Případ Sloane

Vypiplaný film s úžasnou Jessicou Chastain v nesmírně uvěřitelné roli mazané kariéristky, ve které se nejspíš právě trochu hnulo svědomí. Nebo ne? Hlavní postava si zakládá na tom, že je vždy o jeden až dva kroky před ostatními (což platí i pro diváka), takže o překvapení není nouze a ačkoliv se vám něco podaří uhádnout dopředu, všechno to určitě nebude. (28.06.2020)

Politika, lobbing, soudní prostředí. Super náměty a hlavně herecký koncert Jessicy Chastain, to se jen tak nevidí co ta holka předváděla. Při čtení titulků diváku může děj malinko unikat, ale finále je všem jasné a vám zůstanou ústa dokořán. Hned po prvním shlédnutí pálím plný počet hvězd. Příště raději s dabingem. 90% (with J.) (30.08.2017)

Jessica Chastain na svou životní roli čekala docela dlouho, ale sakra stálo to za to. Filmu naprosto dominovala a bezprostředně po závěrečných titulcích jsem přesvědčen, že by ho utáhla úplně sama, aniž by jí Strong a spol. přihrávali. Atraktivní je i námět sám, protože o regulaci zbraní se ve Státech mluví už nějaký ten pátek a zákulisí lobbistických bojů podává Madden zábavně, poutavě a hlavně přehledně. V závěru pak přišel nejen vynikající monolog v podání hlavní hrdinky, ale zároveň nečekaný zvrat, který postavil dosavadní děj na hlavu přičemž do toho všeho parádně zapadal. 100% (21.05.2017)

Elizabeth Sloane? Žena, co čůrá vestoje, to nedělám ani já, říká o své šéfové s respektem kolega. Nedejte se zmást zdánlivě křehkým zjevem štíhlé krásky. Elizabeth rozhodně není tuctovou členkou lobbistické firmy ani šedou kancelářskou myší. Patří k nejlepším ve své branži, má pověst zarputilého terminátora, který s vychytralostí lišky a chirurgickou přesností manipuluje veřejností, politiky i svými protivníky a dříve či později zákonnou normu protlačí do podoby, která vyhovuje jejímu klientovi. Pozoruhodná je především její schopnost obratně balancovat na hraně zákona a využívat každé jeho skulinky ve svůj prospěch. Elizabeth Sloane je workoholik, který svou profesi proměnil ve vášeň a obětoval jí rodinu i citový život. Peníze paní Sloane sice nesmrdí, ale jak praví klasik, ty rozhodně nejsou všechno. Důležité jsou i nemovitosti, drahé kameny a cenné papíry. U Elizabeth ovšem další cennou komoditou nejsou diamanty, ale lehtání jejího ega. Když dostane nabídku od neziskovky protlačit proti vůli mocných zbrojařských korporací omezení střelných zbraní, obrátí se proti bývalému zaměstnavateli a rozhodne se vybojovat bitvu pro změnu na straně dobra. Používá ovšem ten samý styl a prostředky jako dřív. Andělské cíle a pekelné nástroje, to se trochu tluče, nehledě na to, že noví soupeři mají Sloaneovou přečtenou jako včerejší noviny. Jak tohle může dopadnout? Pravdou je, že Případ Sloane není klasická popkornovka, nýbrž rafinovaně vystavěné drama založené na dialozích a psychologických střetech - tudíž vyžadující určité soustředění. Svět lobbingu není tak divácky zmapovaný jako soudní dramata, takže je obtížnější se v jeho prostředí orientovat. Tak dobrý scénář se ale vídá jen výjimečně (i zdánlivé nedostatky postupně obrací ve svůj prospěch) a bohatě vyváží všechny překážky. Je to sice hollywoodština, ale zatraceně kvalitní. Jessica Chastain si sice nemůže na role stěžovat, ale prohnaná Sloaneová tvrdá jako žula je zatím její nejvděčnější part. Vše, co chybělo ambiciózní a očekávané Velké hře, je tady přítomno ve vrchovaté míře. Palec nekompromisně míří nahoru. Celkový dojem: 90 %. (14.09.2018)

Historicky první film, v němž byla Džesyka Chaskvrnová nejen od přirození odporná, ale dokonce i hrála. A to překvapivě skvěle. Kariérou posedlá slizká barakunda ji sedla jako drátěný kartáč na rezavou trubku a vystřihla tu zkorodovanou, sýrově bílou, škaredou a arogantní piču natolik věrohodně, až mi místy strachy zalézaly koule do břicha a musel jsem raději myslet na pomalé kroužení prstem v čerstvě vyblitém bramborovém salátu. Jinak se jedná o poměrně svižnou, záživnou a místy i zajímavou pohádku O chytré lobbynkini, která v sobě najde/nenajde zbytky morálních zásad, vyjebe/nevyjebe s fuj, fuj zbrojařskou klikou bezohledných pamrdů a získá/nezíská srdce prince Džigola. Prostě taková sice vizuálně odpudivá a naivní, nicméně příjemná a odsejpající zábava s kulantním finálním výkrutem zejména pro ty, kdož se dokáží bez záchvatů hnědopišského kokotismu povznést nad tvrzení, že je běžný exemplář vlka obecného schopen sežrat na posezení sedmdesátikilovou důchodkyni a její čtvrtmetrákovou vnučku, aniž by je sežvýkal a natrávil. (03.04.2017)