Réžia:
Jaroslav BalíkKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Karel MarešHrajú:
Karel Höger, Dana Medřická, Antonie Hegerlíková, Libuše Švormová, Josef Langmiler, Zdena Hadrbolcová, Jan Teplý st., Dušan Urgošík, Gustav Heverle (viac)Obsahy(1)
Dvojice, pro kterou autoři oceňovaného televizního filmu J. Otčenášek a J. Balík použili příměru veronských milenců, není ani mladá a ani její příběh nekončí tragicky. Svého Romea a Julii na konci listopadu (ve skvělém hereckém podání obou hlavních představitelů) sledují autoři s pochopením, zatímco ne bez ironie kreslí ty, kteří jim jejich cestu za pozdním štěstím komplikují… Když se šedesátiletý Karel Pluhař (K. Höger) seznámí s Marií (D. Medřická), ženou v mnohém nešťastnou, pocítí, že chopí-li se této příležitosti, bez ohledu na malicherné zájmy a zábrany, může se ocitnout na prahu nového štěstí. Společně s Marií poznává, že se člověk nemá vracet k planému lítostivému vzpomínání, ale až do poslední chvíle života má s nadějemi a kurážnou podnikavostí hledět vpřed. Jen tak se mu život bohatě znásobí, nezadržitelně uplývající čas ztratí svou drtivou hořkost a člověk nepozná tíživé myšlenky stáří … (Česká televize)
(viac)Recenzie (97)
Nádherný melancholicky laděný film, jeden z nejlepších, co kdy ČT udělala. Radost pohledět opravdu. Příběh o lásce dvou stárnoucích lidí plný sentimentu a podzimní nálady, ale i konfliktů v mladé rodině. Duo Höger-Medřická zahrálo opravdu precizně a už jen tato dvě jména povýšila tento film na vysoký nadprůměr v tehdejší tv produkci. Výkony obou hlavních herců jsou zde dokonce lepší než samotný příběh. V dnešní především seriálové době můžete tedy srovnávat. ()
Karel Höger a Dana Medřická jako dvojice stárnoucích milenců, kteří se proti vůli okolí pokoušejí v podzimu svého života zachytit poslední paprsek štěstí. Otčenáškova hra získává jakýsi třetí rozměr nejen precizními hereckými výkony hlavních představitelů, ale také působivým hudebním doprovodem (Karel Mareš) a věcným přístupem autora k vztahům mezi lidmi a životu vůbec. Bez zbytečného patosu a sentimentality, s jiskřivým pocitem podvědomé naděje i zklamání. Opravdové je opravdovým a geniální geniálním. Navzdory banální obyčejnosti. ()
Velmi nádherný film. Je to jeden z nejlepších snímků, co kdy ČT udělala. Příběh o něžné lásce dvou stárnoucích lidí a jejich nepřejících příbuzných. Karlovu novou známost jeho rodina nepřijímá a Marii zase odrazuje její mladší sestra. Oba dva hlavní představitelé Karel Hoger a Dana Medřická nastavili laťku hodně vysoko. Tak takto vypadá herecký koncert. ()
,,Já jsem ještě neobrostl mechen. Já jsem ještě živej!" Jaroslav Balík je dosti zvláštním režisérem nebo-li filmovým vypravěčem příběhů (lidově řečeno). Ve dvou filmových knížkách vydaných v 80. letech, které jsem měl nedávno vypůjčeny z knihovny, byly jeho filmy nesmírně vychvalovány pro důsledná zpracování námětů ze současnosti tehdejší socialistické společnosti. Bohužel zrovna onen aspekt, který si soudruzi na jeho dílkach tolik cenili, trochu sráží můj dojem z filmu. Po titulcích s melancholickou hudbou Karla Mareše a krásné dlouhé scéně v kavárně, kde se dva vdovci zcela náhodně seznámili a dávejí se do řeči, následuje až podprůměrný ponor do Pluhařovic rodiny s nevýraznými vedlejšími postavami a pak mnohokrát jakési dokumentární záběry mapující tehdejší mládež a rušný život ve městě. V jiném filmu by mi podobné záběry snad ani nevadily či bych je i možná ocenil, nicméně v onom melancholickém rozpoložení, do jakého mě dostaly scény s hlavními protagonisty, na mě působili až moc rušivě (včetně objevující se bigbeatové muziky). Škoda, neboť Romeo a Julie na konci listopadu by zcela určitě fungovali i jako ryze nadčasový příběh bez podobných reálií. Na začátku jsem měl pocit, že tak slibně rozjíždějící se příběh o vztahu dvou stárnoucích lidí v podání takových herců jako jsou Karel Höger a Dana Medřická, nemůže nic pokazit. Samotné dialogy z pera Jana Otčenáška napokon dávají všem jejím společným scénám osobitné kouzlo. Za lidský příběh ze života, podbarvený nádhernou Marešovou hudbou a s dojímavým závěrem bez pátosu, a za dva velké herce v hlavních rolích dávám rozhodně 4 hvězdičky. To krásné pohlazení po duši zde i přes výhrady nakonec dorazilo. 80% #Challenge Tour 2019: 52 let filmu za 52 týdnů ()
V objatí podmanivého klavírneho doprovodu a v jesennom vetre tancujúcim zožltnutým lístim sa odvíja krehký príbeh bytostí, ktoré už sami neverili, že ich dokáže stretnúť láska. Čaro rozvíjajúceho sa vzťahu naráža na chlad dávno vyhoretých členov rodiny ( okrem malého vnuka ). Je nádherné sledovať legendy českého herectva, ich nepatrnú mimiku, pohyby... Film pôsobí ako balzam na dušu, o to viac, keď prežívame svoju rýchlu dobu. Kiež by bolo viacej takých liečivých balzamov. Potrebujeme to. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Natáčelo se v Praze (např. Pluhařův dům se nachází ve Střešovicích, ul. Cukrovarnická), dále v Písku. Most, jenž Pluhař (Karel Höger) stavěl a s Marií (Dana Medřická) navštíví, je dálniční most mezi Senohraby a Hrusicemi. (rakovnik)
Reklama