Gilmorova děvčata: Rok v životě

Bezduchá recyklace dějových linek, která propichuje nostalgickou bublinu chránící Stars Hollow a odhaluje Gilmorova děvčata taková, jaká opravdu jsou - sebestředná, nevyzrálá a povrchní. Rory zradil její potenciál a očekávání, že po úspěšných studiích jí spadne kariéra do klína sama. Lorelai se opět ztrácí ve své vlastní hlavě a všechna domnělá příkoří si musí řešit v Kalifornii. Jenže u této dvojice vlastně nenastala žádná změna, vývoj. Rory opakuje stejné chyby dokola (ne/vztah se zadaným mužem), Lorelai vlastně také. Jediný, kdo se vyvíjí je Emily. Drasticky, ale vyvíjí. Do toho připočtěte úmornou stopáž podpořenou místy nesmyslným podbízením fanouškům (bez Christophera, Jasona, Brigády a Deana bychom se všichni obešli). Absenci příběhu vám zkrátka hraní na nostalgickou notu nenahradí. Pokud jde o tak očekávaná poslední slova, dokazují jediné - jakmile má tvůrce vymyšlený závěr od počátku psaní show, málokdy to nakonec sedí, protože to v drtivé většině případů kašle na dosavadní vývoj (viz HP). Zkrátka a dobře, tenhle rok ze života Gilmorových děvčat za moc nestál. (01.12.2016)

Optimistický scénář: Píše se rok 2016, Rory dělá šéfredaktorku New York Gazette (bývalé New York Times, přejmenováno poté, co Stars Hollow bylo zvoleno jako hlavní město USA), stíhá vztah s Loganem, Jessem i Deanem zároveň (musíme přeci nějako uspokojit shipperky, že ano?), Lorelai nyní šéfuje Hiltonu a její manžel Luke stále vlastní bistro, to má nyní ale více poboček než McDonald's. A Edward Herrmann stále žije. Pesimistický scénář: Píše se rok 2016, ruiny civilizace po 3. světové válce matně značí, že tu kdysi vůbec nějaká civilizace byla. Rory, kterou za pár minut nevyhnutelně potká stejný osud, zakopává posledního člena své rodiny, matku Lorelai. Radiace ji zabila stejně jako už zabila 99% lidí. Včetně Paris. A včetně všech kávových zrn. Rory zmoženě upadá na zem, připravena naposledy vydechnout, ale osud s ní má jiné plány. "Rory!" K jejím uším dolehne známý hlas. "Stráže - odveďte ji do bezpečí." "Jak si přejete, vaše Výsosti." Kdo to byl? Blyštivá koruna na jeho hlavě Rory oslepila, nedokázala ho rozpoznat. "Konečně svět docenil moje schopnosti. Prostřídal jsem desítky zaměstnání, takže vím, jak co funguje. Bylo jen logické, abych v tomto nově nastoleném režimu byl něco nového, něco víc, něco jako-" "Král Kirk.", dokončila jeho větu Rory s lehce šokovaným výrazem na tváři. Realita: Píše se rok 2016, někomu se daří, někomu ne, někdo má rodinu, někdo ne. Stejně jako v normálním životě. Vzhledem k tomu, že vyšla z Revivalu nejlépe, to beru hlavně jako hezkou tečku pro Kelly Bishop, dokud je ještě živá. Obešel bych se bez natahovaných pasáží muzikálu a Life and Death Brigade, jinak jsem si tento nostalgický výlet užil. Rozhodně doufám, že ještě nějaký ten rok ze života GG uvidíme a dozvíme se odpovědi na to, jak dopadla Paris nebo jaký dopad měla ona "slavná" poslední 4 slova na Gilmorova děvčata. Samostatně by to ještě šlo, ale kdykoliv se vrátím ke klasickým GG, tak zjistím, že A Year in the Life je kvalitou tak poloviční. (06.12.2016)

Perfektní návrat, který jsem si vážně užila. Byla jsem až překvapená, jak snadno se mi do toho podařilo opět dostat a jak snadno se tvůrcům podařilo navázat na téměř 10 let starý seriál a vůbec to nepůsobilo uměle. Nostalgie je silná čarodějka a stačily první tóny známé melodie a já měla na krajíčku. Slovní přestřelky přesně takové, jaké jsme je milovali před lety. Lauren Graham s Kelly Bishop jsou úžasné a právě jejich momenty patří k těm nejsilnějším i nejzábavnějším. Neměla jsem ani sebemenší problém, jakým směrem se ubral vývoj Rory jako mnoho diváků. Všichni pravděpodobně čekali, že přece ta vzorná, hodná a sebevědomá Rory bude ve 32 letech šéfredaktorka nejprestižnějších novin a bude mít spořádaný milostný život, ale takto život zkrátka nefunguje a na mě to tak celé působilo mnohem opravdověji a nebyl to takový ten klasický "fan-servis". Nejslabším místem je jednoznačně muzikálová část ve třetí epizodě, které se dalo zbytečně moc prostoru. První reakce po slavných závěrečných čtyřech slovech byla, že chci víc, ale pak jsem si uvědomila, že přesně takto to celé vlastně dává dokonalý smysl a pointa, kterou Amy tolik let střežila, je skvělá. (27.11.2016)

(bez spoilerů) Už asi dva dny se snažím napsat komentář, který by dostatečně vyjádřil všechny moje pocity po zhlédnutí nových dílů jednoho z mých nejmilejších seriálů vůbec... Zpočátku jsem byla při sledování lehce na rozpacích, jak se po tolika letech vžít do této nové verze Stars Hollow, kde je všechno tak důvěrně známé a zároveň jiné… Asi jako když po dlouhé době potkáte starého známého a chvíli vám trvá, než se navrátíte do zajetých kolejí - nakonec ale jako by těch několik let odloučení ani nebylo! Rory a Lorelai stále obhajují titul mistryň světa v rychlomluvení, Luke pořád nosí tu stejnou košili a čepici, jako když jsme ho viděli naposledy, obyvatelé Stars Hollow jsou tu do jednoho snad všichni a LaLa songy jsou i v roce 2016 nejlepším seriálovým soundtrackem (alespoň pro mě). Jako samostatný počin jsou asi tyhle díly celkem průměrné, ale co na tom záleží, tahle série je stejně jenom pro fanoušky, takže z obrovské nostalgie prostě pod 5 hvězdiček nejdu :) Snad jen dva nedostatky: málo Sookie a zbytečně moc muzikálu. Pro někoho možná Roryin život není takový, jak si představovali, ale já dávám palec nahoru za to, že tvůrci zůstali při zemi, a přiznám se, že jsem se s 32letou Rory nečekaně (možná až moc) ztotožnila. Konec mě samozřejmě zaskočil, ale uznávám, že dává dokonalý smysl. Klidně bych se s ním spokojila jako zakončením celého seriálu, ale pokud budou další díly (vyloučené to prý není), rozhodně se zlobit nebudu. Jedno je ale jisté: v nejbližší době koukám na Gilmorky hezky od začátku! (29.11.2016)