Kráľovná Viktória

Na jednu stranu chápu, že je u tak citově založené a teatrální osoby, jakou královna Victorie skutečně byla, nutné zabývat se i jejím milostným životem, na stranu druhou ale nevidím důvod, proč by právě jen jejím láskám měl být v seriálu věnován takový prostor. Vypadá to, že tvůrci Victorie jaksi pozapomněli, že tato řečená byla nejen milující a citlivá žena, ale také (a pozor, právě tohle ji odlišovalo od ostatních daleko více) královna Anglie. A jako taková musela, kromě svého milostného života, řešit i věci sociální a politické. Bohužel těmto je věnováno v každém dílu tak 5%, někdy ani to ne. Zbytek je červená knihovna s hezkými kostýmy + z nepochopitelných důvodů i jakási "Downton Abbey" linka služebnictva, která je na celém seriálu snad úplně nejhorší složkou. A aby toho nebylo málo, vše nasvědčuje tomu, že seriál stříhal místo člověka automat, protože takhle amatérsky necitlivě useknuté konce scén jsem ještě nikde neviděla. /// Victoria je seriálová oddechovka, něco, na co se dobře a snadno dívá, nemusí se u ní příliš přemýšlet a uvědomovat si jakákoli fakta. Všechno je podáno tak jednoduše, že to pochopí i dítě předškolního věku. Navzdory očividně nízkému rozpočtu, který se nejvíce zrcadlí na počítačem neuměle dodělaných exteriérech, se vyvedly alespoň kostýmy a vyvedla se hudba (úvodní znělka je výborná). Jenně Coleman lze snad vyčíst jen to, že je na svou roli až příliš hezká a má podivné kontaktní čočky (což ale není její chyba) a Rufus Sewell jako Lord Melbourne i na minimálním prostoru dokazuje, jak dobrým je hercem. Navíc mezi jeho postavou a Victorií je daleko větší "chemie" a uvěřitelnější vztah, než mezi Victorií a Albertem. Tom Hughes se svým jedním výrazem obličeje nebyl pro roli královnina manžela zrovna nejlepší volbou, ale chápu, že rozpočet zřejmě nebyl dost vysoký na to, aby v seriálu mohli být víc, než max. tři dobří herci. Každopádně s odchodem lorda M. ze scény pro mě, jako pro diváka, seriál končí. 2,5* (03.10.2018)

Jsou tu králové a královny, princové a princezny, láska a ctižádost, boj o moc a o vliv, prostě vše, co si žánr vyžaduje. 1) Pojmout historický film jako červenou knihovnu asi nebyl ten nejšťasnější nápad._____ 2) 30letý Tom Hughes (princ Albert) v roli vůbec nedává vyniknout své fyzické přitažlivosti. Zaujali mě i 33letý přitažlivý David Oakes (Albertův bratr Ernest), 25letý Jordan Woller (blonďatý gay lord Alfred Paget) i 23letý Leo Suter (Edwar Drummon, soukromý tajemník ministerského předsedy Roberta Peela, taky gay)._____ 3) Jordan Woller je synem lesbické matky a anonymního dárce semene a vyrůstal v péči, jak říká, svých tří matek. One of the great things about being born to a gay couple is that they have to work hard to have a baby, so you know you were really wanted, říká. Stal se později sám dárcem spermatu._____ 4) Celý vztah dvou mladíků je literární license autorky scénáře. Ve skutečnosti se nikdy neznali. Paget se stal dvořanem až tři roky po smrti Drummonda. I další osudy těchto historických postav si autorka upravila podle potřeby._____ 5) Pro mě to není manželství z rozumu, říká princ Albert. Ne, je to manželství z nerozumu, odvětí zamilovaná Viktorie. Co na to jen říci?_____ 6) 10.9.2019 - Třetí řada se mi líbila víc, možná jsem si prostě jen na rukopis autorů zvykl._____ 7) Stále více bije do očí omezený rozpočet - kapesní dvůr._____ 8) Zaujal mě 41letý Laurence Fox (lord Palmerston). (16.06.2017)

Roztomilé. Nikoli bezchybné, ale mně se na to přesto dobře dívalo. Příjemně zromantizované, vidíme patrně méně intrik, než jaké probíhaly ve skutečnosti a málo ze skutečného politického zákulisí. - Mnohé historické filmy o královnách jsou značně zidealizovány, okleštěny a nedrží se přesně faktů. Většinou sklouzávají do vlekoucího se sladkobolného melodramatu pro ženy. U modernějších příslušníků královské rodiny se zase třeba u některých zpracování dozvídáme jen to nejzákladnější a jsou to jako by na zakázku vyrobené "umělohmotné" rádobyživotní příběhy, jednostranně zpolitizovány bez dramatického příběhu a zábavnější linky. Charaktery bývají černobílé. Většinou je to jen poupravené politizování k uzoufání, která nemá skoro žádný dramatický spád. Nebo životopisný film zase padá do druhého protipólu a extrému - do čistě vztahové romantické limonády. - Proto jsem v hodnocení v tomto žánru shovívavější a protože si vystačím i s povrchnějším nastíněním životních osudů panovnic a vím, že historie se stejně vždy přepisovala, výpravný seriál o prvních letech vládnutí královny Viktorie se mi zatím celkem líbí. V porovnání s unylou verzí samostatného, kýčovitého filmu "Královna Viktorie", u kterého jsem usnula snad do deseti minut, se mi toto jeví jako mnohem zdařilejší dílo. Ano, možná je to trochu pohádka oproti realitě, do jejíž skutečných hlubin ovšem stejně nikdo nemůže zcela nahlédnout. Já to beru jako odpočinkovější díl na páteční večer. A protože si potrpím na kostýmní hrátky a krásné paláce a líbí se mi zpracování povahy mladičké královny, která se brzo oprostila od matčiných rad, manipulací a přestala se jí držet za sukně (i přes její počáteční infantilní záliby například v panenkách...), zatím seriál chválím. Není to úchvatné drama, ale to jsem ani nečekala. Lepší průměr, pokud do toho tak jdete, nebudete zklamáni. Já alespoň nejsem. Prozatím. (08.09.2017)

Jak jsem očekávala, Jeanna Coleman není zajímavou Victorií. Chápu, že celkem není nic moc co velebit, ale filmová postava by si zasloužila něco víc než jen prvoplánovou sebestřednost v jednotvárném provedení. Není tu ani stopy po melancholii, střídmosti, přísné sebekontrole, tvořivosti, introvertnosti i chronických problémech, jež utvářely Victoriin komplexní charakter, nejvíc mi tu pak vadí záměna patologické závislosti za nezajímavou nevyzrálost. Jako by Jeanna Coleman svůj charakter předem programově přizpůsobila harlekýnskému vyznění celého seriálu, což je jeho další minus. Šlo to jistě pojmout jinak, modelů se nabízí hned několik, například oslava mládí, jemuž se v časovém výňatku seriál věnuje, což je cesta, kterou se vydala například Sofia Coppola v Marii Antoinettě, tu jsme tu však také nedostali. A harlekýnů, kde si herci vyměňují pohledy a vzdechy, aniž by se k tomu odehrávalo cokoli lákavého na pozadí, je už všude zbytečně mnoho. Jeanně Coleman zdatně sekunduje setrvale zachmuřený Tom Hughes budící stálé obavy o mentální i fyzické zdraví. Nepovedené, povrchní, ploché. Jak jen proti této kostýmní romanci vynikají starší opusy plné příběhů a hloubky... (03.10.2016)

Královnička je krásná, ta je vám tak krásná. A i přesto, že je mi navíc i sympatická a líbilo se mi, jak Jenna hrála, nějak to nestačilo. Chtěla bych víc politiky, víc pletichaření, víc všeho toho s čím se musela po nástupu na trůn potýkat, víc reálného života a méně zamilovaných pohledů. Vždyť prostřední díly nebyly o ničem jiném. V patnácti bych možná byla nadšená, ale teď mě to baví asi tak prvních 15 minut. Navíc mé hříšné myšlenky patřily lordu M. (03.11.2016)