Rodinné šťastie

Komorní zfilmování vlastní participativní divadelní hry, ve vlastním bytě, s plakáty na vlastní filmy, s sebou a svou rodinou v hlavních rolích. Všední a mírná, zároveň jasně a pevně vedená a odvedená exhibice emocí a hodnot, která se sice občas snaží otevírat až příliš mnoho dveří, ale v jádru se nakonec mile dotýká opravdovosti. Jsem naprosto šťastný, jen si to asi někdy úplně nepřipouštím. (17.12.2016)

Úžasný. Byt jako prostor střetávání perspektiv a převlékání - a připisování - masek, které jsou nedílnou součástí každého člověka. Realita nachází své místo, strukturu a vyznění podle toho, kdo se odkud dívá a komu je kým věnován sluch. Sociální drama Szabolcse Hajdu je výjimečně promyšlené a příjemně mírné. Staví kontrasty perspektiv a potýkání se s každodenností, která zrcadlí složité kořeny konání, které je jen těžko pochopitelné bez znalosti kontextu a životní cesty jednotlivce a daného společenství. (08.10.2016)

-3* Tento oceňovaný snímek jsem měl v hledáčku delší dobu a když jsem ještě na něj dostal doporučení, tak nebylo co řešit. Sice moje známka asi moc neláká k doporučení, ale není to špatný film. Podobné televizní dramata se točily před revolucí jako na běžícím pásmu, až jsem se jich přesytil. Přesto ho chválím za velmi civilní pojetí i provedení, které působí přirozeně a skoro jako bych tam s nimi byl … i když bych vlastně ani nechtěl ;-). Uvědomuji si, co chtěl film říct, ale asi od kinematografie chci občas únik od každodenní reality a tento mě tam spíš zase vtáhl. Proto nedokážu dát víc, i když určitě má své kouzlo, který si dokáží mnozí vychutnat. Ale komedii u něj rozhodně nehledejte. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.08.2021)

Všednost, vrah rodin. Scénář si sice vystačí s málem a režisér krásně využívá komorní prostory jediného (obřího) bytu, jinak je ale tohle maďarské konverzační drama naprosto bez náboje. Načrtnuté linie, ze kterých by šlo ždímat situační dialogové peklo (myšleno pozitivně) často jen vyšumí do prázdna, a vyhrocená scéna zde tudíž v podstatě neexistuje. Na co čučet osmdesát minut na pěkně zahrané, ostře realistické rodinné psycho, když z něj na konci ani nemám depku. Nebo aspoň mrazení. (20.01.2017)

Zní to zvláštně, když řeknu, že všednost byla kouzlem tohoto filmu. S těmito situacemi se totiž každý člověk v životě setká, ať chce nebo nechce a veškeré asociace z vlastního života to kouzlo dotvářejí. Proto byly rozhovory (podobné jako Tarantinovské dialogy, ale čistě v jejich obyčejnosti) v prvních 40 minutách ódou na život, kde vám film nabízel vcítit se do jakékoliv postavy podle sympatií a názorů. Chlapovi se nejvíce zamluví chlap, ženské ženská, dítěti dítě (hlavně jak si to malej frajer filmuje už od pěti), anebo to je třeba úplně naopak. U mě to vyhrál Farkas (stejný herec jako režisér, možná vypočítavý záměr režisérových názorů), jenže každá postava byla svým způsobem špatná a tak jste jen mohli sledovat ty hádky, rozštípenou domácnost, a mohli jste pociťovat vlastní Rodinné štěstí ve své rodině. Velká škoda, že v polovině vlak zpomalí, protože není úplně ono, když se v 80-minutovém filmu někdo hledá 10 minut, a dialogy se tak vytrácejí. Po této pauze se snímek snaží dostat znovu do starých kolejí, bohužel už ale nestíhá a kvůli směřování scénáře k větší filmovosti se tak kouzlo všednosti vytrácí. Stojí ale dokoukat až do konce, protože závěr má svou hodnotu, škoda že za doprovodu nejkratších titulků co jsem kdy viděl nemáte čas na to závěrečné probrání v hlavě. Rodinné štěstí je jeden z filmů, u kterých platí nejen 100 lidí, 100 chutí, ale také 100 názorů, proto bych nechal každého ať si to probere po svém. Určitě ale můžu doporučit jako film, na který se podívejte před založením rodiny. (24.10.2016)