Tajomná vražda na Manhattane

Detektivka, u které komediální skeče hrají stejnou roli? Až do těchto dnů jsem si o tom mohl jen nechat zdát. Glosy Humphreyho Bogarta na sto způsobů nebo sarkastické poznámky Audrey Hepburn v "Šarádě" byly sice fajn, ale nikdy prvky mystérií a cukání koutků nebyly tak dokonale vyvážené a zároveň nepřekážející si, ani "Láska a smrt" nedosáhla takového účinku, ani se nevidím, že je mezi zdejšími uživateli toto dílo tak oblíbené. Nejzábavnější detektivka všech dob, a přitom stejně napínavá jako kterýkoli vybraný Hitchcock. Návrat sympatické Diane Keaton po Woodyho bok se zdařil na výbornou, navíc když si takto dokonale prohodili role - ve starších filmech jsem byl spíše zvyklý, že Woody je ten aktivnější a snaží se rozmotat pomyslnou šnůru, tentokrát tato odpovědnost přešla na druhý břeh. Neméně kvalitně herecké obsazení doplňují také Alan Alda a Anjelica Huston. Odkazy na starší filmy noir (sledování Pojistky smrti, vyvrcholení a'la Dáma ze Šanghaje) sice zaujmou, ale mám pocit, že nějak výraznou roli v příběhu nehrají, chtělo by je to využít důmyslněji. Je to ale jediný zádrhel, který na celku vidím, film si zasluhuje plným právem pět hvězd, už jen proto, že Woody na hokeji se nevidí až tak často (byť si mohl vybrat lepší tým, než jsou Rangers). :-)) "Připomeň mi, ať koupím všechny Wagnerovy desky a půjčím si motorovou pilu." (05.08.2010)

Na rozdíl od řady kolegů uživatelů se z tohoto filmu nestane můj oblíbený nebo nejoblíbenější film Woodyho Allena, ale to neznamená, že není skvělý. Napětí a humor jsou v dokonalém poměru a když čtveřice Allen, Keaton, Alda a Huston začne řešit vraždu, je to podívaná, pro kterou bych snad i zabil. "Sport mi změnil život." - "Já dávám přednost atrofii." (07.04.2019)

Pocta noirovým detektivkám v opačném vizuálním kabátě. Pro Woodyho asi nikdy nebyla na prvním místě dokonalá kamera, lépe řečeno detailně vypiplané kamerové orgie. Nicméně, tahle krimi komedie funguje i tak. Pominu-li ještě kostýmy (prostě šílené hadry z přelomu 80ých a 90ých let), které odkazují k době, jež opravdu nemám rád. První půlka filmu mě tolik nebrala. Postupné rozvíjení teorií a odhalování případu mě ale nenápadně vtáhlo do příběhu a poslední půlhodinu, kdy už se mi zároveň chtělo spát, jsem koukal asi nejpozorněji. K Allenovi jsem si našel vztah přes filmy, které natočil v novém miléniu a vždycky jsem měl určitý problém s jeho nejstarší tvorbou. Tak třeba bude Manhattan Murder Mystery nový krok v našem vztahu. 7/10 (08.10.2012)

Woody Allen v nejlepší formě! Jako by nestačilo, že napětí, které se nenápadně vyklubalo z úsměvného stihomamu, bylo totálně pohlcující, ještě stíhalo odbíhat od hlavního tématu, aby se vracelo s přívalem vtipných narážek a navíc řešilo náznaky krize středního věku i partnerských deziluzí. Řeknu vám, mít Woodyho doma, odpustím mu i sexuální obtěžování adoptovaných nezletilek, neznám lepšího léku na splín, než jeho uštěpačné poznámky typu: "Šetři si blázniviny na menopauzu"... "Nemůžu Wagnera poslouchat, mám nutkání podrobit si Polsko"... či "Život mi probíhá před očima, nejhorší je, jak řídím ojetý auto" :-D. Krom vizuálního ohromení zrcadlovou noir scénou za plátnem mě čekalo i příjemné překvapení v podobě jindy mnou špatně přijímaného, šedesátizubého Alana Aldy i oblíbené Anjelicy Huston... špatně se mi to říká - jsem zbavená výhrad, jsem umlčená!... Snad jen, kde ta Keatonová šije? ;-) (04.09.2013)

Má vražedné spiknutí vůbec nějakou šanci na úspěch, když je mu na stopě pro věc zapálená amatérská vyšetřovatelka, co postupně zbuduje šestičlenný detektivní tým neortodoxních metod a vše režíruje Woody Allen..? Autor prostřednictvím vlastních úst tradičně hýří sarkasmem, ale mě na jeho tajemném manhattanském mordu zaujala jiná věc a sice vykreslení měnících se partnerských vztahů prostřednictvím konverzace. Ta konfrontace dvojic Keaton + Allen (spíše monology než dialogy, disharmonie a překřikování, co přenáší Liptonovu neurózu i na diváka) a Keaton + Alda (platonické souznění plné respektu a vzájemného doplňování) je úžasná a všimněte si, že jakmile je celý případ pod dohledem Orsona Wellese uzavřen, plní prodělaná zkušenost ve vztahu prvně jmenované dvojice revitalizující funkci a dostaví se i blahodárný vliv na jejich komunikaci. Už chybí jen boty, zuby a falešné opálení.. Vzhledem k postavám v Allenových filmech se mi zdá, že mít na Manhattanu psychiatrickou praxi je jako vyhrát v loterii. Má to však jeden háček - tolik klientů a tak malý gauč.. (09.08.2011)