Takí normálni vozičkári

Hrozně mě bavil ten postižák bez vozíčku (Ádám Fekete), fakt výbornej týpek. Jen škoda, že si na diskusi do sálu nepřines ten deodorant ve spreji a nepředved svoje číslo naživo. Taky jsem si vzpomněl na Hasta la vista a podle mě jsou Takoví normální vozíčkáři o kus lepší, je tu víc akce a míň takovejch těch hořkejch momentů. Ale ne že by tam vůbec nebyly emotivní scény (např. narušená svatba od ex), navíc často podepřený údernym soundtrackem. Stopáž je v pohodě, to se jednomu ani nestačí zkroutit záda jako Zolimu. Pointa úplně zahřeje u srdíčka. Celkovej hendikep filmu je tak maximálně 10%, takže ve výsledku parádních (90%) (07.07.2016)

Nevím, jestli je možné vnímat gangstersko-mafiánskou linku v tomto filmu pouze v rovině fiktivních představ hlavních hrdinů, jako předobraz k tomu jejich komiksovému dílu. Nepostřehl jsem zde totiž žádnou indici nebo výraznější stylizaci, skrze níž by režisér a scenárista v jedné osobě mohl diváka k tomuto vnímání explicitně navádět, takže podle všeho celý tento děj rozehrával (byť s nadhledem) jako reálný. Být to totiž pouze druhá fikce rozehrávaná v myslích hlavních postav během psaní osobitého uměleckého díla, určitě bych se mnohem lépe vypořádal s problémem, který jsem během sledování měl ve vztahu k postavám i celému šílenému příběhu. Sice to nepostrádá nadhled, na druhou stranu mi svým stylem pojící moderní černou komedii, syrový akční thriller a místy i pokus o realistické drama jako celek Takoví normální vozičkáři úplně nesedli a zejména během neuvěřitelně akčního vyvrcholení mi celý děj připadal hodně přitažený za vlasy. Chápu, že to má být absurdní a že jsem se možná tady měl pouze bavit a neřešit reálnost příběhu, ale to by si mě museli ti hlavní hrdinové nejdřív pořádně získat (což se místy z jistého soucitu k postiženým dařilo, ale vzhledem na to cynické jednání a drsnou povahu některých z nich jsem k nim měl po celý čas spíše rozporuplný vztah) a jak jsem zjistil, můj šálek kávy to vyloženě nebyl. Na druhé straně určitě se našly ve filmu momenty, které jsem ocenil (nejvíc asi hlubší drama kolem postavy nejmladšího z party Zoliho a „rybářská“ scéna mi přišla dokonalá), stejně tak se mi líbily osobité výtvarné kresby v celém filmu. Výhodou bolo i poměrně svižné tempo, díky němuž film většinou nenudil. [65%] (12.04.2022)

Určite väčšina z vás sa bavila a roztopila ako sviečka pri Intouchables. Maďari zobrali tento koncept o kus ďalej a rozhodli sa príbeh vozíčkarov zasadiť do drsného prostredia srbských a maďarských gangstrov. Nekorektná čierna komédia, ktorá na konci pohladí aj to srdiečko. S dvoma pivami a pár poldecákmi je to skvelá zábava na večer. Síce dramatické linky o láske a otcovste nefungujú úplne dobre, ale ako náhle sa náš hitman so svojimi dvoma pomocníkmi vydáva na ďalšiu misiu, nebude núdza o nekoretnú zábavu. Scéna na rybačke TOP!!! 7/10 (08.03.2017)

Maďarská wannabe ritchievka ostáva niečo dlžná svojim predobrazom. Nápad je výborný, avšak napriek tomu film nemá obzvlášť zaujímavé postavy, scenár je plný logických dier a nepôsobí príliš konzistentne. Výsledkom potom je, že aj oná niečo vyše hodinka a pol sa mierne vlečie. Každopádne sme sa dozvedeli dôležitú informáciu a zároveň varovanie, že Maďari by sa nemali miešať do rozhovorov o srbskom futbale. Toto posolstvo platí v globálnom merítku. (18.03.2020)

Magyarská kinematografie mě opět nezklamala. Díky maďarským tvůrcům se mi potvrdilo to, co už dlouho vím- my mrzáci jsme děsně nebezpeční. Sice jsem netušil, že by mohli být někteří z galuskami vybavených kolegů schopni téměř stejných výkonů jako postava Toma Cruise v Mission: Impossible, ale alespoň si budu hlídat slovník, až za mnou zase jednou v ostře zalomené nemocniční chodbě zahvízdají gumy rozjetého invalidního vozíku. (03.01.2020)