Réžia:
John CassavetesScenár:
John CassavetesHrajú:
Gena Rowlands, Seymour Cassel, Val Avery, John Cassavetes, Xan Cassavetes, Zoe R. Cassavetes, Judith Roberts, Roberta Collins, Timothy Carey, Darlene Conley (viac)Obsahy(1)
Romantická komedie v Cassavetesově podání nabízí hlučný, našlapaný průzkum přitažlivosti a odpudivosti, z nichž se skládá každý cit. Soustředí se přitom na neuchopitelný vztah obou postav z názvu, dvou zcela rozdílných, ale stejně osamělých lidí. Úzkostná blondýna Minnie Mooreová (Gena Rowlands) pracuje jako kurátorka v muzeu moderního umění v Los Angeles a udržuje ponižující poměr s ženatým mužem (John Cassavetes). Když jí starostlivá kolegyně domluví schůzku na slepo, která skončí naprostou katastrofou, zachrání ji Seymour Moskowitz (Seymour Cassel), dlouhovlasý, groteskně kníratý hlídač parkoviště z New Jersey. Upřímný a živelný Seymour se rozhodne, že jedině Minnie je pro něj ta pravá, a zahájí usilovné tažení za získáním její lásky (dnes by to mohlo být označeno za obtěžování). Nerozhodná Minnie si je vědoma krajní rozdílnosti jejich povah, ale její víra v romantickou lásku jí nakonec dovolí cit opětovat. V rolích paní Moskowitzové a paní Mooreové se představují skutečné matky Cassavetese a Rowlandsové. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (15)
Nudná sračka, která rezignuje na klasickou strukturu. Místo toho nabízí tragický střih a odporně uřvané, grobiánské postavy mužů, které buď ječí na hlavní hrdinku, do něčeho ji nutí, nebo ji rovnou mlátí. A to včetně hlavního "hrdiny", který je primitiv extraordinér. Zvládl jsem to kousek za půlku a můžu říct, že jde asi o nejméně uvědomělý mizogynní film, co jsem kdy viděl. ()
Rčení, že všechny cesty vedou do Říma, je jen sebeklam lidstva věřícího v osud, jímž ze svých beder snímá odpovědnost za vlastní tragikomickou ubohost - ve skutečnosti Cassavetes ukázal, že existuje jen jediná cesta, vedoucí k nespočtu různých cílů. Stejně tak může Cassavetes použít stejnou filmovou řeč, stejný umělecký přístup, stejný obecný vztah k životu a světu, ať už točí jakoukoliv látku: stačí jen pozměnit akcent, vyzdvihnout určitý detail na úkor jiného, přidat špetku grotesky a rázem máme z dramatu komedii. Až může divák na okamžik zapomenout, že naopak jeho dramata mají v popisu lidské důstojné ubohosti svojí kolosálně ironickou a vtipnou dimenzi. Žádná lidská pouť totiž nikdy neopouští podvojnou tragikomiku své jediné životní cesty: potácení se mezi dvěma póly kantovské nedružné družnosti; popírání faktu, že člověk může dojít štěstí jen v lůně druhých, které ale nepřestává ničit a pak se nestačí divit tomu, že je sám uprostřed lidí a lidé jsou uprostřed něho v jeho izolaci… cesta slov, ta jediná cesta slov, která jsou permanentně vystřelovanými harpunami, kterými se v jediném gestu snažíme jako velrybu porazit druhého a zároveň si ho k sobě připoutat. Slova, stále ta samá slova, která jsou jednou tragická, když je Cassavetes nechá pronášet osamělou postavu v zaplivaném pajzlu, podruhé komická, když je jako zde nechá na sebe navzájem křičet postavami osudových milenců. ()
Geniální romantická komedie založená na lasce dvou absolutne odlisnych lidi, jak jen hlídač parkoviště a kurátorka muzea můžou být, takhle sem se nanasmál už hodně dlouho... živelný Seymour Cassel a neuvěřitelně krásná Gena Rowlands, mezi kterými přebíhají ne jiskry ale blesky lásky a nenávisti zároveň... tito dva herci spolu s Johnem Cassavetesem stvořili několik filmů(Opening night, Woman under influence) které právem patří na místo nejlepších nezávislých filmů své i dnešní doby... Bůh žehnej Evě Zaoralové za Poctu Johnu Cassavetesovi na 39.KVIFFu. ()
Na mě tam bylo možná až příliš hereckého exhibicionismu. Všichni dost řvou a furt mají nějaké výlevy. Moskowitz mi spíše, než nějaký bezprostřední dobrák přišel jako docela dotěrnej chlap a Gena Rowlands na mě pokaždé působí, jako kdyby se měla nervově zhroutit. Moc jsem nepochopil, kdy ho vlastně začala mít ráda, jelikož se furt jen hádali a ona před nim zdrhala. Scéna u večeře s matkama každopádně vládne a byl jsem rád za happy end. 70% ()
Film není nějak výjimečný svým scénářem ani (leč solidními) hereckými výkony, ale jeho schopností ukázat tehdejší dobu. Je až neuvěřitelné jak se Spojené státy 70. let liší od těch současných a o rozdílu s východní Evropou ani nemluvě. Zajímavostí je přinejlepším nedokonalost a reálně možná až odpudivost prakticky všech postav včetně hlavních. Ústřední dvojici sice držíte palce, ale musíte se trochu zakousnout, abyste jim jejich iracionální chování prominuli. ()
Galéria (17)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (4)
- Film se natáčel v Los Angeles v Kalifornii a v New Yorku. (rafix)
- Film byl promítán na 57. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech. Bylo zmíněno, že důvodem byl pouze fakt, že je film od skvělého režiséra a jeho film nesměl na festivalu chybět. (griph)
- Moskowitz (Seymour Cassel) sleduje v kině film Detektivní příběh (1951). (griph)
Reklama