Záhradníctvo: Tri sestry

Zahradnictví: Rodinný přítel je pro mě skvělý film s poutavým příběhem a skvělými hereckými výkony. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský udělali moc dobře, že se rozhodli natočit tuto trilogii. Co nám chtěli autoři sdělit je jasné. Chtěli nám ukázat co Pelíškům předcházelo. Chtěli nám ukázat smysl v lásku a věrnost samotnou. Myslím, že se jim to podařilo skvěle:-). Opravdu jsem díky nízkému hodnocení zde na ČSFD čekal slabotu, ale vidím, že jsem se mýlil. A jak. Perfektní herecké výkony. Můj neoblíbený Ondřej Sokol se zde do role Jiřího opravdu překonal a ponořil se do ní. Aňa Geislerová jako Vilma byla výborná, ale typově bych tu roli dal spíše podobnější Kláře Melíškové. Ale zase by to pak ztratilo jakési kouzlo. Myslím, že kdyby pan Kodet viděl jako Jindřicha Martina Fingera asi by se obracel v hrobě, ale musím říct, že i ten byl vynikající. Dámy Melíšková, Míčová, Krobotová byli též skvělé. Nejlepší herecký výkon, ale jednoznačně předvedla Sabina Remundová jako sestra Mařčí. Té bych dal českého lva za ženský vedlejší výkon. Skvělá kamera. Nádherné záběry. Velice pěkná a působivá hudba Petra Ostrouchova a skvělé kostýmy, masky a scénografie. Je vidět, že Viktor Tauš do filmu investoval opravdu hodně. Nejlepší scény jsou podle mě během Vánoc a pohřební hostina. Celý pád filmu se změní jakmile se Jindřich vrátí. Jedna věc se mi přece jen trochu nelíbila a to špatné citové vykreslení některých postav. Třeba právě Vilma. Ale myslím, že v příštích dvou dílech to bude lepší. Moc se těším na Dezertéra i Nápadníka. U mě hezké čtyři hvězdičky. Myslím, že má film šanci na českých lvech. (14.05.2017)

Já teda nechci nikomu kecat do práce, ale nezapomněl to někdo správně seřadit? Připadal jsem si jako v pomocné škole scén, kde si každá scéna dělala co chtěla, kdy chtěla a ještě byla zhruba třikrát delší než představa žen o ideální předehře. Jestli tady polovička komentářů začíná větou "děkuju Cinemartu za pozvání na premiéru", pak já bych Cinemartu rád poděkoval za to, že mě ignoroval. Spící Pepinec na slavnostní projekci by asi tu správnou reklamu nedělal, i když je to právě touha usnout jakožto jediná emoce, kterou film probouzí. Právě proto jsem šel včera do kina a ne na ČVUT, protože samotná technická dokonalost je zábavná asi jako předehra bez dohry. (08.05.2017)

Začátek docela naladí, ale tato linie je opuštěna a nijak dále scenáristicky nerozvíjena. Následují scénky opět z Vánoc, dvouhodinového rozvíjení jakéhosi vnitřního vztahu, aby opět nedošlo k nějaké zápletce, peripetii, a když dojde na možné lámání chleba, je nám jen suše přečten zápis z deníku o doposud hlavní postavě, které se něco stalo, ale my jsme to neviděli, ani jsme to jako diváci nemohli prožít.K čemu pak slušná kamera a docela chytlavá hudba? ------- Průběžné poznámky: Nějak nechápu, proč H+J tak ujíždějí na vánočních scénách, jestli se nemýlím, mají je ve většině svých filmů. Asi trauma z dětství. --- Ta postava Sokola má tolik prostoru, a přitom o něm nic nevíme, tedy až na to, že je skoro superman: sežene za války i promítačku, umí hrát na kytaru, prostě multifunkční chlap! --- Geislerové ty emoce uhrát fakt nejdou. --- Chudé rodiny a bydlí ve vilách? Wtf? --- Remundová z jakého ochotnického divadla sem spadla? --- Překvapivě úplně nejlíp hraje David Novotný. (27.12.2017)

Na Zahradnictví jsem byla hodně zvědavá, když přišlo pozvání na premiéru do pražské Lucerny, nemohla jsem odolat. Nic mě nemohlo naladit lépe, než procházka rodným městem a zdobný interiér kina. U příběhu jsem od počátku vnímala atmosféru příběhu dokreslenou zdařilou kamerou. Nevadilo mi pomalé tempo příběhu, které přesně zapadalo do doby, ve které se děj odehrával. Ani jistá dávka stylizace a způsob herectví podtrhující dojemnou složku příběhu nepůsobili rušivě. Záměrem autorů bylo vytvořit navazující trilogii v odlišných žánrech s posuny v čase, ale zároveň samostatné filmy. To první zatím nemohu posoudit, ale to druhé se určitě podařilo. Ocenila jsem míru humorných a dramatických prvků. Oboje bylo vyváženo, tak, aby nebyla narušená hlavní linie melodramatu. (1. 5. 2017) S odstupem času po roce a čvrt 2. 9. 2018: Skoro se mi zdá, že jsem loni v květnu viděla jiný film. Je patrné, že jsem byla hodně pozitivně naladěná ... Filmové zpracování vlastních vzpomínek je vždycky ošidné. Pokud se chtějí tvůrci přesně držet předlohy, může nastat okamžik, kdy to chce dramaturgický zásah, ale je striktně odmítnut, protože "tak to prostě tehdy nebylo ..." Rodinný přítel vyznívá sice sladce ale hodně ploše. Postava Jiřího je značně zidealizovaná, je prostě jenom hodný a milý, chybí mu plastičnost. Jakoby byl celý děj podmíněn jen tomu, ukázat, jaký je chlapík. Příliš se nepovedly ani dialogy, jakoby je herci četli a nešly přímo z nich. Hodně atmosféry, málo rozvinutá dramatická složka. (01.05.2017)

(2x) Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak si Rodinného přítele užiju. Minula jsem předpremiéru na Finále, minula jsem i autogramiádu knižní trilogie v Praze, říkala jsem si tedy, že nemá smysl nic uspěchat. Na poslední filmy s Geislerkou jsem se víc soustředila, protože pauza mezi Pohádkářem a Polednicí byla zkrátka příliš dlouhá (celých 16 měsíců!), naštěstí Anthropoid a Pohádky pro Emu přišly v rychlém sledu za sebou. A se Zahradnictvím budeme trávit celý rok, to je jisté. V nečekanou chvíli nicméně přišla pozvánka do Lucerny a bylo rozhodnuto. V žádném jiném kině totiž Rodinný přítel tak nevynikne. Melancholické válečné melodrama přináší jakoby sled povědomých scén, avšak to jen proto, že kolektivní paměť si uchovává podobné rodinné příběhy v každém z nás. Nádherná rezervovaná romance náleží Geislerce, která herecky velmi převyšuje svého partnera Sokola (zkušenosti obou jsou nesrovnatelné a současný zájem o Sokola je stejně pomíjivý, jaký byl kdysi o Strnada, když Kinorevue řešila nikoli jeho herectví, ale zda mu více sedí knír či hladce oholená tvář). Je radostí sledovat Aňu v dalším válečném příběhu, který jí přinesl hrdinku elegantně prožívající celou řadu emocionálních otřesů. Nikoli nezáměrně již trailer upomínal výběrem hudby na Želary, v nichž Aňa poprvé dozrála. Z dalších hereckých kreací bych pominula tradičně slabé a stále se opakující výkony Míčové a Melíškové, naštěstí vyrovnané intuitivními miniaturami Krobotové a Remundové. Dětské role jsou samozřejmě roztomilé. Nicméně v celkovém hodnocení jsem reservovaná, protože očekávám, že celá rodinná freska se propojí s Pelíšky až na konci roku po dvou dalších premiérách a já zatím vím jen tolik, že se těším. ___ A skutečně, po opakovaném shlédnutí a po doplnění Dezertérem jsem s konceptem Zahradnictví velmi spokojená. Neb ono i to žánrové rozlišení má smysl - protektorát je vyprávěn jako melodrama (Hřebejk si je velice dobře vědom nostalgické hodnoty, stejně jako tehdejší kvalitní kinematografii ve stylu J. A. Holmana), poúnorový přelom jako mrazivé drama (komentáře netřeba) a tání bude komedie (předpokládám, že pak teprve se linka protne s náladou Pelíšků). A takové to zkrátka bylo čili zrcadlit žánrem tep dějin, to mohu jedině vítat. A také vítám. (10.05.2017)