuje, což je cesta, kterou se vydala například Sofia Coppola v Marii Antoinettě, tu jsme tu však také nedostali. A harlekýnů, kde si herci vyměňují pohledy a vzdechy, aniž by se k tomu odehrávalo cokoli lákavého na pozadí, je už všude zbytečně mnoho. Jeanně Coleman zdatně sekunduje setrvale zachmuřený Tom Hughes budící stálé obavy o mentální i fyzické zdraví. Nepovedené, povrchní, ploché. Jak jen proti této kostýmní romanci vynikají starší opusy plné příběhů a hloubky... (03.10.2016)