Formula 1

Dokument o "staré kruté nekompromisní" kráse motorsportu; a ef1 zvlášť. Nebezpečí, výzva, fascinace rychlostí, syrovost zobrazovaného, atraktivita pro diváka, krutost, sláva, preciznost nejlepších z nejlepších. Přitom to není dokument klasického formátu; je to kusem reportáž, dokument, pocta, medailonek i film... Což je i jediný zápor; je to od všeho něco. Ovšem funguje to, nic jiného blahé paměti onu "přitažlivou tajemnost F1" nepřibližuje tak dobře a sugestivně. Mrazí z toho. Opakovaně. Zároveň to však není o nehodách a tragédiích; stejně jako o nich není a nikdy nebyla ani F1 jako taková. Jakkoli neoddiskutovatelnou součástí jsou dodnes. Pro odkojené F1 až polovinou devadesátek a dále povinná podívaná. I po těch více jak čtyřech dekádách od vzniku. (22.04.2023)

Bohužel nejsem přímý pamětník tehdejších dob, sugestivní komentář pana Pecháčka mě tam však velice rychle a věrně dostal. Perfektní dokument z časů, kdy chlapi byli opravdu chlapi. Řídit tehdejší monstra chtělo asi opravdu velký koule, obávám se, že třeba takový Vettel by na to asi neměl :-). Kdysi jsem někde četl rozhovor se Schumim, říkal v něm, že jednou na nějaké exhibiční projížďce pilotoval Ferrari 126C3 z roku 1983 a že měl nohy až před předními koly a nikdy by s takovým autem nezávodil! A to je prosím pilot, který začal jezdit v roce 1991 a jeden z posledních, kdo při závodech bohužel zažil i smrt... Jo to byly časy... PS: Necenzurovaný záznam nehody Toma Pryceho při velké ceně Jižní Afriky v roce 1978 je opravdu pro silné povahy... Brr... (03.01.2012)

ROJTEMANE, PROČ SE NIKDY NESMĚJEŠ? - NEMÁM NA TO ČAS. STAČÍ VTEŘINA A JSEM MRTVÝ. _____ Na rozdíl od některých zde komentujících nepovažuji tehdejší piloty za až takové mučedníky (vybrali si, co si vybrali...), vedle nichž se současné máničky vyjímají asi jako Trabant vedle Ferrari, ačkoliv je objektivní pravdou, že sedmdesátkové pretěky byly mnohem více přirozené, dynamické a živelné (přestože je přímo zde Stirling Moss znevažuje pro změnu vzhledem k "jeho" časům - typické). Na druhou stranu je pravděpodobné, že zajíce typu Algersuari (kterého jsem snad ještě neviděl dojet do cíle) nebo Sutil (kolegům na trati je nebezpečnější než svého času tři Gillesové Villeneuveové) by pečlivě sbírali po kouskách zhruba ve druhé zatáčce: dnes ty monoposty řídí machři, ale vedle nich i děti. A propo, fatální nehody Pryceho nebo Williamsona byly neuvěřitelně hloupé, zbytečné, smolné, a v kombinaci s bubny, které tam ti Taliáni mrskli, na hranici mé osobní únosnosti. Nemluvě o tom - a to už v záběrech neuvidíte - že se popálenou mrtvolu do konce nepřerušeného (!!!) závodu neobtěžovali ani uklidit. Dneska přitom vyjíždí na trať Safety Car i když na ní leží byť jen blbej připínáček. (06.10.2009)

V době, kdy se u nás závody formule 1 nejenže nevysílaly, ale jakýchkoliv zpráv z první ruky o ef-jedničkách bylo žalostně málo, byl tenhle film úplné zjevení. Fundovaný, profesionální, nezkreslený, ostatně koho jiného byste si vybrali za průvodce formulí 1 sedmdesátých let, než Nikiho Laudu? A z těch havárií mne mrazilo ještě hodně dlouho... (15.10.2011)

"Pryceův vůz s mrtvolou za volantem jede ještě po závodní dráze půl kilometru, pak naráží do svodidel, kříží ještě cestu Laffitovu vozu a je konec." Nikdy jsem se na F1 nedíval kvůli úmrtím pilotů, ale tenkrát to byl prostě pořádný adrenalin. Žádné bezpečné zóny, žádný odborný personál a žádné přerušování závodu kvůli nějakým mrtvým. Tohle prostě bývali gladiátoři s hasičáky, kteří za své platy skutečně riskovali, měli touhu vyhrávat a já jsem si to užíval. Dneska je to samá elektronika, dokonalé zázemí, hvězdy zajímající se jen o svá konta, nápověda z vysílaček, safety car při každém prdu a nuda. Pro mě bylo zkrátka hodně zajímavé si tu dobu připomenout, i když mě trošku mrzelo to množství úniků k ostatním motoristickým sportům. (17.10.2018)