Formule 1
Formula 1, febbre della velocitá
Speed Fever
Obsahy(1)
Prakticky jediný celovečerní dokument o formuli 1 není typickým příkladem tohoto žánru. Průvodce mu tvoří Niki Lauda a italská novinářka Sydne Rome. Přestože nejvíc záběrů je použito ze sezóny 1977, uvidíme zde i některé tragické nehody, jako byla havárie Rogera Williamsona v Zandvoortu (1973), Jochena Rindta na Monze (1970) či Niki Laudy na Nürburgringu. Snímek ale není monotematicky zaměřen pouze na F1, zachycuje i závody stock cars, formuli INDY a soutěže dragsterů. Zpestřením je určitě přítomnost hereckých hvězd, které se svěřují se svým vztahem k motoristickému sportu. Velice zdařilou ústřední píseň GoodBye napsali bratři Guido a Maurizio de Angelisové, tradiční tvůrci hudby v italských filmech. (Robbi)
(viac)Recenzie (42)
Pán Boh zaplať za médium zvané internet, vďaka ktorému som si po mnohých rokoch mohol znova pozrieť tento unikátny dokument a dokonca ešte v tom starom dobrom českom dabingu. Už som ani nedúfal, že tento film ešte niekedy uvidím. Pamätám si ho z detstva, kedy som F1 doslova "žral". Pieseň bratov De Angelisovcov "I Don't Mind About Tomorrow" mi vtedy ešte dlho znela v ušiach. Je to obrovská nostalgia sa znova vrátiť do časov, keď na okruhoch kraľovali také legendy ako Lauda, Reutemann, Andretti, Peterson či Hunt. Nehody Williamsona, Rindta či Prycea sú veľkou škvrnou v histórii F1. Vo filme sa nachádzajú aj bližšie nekomentované zábery zo závodu Indy 500 z roku 1973 s hrozivou haváriou Salta Walthera pri štarte závodu (pri nej utrpel ťažké popáleniny, ale našťastie prežil, zranenia vtedy utrpelo aj niekoľko divákov) a nemenej brutálnou haváriou, pri ktorej utrpel ťažké zranenia Swede Savage (neskôr v nemocnici zraneniam podľahol) a mechanik Armando Teran, ktorého v zmätku po havárii zrazilo a usmrtilo požiarne vozidlo. ()
Vybornej dokument ze zivota opravdovych zavodu 70. let...videl jsem s rodicema v kine na Orechovce. Pamatuju si ten zazitek dodnes. Skoda jen, ze ta formule dneska (a autosport obecne) uz neni co byvala. Bezpecnost a penize zabily spolecnou rukou to kouzlo...P.S.: Doporucuju vsem priznivcum motorismu. ()
Bohužel nejsem přímý pamětník tehdejších dob, sugestivní komentář pana Pecháčka mě tam však velice rychle a věrně dostal. Perfektní dokument z časů, kdy chlapi byli opravdu chlapi. Řídit tehdejší monstra chtělo asi opravdu velký koule, obávám se, že třeba takový Vettel by na to asi neměl :-). Kdysi jsem někde četl rozhovor se Schumim, říkal v něm, že jednou na nějaké exhibiční projížďce pilotoval Ferrari 126C3 z roku 1983 a že měl nohy až před předními koly a nikdy by s takovým autem nezávodil! A to je prosím pilot, který začal jezdit v roce 1991 a jeden z posledních, kdo při závodech bohužel zažil i smrt... Jo to byly časy... PS: Necenzurovaný záznam nehody Toma Pryceho při velké ceně Jižní Afriky v roce 1978 je opravdu pro silné povahy... Brr... ()
ROJTEMANE, PROČ SE NIKDY NESMĚJEŠ? - NEMÁM NA TO ČAS. STAČÍ VTEŘINA A JSEM MRTVÝ. _____ Na rozdíl od některých zde komentujících nepovažuji tehdejší piloty za až takové mučedníky (vybrali si, co si vybrali...), vedle nichž se současné máničky vyjímají asi jako Trabant vedle Ferrari, ačkoliv je objektivní pravdou, že sedmdesátkové pretěky byly mnohem více přirozené, dynamické a živelné (přestože je přímo zde Stirling Moss znevažuje pro změnu vzhledem k "jeho" časům - typické). Na druhou stranu je pravděpodobné, že zajíce typu Algersuari (kterého jsem snad ještě neviděl dojet do cíle) nebo Sutil (kolegům na trati je nebezpečnější než svého času tři Gillesové Villeneuveové) by pečlivě sbírali po kouskách zhruba ve druhé zatáčce: dnes ty monoposty řídí machři, ale vedle nich i děti. A propo, fatální nehody Pryceho nebo Williamsona byly neuvěřitelně hloupé, zbytečné, smolné, a v kombinaci s bubny, které tam ti Taliáni mrskli, na hranici mé osobní únosnosti. Nemluvě o tom - a to už v záběrech neuvidíte - že se popálenou mrtvolu do konce nepřerušeného (!!!) závodu neobtěžovali ani uklidit. Dneska přitom vyjíždí na trať Safety Car i když na ní leží byť jen blbej připínáček. ()
Dokument o "staré kruté nekompromisní" kráse motorsportu; a ef1 zvlášť. Nebezpečí, výzva, fascinace rychlostí, syrovost zobrazovaného, atraktivita pro diváka, krutost, sláva, preciznost nejlepších z nejlepších. Přitom to není dokument klasického formátu; je to kusem reportáž, dokument, pocta, medailonek i film... Což je i jediný zápor; je to od všeho něco. Ovšem funguje to, nic jiného blahé paměti onu "přitažlivou tajemnost F1" nepřibližuje tak dobře a sugestivně. Mrazí z toho. Opakovaně. Zároveň to však není o nehodách a tragédiích; stejně jako o nich není a nikdy nebyla ani F1 jako taková. Jakkoli neoddiskutovatelnou součástí jsou dodnes. Pro odkojené F1 až polovinou devadesátek a dále povinná podívaná. I po těch více jak čtyřech dekádách od vzniku. ()
Zaujímavosti (3)
- Hudební duo Maurizio De Angelis zde vystupuje pod pseudonymem Oliver Onions. (Terva)
- Vedle S. Rome představoval ústřední postavu, kterou Rome zasvěcuje do světa formule 1, v té době dvojnásobný mistr světa Niki Lauda. (Gray)
- Nejvíce záběru divák uvidí ze sezony 1977. Filmaři si vybrali jako stěžejní Grand Prix USA na "dlouhé pláži" v Long Beach a kouzlem rychlosti a nehodami opředenou "vražednou" Monzu. (Epistemolog)
Reklama