Víno nás spája

Bobule po francouzsku. A naprosto jemněji, i když s notnou dávkou potřebné poetiky. Ale o to víc hrabání se v lidských duších, ve vzpomínkách na dětství. A s krásnými záběry na krajinu plnou vinic. Ale jinak to bylo na mě asi až moc lehké a prázdné, takže nemám důvod se vracet. Nechť však každý posoudí sám... 2+ (12.01.2018)

Do dneška jsem si myslel, že nejde udělat film z Francie, obzvlášť francouzských vinic a přitom by to mohl být nudný, nebo dokonce špatný film. Tak už vím, že jsem se spletl. Víno nás spojuje se na první pohled tváří jako příjemný film o vinařích, kteří se snaží dělat svou práci stejně tak, jak jí dělal jejich zesnulý otec, spíše to je ale existenciální drama, který nemá dobrý scénář a už vůbec ne herce, aby to bylo DOBRÉ drama. Je to přešlap do vod, kam by se takový film neměl udávat, protože si dokážu představit ten pohodový snímek, jaký z toho mohl vzniknout. Plný slunce, dobré nálady, přátel a vína. Místo toho jsem měl po hodině chuť to vypnout, jenže jsem to dokoukal v naději, že by se to mohlo v druhé polovině změnit. Nezměnilo. Podívejte se na Paříž počká, TAK se pohodový film. Silnější 2. (01.02.2018)

Velmi pěkný film, který mě mile překvapil. Vyrazil jsem na něj kvůli výskytu mé herecké oblíbenkyně M. Valverde, která je zde - navzdory malému prostoru její postavy - oslňující jako vždy. Skvělá je i Ana Girardot, a stejně tak i zbytek obsazení je herecky přesvědčivý (povedené jsou i lokace, kamera a soundtrack). Ačkoli se děj rozjíždí lehce zdlouhavě a celková stopáž téměř 2 hodin se může zdát příliš dlouhá, mně osobně to vtáhlo do děje a bavilo až do konce. Jasně, jednoduchý příběh originalitou příliš neoplývá, ale co činí tento film zajímavým, je jeho mimořádná autenticita a nesmírně pohodová atmosféra, kterou je celý prostoupený - a nadto tam i člověk trochu nahlédne do zákulisí vzniku vína (film věnuje jednotlivým etapám zrodu vína neobyčejnou pozornost - snad coby výraz pocty vinařské profesi ze strany tvůrců - jejich film občas působí téměř jako hraný dokument z prostředí vinařství). Trvalo dlouhé roky od hrůzného zážitku z filmu Víno roku, než jsem opět získal víru, že je možné natočit dobrý film z vinařského prostředí - "Víno nás spojuje" přesně takovým filmem je, a po jeho zhlédnutí si to vyloženě říká o skleničku vína. Neočekávám, že by film měl mít v kinech nějakou větší návštěvnost - spíše profrčí sály kin bez většího zájmu diváků, ale zrovna v tomto případě si myslím, že to je vážně škoda - příjemnější zážitek z kina jsem si už dlouho neodnesl. (11.09.2017)

Takovej milej příběh o víně, vinařích, rodinných poutech a hlíně, co se neopouští. Zní to takhle trochu banálně a on to taky upřímně řečeno docela banální film je, ale k uzoufání to není a Bobule či Vinaři nebo co jsme to tady u nás v českomoravské kotlině upekli to naštěstí nejsou. Stopáž až moc velkorysá, ale jako navnadění otevřít si doma (italské!) červené to funguje... [60%; 2017-10-29 Kino Aero] (29.10.2017)

Moc příjemná podívaná. Přestože tak nějak od počátku tušíte, jakým způsobem se musí celý příběh rozuzlit, stejně se necháte unášet tou specifickou atmosférou vinic a lidí, kteří se učí poznávat tu pravou révu pomalu od chvíle, kdy se naučili chodit. A to prosím píšu jako člověk, který žádný milovník vína není a rozpozná asi tak maximálně červené od bílého, respektive prostě jako vinařský analfabet. Celkově kvalitně natočené, s podařeným zakomponováním flashbacků na správná místa a skvěle zvoleným castingem. Každá postava z ústřední trojice řeší své vlastní problémy a každá dostává přiměřeně prostoru, aby byla dostatečně uvěřitelně vykreslena, přestože hlavním hybatelem je samozřejmě Jean. (01.12.2017)