Tajomná vražda na Manhattane

Nemůžu si pomoct, ale Woodyho nej partnerka je prostě Diane Keaton. Těm dvěma to spolu šlape. Woody a Diane se ve filmu sešli po dlouhé době, ale je znát že jsou skutečná sehraná dvojka. Woody jako tradiční antihrdina, Diane jako jeho aktivní protipól. Do toho agathochristieovská záhada a klasické allenovské kecy ve stylu: "Nemůžu poslouchat Wagnera, mám nutkání podrobit si Polsko"... Po sérii 80. let, ve kterém mne Woody neohromil, opět návrat k nadprůměru. (05.07.2010)

Můj první Woody. Na dávnou večerní televizní projekci už vzpomínám s úsměvem a nostalgií, protože netuše, kdo je onen obrýlený a odhodlaný popleta, nechal jsem se vtáhnout do komedie střídané s opatrným tajemnem. A protože vtípky, neurózy, Diane Keaton a vůbec všechno fungovalo, zkusil jsem to s mistrem Allenem zanedlouho znovu. To, že jeho filmů ale uvidím čtyři desítky a stane se mojí tvůrčí modlou, mě ale tenkrát nenapadlo ani omylem. (04.01.2011)

„Věřil bys tomu? Někdo zabil 12 lidí. Rozporcoval je a snědl.“ / „Tomu říkám alternativní životní styl!“  Několik dobrých hlášek a bonmotů, které Woody Allen jako obvykle vložil do dialogů, jeho přirozené herectví ve dvojici se skvělou Diane Keaton (byť chvílemi mi jejich dlouhé konverzační smrště v nervní náladě obou protagonistů připadaly i otravné), vtipné absurdní situace a nápad detektivky na pozadí manželského vztahu. To činí film příjemně sledovatelným a často zábavným, ale i tak můj celkový dojem a zážitek nejsou příliš výrazné. Možná je to tím Manhattanem, který jsem si (alespoň skrze filmy) oproti Allenovi nezamiloval, možná i tím, že klasická detektivka se pro mě s léty a počtem viděných filmů začíná stávat méně oblíbeným žánrem. Nicméně hlavní vinu dávám zpracování, které na mě z Tajemné vraždy místy budilo až dojem poloamatérského filmu a to jednak pro často otravně rozlítanou digitální kameru à la Dogma 95 (jakou překousnu v dramatu s hutnou atmosférou, ale v komedii mě dost iritovala), tak i pro zvláštní práci s hudbou, když tu najednou i klasický dialog začal naplno přehlušovat hlasitý bigband. Jediná scéna, v níž jsem vnímal dřívější nápaditost a zručnost typickou pro Allena jako režiséra, tak přišla až k závěru s přestřelkou v kinosálu během filmu Orsona Wellese. [65%] (18.03.2023)

W. Allen hviezdi v iskrivých a inteligentne-humorných dialógoch, hlavne so svojou filmovou manželkou D. Keaton. Je vidno, že táto dvojka je zohraná absolútne dokonale. Samotné ich vyšetrovanie záhadnej smrti susedky je síce zaujímavé a dokáže upútať pozornosť diváka, to však nič nemení na tom, že vo filme išlo predovšetkým o perfektne vyskladané dialógy a trefné poznámky, ktoré sa tu sypú doslova z každej Woodyho vety. Ďalší geniálny scenár od tohto filmového velikána. 85/100 (16.07.2015)

Sú diváci, ktorí filmy Woodyho Allena vyhľadávajú a bavia sa na nich. A okrem nich som ja. Nedokážem racionálne vysvetliť, prečo som dúfal, že sledovaný 21. Allenov film bude iný a lepší, ako bola dvadsiatka filmov pred ním. No nebol. Dopozeral som ho celý, nemám z neho vyrážky  a jediné dobré, čo môžem o ňom prehlásiť, že v ňom občas prebleskly Allenove skvelé hlášky. Nebolo ich veľa, nevyplývali z deja, ale boli implantované a aj tak si ich radšej prečítam. Lebo voči Allenovi, ako literátovi nemám najmenšie námietky. (04.02.2022)