Špunti na vode

Šprcky ve vodě. Langoš, Lišák a Čermi vyrážejí na český tok Sázava, aby naservírovali poctivý vodácký zážitek, ehm, přežitek. Čas od času přijde vlna, kdy se uloupí námět z jiného proslulého filmu, nejlépe z komedie (minulého) století, který i s jubilejní existencí desítek let může fungovat stejně dobře v létě a o prázdninách. Obrácený koncept, v němž by do jeskyní, lesů a hor vyrazily se svojí drobotinou hormonálně nevybalancované a převelice nepůvabně otylé čtyřicátnice, je krajně zavrženíhodný. Proto vždy uvidíte převelice nepůvabné padesátníky, kteří si hrají na starostlivé taťky jen do okamžiku, než své potomky vítězoslavně předají až do příštích filmových prázdnin svým manželkám. A stát se na řece i mimo ní může leccos. Třeba vaše dvě děti dostanou život ohrožující alergii po požití ovocného poháru, nebo vaše pubertální dcera, jejíž rozbouřené hormony by spoutaly i pedofilního dědu, se kterou jste ale odcizen, protože jste se nikdy nepodílel na její výchově a její dětská léta jste trávil v zahraničí, a vůbec nejhorší je, když na prázdninách střetnete dva výrostky, kteří vilně krouží kolem vaší dcery do doby, než jim paragrafy vyhlásí válečný stav. Tak tohle jsou tři momenty, které si lze z filmu úspěšně zapamatovat. A dál už toho moc není. Vodáci si do přírody sice přinesli dobrou náladu, jen ten scénář byl v zásadě líný. Marcela Bystroně vzít po hlavě pádlem. Moc kvalitních scénářů na kontě nemá, jestli vůbec nějaký, tudíž by byl zázrak, kdyby stvořil něco extra. Režisér Jiří Chlumský režíruje podle současného trendu, kdy se tak nějak všechno uplácá do jedné hroudy, z níž si divák něco odkrojí, co se bude zamlouvat. Nikdy z toho ale nevznikne nic kompaktního a fakt zábavného. Aby ženský prvek nepřišel zkrátka, drahé polovičky (Anna Polívková, Tatiana Vilhelmová a Slovenka Jana Kvantiková) výletníků se až nesmyslně pohybují kolem jejich trasy, samozřejmě se s nimi neustále míjejí, jen je občas zahlédnou v dálce, aniž by je identifikovaly, z čehož pramení pár vtipů, pro někoho to ale vůbec nemusí být vtipné. Když už film sahal po šesti bodech, přišel krkolomný závěr, prostě pro babičky ve věku šedesáti let. Ostatně si dost dobře nedovedu představit, že by do kina na film přišly mladší ročníky. Ten film je tak zaprděný nemoderní starobou. A co ten název filmu? Čtrnáctiletá slečna, která je na vodě přítomna též pod přísným dohledem rodiče, je "špunt"?! Do příslušné kategorie už moc nespadala ani odrostlá Nelly Řehořová coby Langošova dcera. Chyběl vám vůbec takový film? Mně rozhodně ne. V televizi s podobným triviálním konceptem strašil prázdninově seriálový Matonoha a spol. Jelikož je Langoš, Čermi a Lišák jiná herecká kategorie, dotáhli jej do kin. Pro domácí projekci se tenhle film hodí víc. Jeho osmdesáti minutovou přítomnost lze strpět. Utopit se můžete za jiných, podstatně závažnějších okolností. 4/10 (25.08.2017)

Při mém vztahu k dětem ve filmech jsem se tomuto snímku dlouho vyhýbal, při mém dnešním českém filmovém odpoledni na něj už ale došlo, a překvapivě to byl dnešní nejlepší filmový počin (to asi mluví za vše). Kdybych měl hodnotit českou populaci podle toho, jak ji vidí naši scénáristé, byli by všichni muži tupá hovada a ženy nesnesitelné harpyje. Já naštěstí vím, že je deset procent obyvatelstva úplně v pohodě, takže jsem si dovolil občasný smích, slabší pasáže jsem celkem vydýchal a na ty dva kousky to nakonec stačilo. (31.12.2019)

Krátce po premiéře Špuntů na vodě jsem dělal pro časopis, pro kterej pracuju, rozhovor s režisérem Jiřím Chlumským. Bylo to nesmírně zajímavý povídání o Fellinim a našich dalších oblíbených klasicích, o smyslu použití filmové hudby a podobně. Vrtalo mi hlavou, proč tak inteligentní člověk točí samý hlouposti. A pak mi to sám objasnil: kdyby měl točit jenom ty filmy, které chce, nikdy by se prý neuživil. Špunti na vodě (zase naprosto zrůdnej název českýho filmu) je přesně z toho ranku - prostě zakázka. Ovšem zpracovaná schopným režisérem do co nejlepšího výsledku. Jistě - okatá vykrádačka "komedie století" je tak moc vidět, až to bolí. Vlastně není ani moc vtipná, je Bystroněm mizerně napsaná a najdou se v ní otravnosti jako dva vodáci, co koukají po Kateřině Coufalové (dceři Pavla Lišky), celá ta linka byla dost otravná, nebo nadrženej slovenskej majitel penzionu, co vyjede po Janě Kvantikové (která je ovšem mimořádně rozkošná, vyjel bych po ní taky). Naštěstí je celý film složený z fajn herců (prima, až na Goldflama, ten sice má minimum prostoru, ale i tak přehrává, až to bolí) a kupodivu sympatických dětí. A hlavně - a to právě přičítám hlavně režisérskému umu - krásná letní prázdninová atmosféra. Především to bych na Špuntech vyzdvihl jako nejlepší. Pohoda, klídek, prázdniny. Při sjíždění jezu nebo na scéně na kolotoči jsem měl pocit, že je mi zase deset a mám prázdniny. No a co chtít víc. (18.03.2018)

Myslel jsem si, že by tohle mohl být zábavný český film, taková ta komedie, která sice není nic světového, ale dovede vás místy rozesmát. Jenže tohle se nestalo. Spousta zajímavých herců, z kterých se nepodařilo dostat v podstatě skoro nic. Tohle je skoro trestuhodné plýtvání lidským potenciálem. A vlastně i lidským časem. (30.10.2017)

Překvapení z dimenze, kde český film není esencí upachtěné trapnosti a tvůrčího diletantství, ale naopak žánrové trefy. Ta (ne)chtěná předzvěst letního klonu „české komedie století“ ale paradoxně funguje ve všech myslitelných polohách. Od přesného dětské castingu, který jede pohodu, tak i dospělého, který ten prvoplánový manželský humor trefuje se samozřejmostí běžného života. Jasně, má to občas tendence sklouzávat k prvoplánovitosti a třeba linie s namachrovanými vodáky by ještě potřebovala vyztužit, ale pořád je to v kategorii rodinného filmu o hlavu výš, než běžná produkce. Možná proto, že díkybohu nemá nic dalšího za lubem. (14.04.2017)