Stratili sme Stalina

Kdo chce točit komedii o vážných věcech, musí pochopit, že spousta věcí v zásadě opavdu vážných je. Že všechny státy se nechovají stejně, že řízené hladomory, obětování občanů v nesmyslných válečných rozhodnutích je základem nejděsivější, té komunistické ideologie. Tahle komedie je nadčasová a zároveň historická. Bláznivé vtípky, nejlepší herci (Buscemi, Palin, Isaacs, Tambor, Kurylenko...) Pak člověk odpustí i nějakou tu historickou zkratku (Berijův konec), protože jde o systém. 90%. (04.02.2019)

V rámci současných filmových náhledů do poválečné Evropy je Iannucciho snímek ojedinělý hned z několika důvodů, především silně satarickým nádechem ohledně zobrazování politických dějin, ale také tím, že vznikl ve zcela jiných krajinách, než v té, jejíž historii si bere na paškál. Celkově zde ale po celý čas fungovala i jistá nadčasovost kolem existence totalitního režimu a kultu osobnosti. V úvodu je Stalin (ač už těsně před smrtí) pro všechny kolem nedotknutelnou osobností, pro kterou nutno plnit všechna přání, klidně i za absurdních podmínek, třeba během večera neplánovaně zopakovat celý jeden koncert do detailů znovu a ještě ke všemu z něj udělat gramofonovou nahrávku. Po smrti nastáva obrat situace, v mocenských kruzích zdánlivě seberovných politiků nastáva chaos, přetřásejí se charaktery, dochází k dříve neplánovaným událostem. Se zjištěním nových skutečností hroutí se to, co dříve bylo považováno za velký ideál. Společnost začíná kráčet ke světlým zítřkům jiným směrem, přesto si i protentokrát vyžádá svou oběť. Hořce tragikomický a na historický film dle skutečností hodně invenční snímek, s malinko přehnanou dávkou vulgarismů. 75% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (01.01.2020)

Výborně obsazená a zahraná politická satira, kde konverzace srší jak kanonáda z kalašnikova. Působilo to na mne však rozporuplně - humorné či vtipné situace na pozadí politických komplotů a masových poprav podaných vážným tónem - navíc s ohledem, že to nejsou filmové výmysly, ale mrazivá historická reálie. Prostě mi ten humor připadal trochu vynucený, aby se divákovi z těch politických nechutností nedělalo šoufl. (viděl jsem: 2x) (23.05.2018)

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)

Nová anglická černá komedie ( o které jsem teprve v závěrečných titulkách zjistil, že je inspirovaná jakýmsi komiksem) měla potenciál na to stát se komedií roku. Černá komedie sahající do důležité události historie SSSR, navíc s perfektním komediálním obsazením (Steve Buscemi, Jeffrey Tambor) je opravdu nevšední. Nicméně to není perfektní film. Humor tohohle filmu je vlastně zvláštní. Když jsem od kritiky slyšel, že jde o nejzábavnější film minulého roku čekal jsem film ze kterého my bude práskat bránice. Na místo toho se ale žertuje často až nevhodně při mučení, vraždění či znásilňování, ty fóry většinou nemají žádnou pointu. A občas obzvláště sahají k trapnosti. Nebo snad někomu přijde vtipná scéna kdy se snaží členové představenstva nešlápnout do Stalinovy moči? Ten film je vlastně taková vleklá ryba. Trvá tak půl hodina než dojde ke Stalinovu úmrtí a následně dochází k tomu, že všichni na sebe kujou pikle, dělají si naschvály a každý chce moc. A takhle to vlastně spěje až do závěru filmu kdy konečně dojde k tomu, že film začne mít grády a začíná být vtipné i to když někomu hrozí smrt. Bohužel se na to musí čekat skoro celý film. Kladem je však obsazení. Steve Buscemi je překvapivě jako Nikita Chruščov perfektní castingová trefa, Jeffrey Tambor na to pořád má a v roli generále to celkem jde i Jasonu Isaacovi. Vzhledem k tomu, že jde nakonec o přiznanou adaptaci komiksu je snadné odpustit to, že film trošku odporuje skutečnosti (především závěrečnému zúčtování). Navíc bych vsadil zlatého bludišťáka, že minimálně polovina dialogů nikdy neproběhla.Pokud jde však o alternativní historii (a ne historický fakt!) mohli se tvůrci vyřádit víc! Udělat z toho tu správnou třesknutou komedii! Zaplést do toho nějaké šílené nápady které by ale mohli být tak šílené, že by fungovali! Ztratili jsme Stalina je určitě dobrý film. Ale není výrazný a za půl roku si pravděpodobně už nebudu pamatovat skoro nic. Což je škoda, protože potenciál byl. (06.04.2018)