Uteč

Bylo to zvláštní, docela dlouho sem si nebyl jistej, jestli koukám na nějakou komedii, satiru nebo horor. Třeba scéna, jak si šel hlavní hrdina večer zakouřit před barák a najednou k němu začal zběsile běžet s urputnym ksichtem ten jejich černej sluha a záhy tam chodila ta jejich komorná jako nějaká stepfordská panička. Asi to mělo bejt napínavý nebo strašidelný, ale mně to přišlo jak z nějaký parodie a spíš sem se pousmál, co to je za debilní scénu. Jinak to ale bylo docela napínavý a chvílema mě zajímalo, jak se ten příběh vyvine a zvrat v poslední třetině mě celkem překvapil, jenže záhy se z toho stala už jen tupá béčková vyvražďovačka, čekal jsem něco důmyslnějšího. Jo a bavil mě ten jeho kámoš, co mu dával rady po telefonu a na konci docela hodně vtipně zaglosoval. 60% (17.05.2017)

Docela povedená recyklace staršího nápadu. Těží se hlavně z vtahující atmosféry, v níž divák společně s hlavní postavou postupně objevuje prapodivné prostředí kolem sebe a plně ho prohlédne až když je pozdě. Film má lehce absurdní nádech, ale přitom zůstává tíživý. Problém je ukvapené a až nečekaně prosté finále. 7/10 (21.05.2017)

Negatíva - od určitej chvíle vcelku predvídateľné a záverečné rozuzlenie nedáva so všetkým všade úplne logiku, ale dobre, beriem, je to predsa len film. Zvyšok sú už iba pozitíva, a to hlavne vynikajúca psycho atmosféra, čudesné ale skutočne zaujímavé dialógy, a veľmi inteligentne poňaté téma rasizmu, ktoré si síce neberie servítku pred ústa, ale zároveň nikoho neurazí. (08.05.2017)

Vítané zjevení v éře bubáčích pubertálních ptákovin, které sice vždy úplně nezvládá skloubení trpělivě budované hororové zápletky s ironicky dvojznačnou kritikou rasismu, ale v celkovém narativním kontextu se jedná o dílo více než vyspělé a fungující, které dokáže překvapit. Více zde (28.04.2017)

Peeleho „Hádej, kdo přijde na transplantaci“ lze vnímat ze dvou úhlů. Jako lehce psychologický horor o člověku hozeném do podivně se chovajícího společenství. I přes rušivou přítomnost černého Setha Rogena z letištní ochranky jsou první dvě třetiny svou nejistotou ohledně dalšího dění docela znepokojivé. Škoda, že se na konci zamíchalo horké černé kafe plastovou lžičkou soudruhů z NDR.. Mnohem zajímavější je však druhý úhel, který se na mezirasové tenze v USA dívá satirickou optikou. Do děje je jednak zakomponována spousta drobných narážek (mj. stříbrná „ovládací“ lžička jako symbol privilegia, záchrana života „sběrem bavlny“ z křesla, bingo jako otrokářská aukce). Nosná myšlenka stojí na tom, že rasističtí zloduši nemusí být jen neo-nacisté či rudokrcí Jižané, nýbrž i liberálně smýšlející střední vrstva, která svým ignorantstvím a samolibostí dovede černé bratry taky pěkně pohoršit. Nechybí i ukazováček směrem k nezájmu úřadů a médií o pohřešované Afroameričany, kteří kvůli barvě pleti a sociálně-ekonomickému statusu dostávají oproti bílým nálepku méněcenných. Citlivá, současnou Amerikou silně pulzující témata, pro autora evidentně velmi osobní. Klidně mohl být odvážnější a vše ukončit zatčením či ještě lépe zastřelením obvyklého podezřelého.. (03.05.2017)