Tri billboardy kúsok za Ebbingom

Napsat a natočit drama, ve kterém skoro není scény, kde by někdo neřekl "bitch", "fucker" nebo "cunt" (a většina postav si o moc milejší oslovení ani nezaslouží), ve kterém vidíme provrtávání nehtu zubní vrtačkou a které je přesto vtipné, pravdivé a dojemné (téma nepřekonatelného žalu je zde podle mne zpracováno nuancovaněji než ve Wind River), považuji za umění. Three Billboards Outside Ebbing, Missouri je pozoruhodně proměnlivý film a zatím ten nejlepší od Martina McDonagha (a to mám V Bruggách opravdu rád).___Chvílemi mě to sice iritovalo pro svou divadelnost (přesně načasované příchody postav na scénu, pauzy na smích, operní árie) a trochu infantilní snahu o nekorektnost, ale ten film zároveň nabízí tolik překvapení a tolik osvěžujících změn tónu a má tak důmyslnou vyprávěcí strukturu (tři jsou nejen billboardy, ale také postavy, jejichž příběhy McDonagh rozvíjí a různě proplétá), že jde o přijatelné nedostatky. McDonagh zvolenou kompozicí a tím, že se podstaty dobírá mnoha oklikami, sleduje vyšší cíl, podle pravidel nehraje jen proto, aby nehrál podle pravidel a byť to stylisticky není kdovíjaký skvost (v paměti utkví asi jen jednozáběrová scéna s naštvaným Rockwellem), stavba příběhu to alespoň v mých očích bohatě vynahrazuje. ___ V kontextu jeho dosavadní tvorby mi přijde pozoruhodné, jak si McDonagh opět pohrává s klasickými vyprávěcími konvencemi a diváckým očekáváním (rozhodně nečekejte přímočarý příběh o bezchybné hrdince, která překoná pár překážek, odhalí původce svého trápení a najde vnitřní klid), jenom tak činí méně explicitně než v Sedmi psychopatech, díky čemuž jsou postavy přes absurdní nadsazenost celého světa uvěřitelnější a film sděluje něco podnětného také o naší přítomnosti, nejen o fikčních světech. 90% (16.01.2018)

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Pořád jsem neviděl všechny filmy všech dob, přesto nemyslím, že existuje moc tak vytříbeně smutno-drsno-komediálních, kde do puntíku fungují jak návaly emocí, vypjatý shoty krve, tak to věčný sundavání a příjemně povznášející fuckovací humor. Woody, Rockwell a McDormandová (i zbytek) září herecky, skvěle se propletou osudy postav, baví to hodně a po celou stopáž. Takže tvrdý, vtipný, podmanivý, lidský, srdceryvný, za mě to nejsilnější kino za dlouho a špičková semi-Americana. Autor kultovky IN BRUGES (žánrově nedaleký mix) už podruhé ultimátně boduje. (18.01.2018)

Zlo plodí zase jen zlo... Hodně dobrá záležitost z amerického zapadákova, tedy městečka s německy znějícím názvem Ebbingem. Je to drama matky prahnoucí po dopadení vraha své dcery, která byla před smrtí navíc znásilněna a pak polita hořlavinou a zapálena. Vyšetřování nikam nevede a tak se matka rozhodne činnost policie, kterou považuje za nedostatečnou krapet katalyzovat provokativním výlepen tří billboardů. To se jí také nakonec povede, jenže vše není jen černo-bílé a tak se divákovi na dokonale připravené scéně rozprostře nejeden osud místních lidiček, kde co kus to originál. Touha po pomstě či odplatě je palivem, které mámu žene vpřed, ale zároveň ji spaluje. Navíc v komunitě, kde se každý zná s každým, je složité vyhlašovat válku oblíbenému šerifovi o kterém se navíc ví, že je vážně nemocen a potřebuje hlavně klid... Film jen zvolna odsýpá a nijak mu to není na škodu, k tomu zapadákovu to perfektně sedí víc než nějaké přestřelky a akční scény. Co z filmu dělá vyjímečnou událost jsou skvostné herecké výkony prakticky všech zůčastněných. Nejvíce září samozřejmě McDormandová, Harrelson a Rockweil. Woody na stará kolena zaparkoval v rolích poldů, tohle je už několikátý film kde poldu hrál a tady opět ukázal, že zraje jak víno a z počátečních krapet přiblblejších rolí se postupně profiluje mezi super herce. Tenhle film byl hodně dobrý !!! Dávám za 4 molotovy! * * * * (22.01.2018)

Mildred (Frances McDormand) je nespokojená s nulovým vývojem vyšetřování vraždy dcery Angely a proto pronajme tři dlouhou dobu nepoužívané billboardy. Nechá na nich vylepit vzkaz (RAPED WHILE DYING AND STILL NO ARRESTS? HOW COME, CHIEF WILLOUGHBY?) pro místního policejního šéfa (Woody Harrelson)... Parádní herecké obsazení v sestavě Frances McDormand, Woody Harrelson a Sam Rockwell. Ve své malé roli dokázala zaujmout Sandy Martin jako Dixonova máma. Samara Weaving (Penelope) vypadala v tmavých vlasech moc dobře. Jednu chvíli jsem přemýšlel i nad nejvyšším hodnocením. (31.12.2017)