Romeo a Julie na konci listopadu

Československý televizní film o tom, že láska kvete v každém věku. Pouto, jež postupně vznikalo mezi K. Högerem, jehož jsem snad nikdy neviděl hrát tak positivní, aktivní a optimistickou osobu jako jeho bývalého stavitele mostů Karla Pluhaře, a tradičně skvělou D. Medřickou, je vystiženo velmi přirozeně a citlivě se vzrůstající intenzitou. Podobně jako u hry od Shakespeara i zde vztahu brání jejich rodiny, manipulativní a pasivní rodina Högerova a nepříliš psychicky vyrovnaně působící sestra Medřické (A. Hegerlíková). O skvělém výkonu hlavních postav nemá smysl dlouze diskutovat, obě zkušené hvězdy si lásku v jejich životním listopadu určitě užily a zahrály dle očekávání výborně. Zajímavé je sledovat rozdíly v životním elánu u rodiny Pluhařů, čili mile a vyrovnaně působící dědeček a naproti tomu sobecká, nesoudržná rodina (křivák syn J. Langmiler, arogantní snacha L. Švormová, nevýrazná dcera Z. Hadrbolcová a nevšímavý, duchem nepřítomný J. Teplý). Teplého herectví je vskutku ojedinělým úkazem na československé scéně, ač herec menších rolí, vždy svou neuvěřitelně individuální interpretací výrazně zaujme. Balíkovo romantické drama je plné životního optimismu a moudrosti a je natočeno velmi citlivě, téměř až dojemně. (15.01.2015)

Přechod mezi Pražským jarem a pozvolna nastupující normalizací poskytl společnosti spolu s množstvím do té doby buď nepřístupných, nebo málo známých dat vzácnou možnost jejího prvního prozření a dějinného srovnávání v široké škále témat od těch nejosobnějších až po ta nejdůvěrnější. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, konvenčně nepřípustné, oboustranně se stejnou vřelostí sdílené zakopnutí o vášnivý cit v raně prarodičovském věku je dokonalou indikací tehdejší situace. Amorálnost dětí z jedné strany je vyvažována mateřskou tragédií na straně druhé. Ale vůle a nepoddajnost nevzdávat svůj osamělý život i při velmi přibližné naději na přetrvání jeho plnohodnotného prožívání je silnější. Na rozdíl od těch opravdu mladých ze STARCŮ NA CHMELU to je na konečnou sice podstatně blíž, ale i ten již ne dlouhý úsek stále za takový pokus stojí. Zvlášť ve srovnání s alternativní sirobou opuštěného stáří. Ne náhodou za velkým dílem stojí velká jména. Pár Höger-Medřická, pár dvou výsostných představitelů intelektuálního, civilního, od vnějších efektů oproštěného filmového, televizního i divadelního herectví je doplněn předčasně zesnulým scénáristou-spisovatelem Janem Otčenáškem a jedním z našich předních režisérů Jaroslavem Balíkem. Zanedbatelná nejsou ani ostatní jména (Švormová, Hadrbolcová, Langmiler, Vrchota). A zanedbatelná se nezdá být ani nadčasovost tohoto díla nadčasového tématu. Udivuje - a bolestně překvapuje - , že již dávno nebylo přeneseno na DVD nosiče. (17.09.2007)

Karel Höger jako dobrosrdečný stárnoucí pán a Dana Medřická jako sympatická divadelní uvaděčka. Takové herecké obsazení slibovalo nedostižnou kvalitu. A jak jsem se filmu původně obávala, že bude velmi smutný, tak mě neskutečně zahřál na duši. U scény, kdy dvojice navštívila již neexistující zahradní restauraci, jsem se po celý čas musela culit, byla jednoduše kouzelná. Pár Libuše Švormová a Josef Langmiler působil na začátku velmi komicky, ale postupem času se mi všechny vedlejší postavy zprotivily, jak jim chtěly vztah překazit. Když si Karel přivedl Marii domů a zjistil, že tam nikdo není... To bylo nejsmutnější. Navzdory tomu se tento film zařadil mezi mé oblíbené, na který se v budoucnu ráda několikrát podívám. (02.02.2016)

Nádherný melancholicky laděný film, jeden z nejlepších, co kdy ČT udělala. Radost pohledět opravdu. Příběh o lásce dvou stárnoucích lidí plný sentimentu a podzimní nálady, ale i konfliktů v mladé rodině. Duo Höger-Medřická zahrálo opravdu precizně a už jen tato dvě jména povýšila tento film na vysoký nadprůměr v tehdejší tv produkci. Výkony obou hlavních herců jsou zde dokonce lepší než samotný příběh. V dnešní především seriálové době můžete tedy srovnávat. (05.11.2007)

Pokud jde o Karla Högera a lásku v pozdním věku, ještě více než Romeo a Julie na konci listopadu se mi líbí Lístek do památníku. Díky Hubačovu scénáři je takový lidštější, hlubší a nesoustředí se jen na ústřední postavy, ale má poměrně široký záběr. Zato scenáristé Romea a Julie udělali přesný opak - postavy Karla Högera a Dany Medřické obdařili širokou škálou emocí a výrazů, ale ostatní odbyli. Možná to byl úmysl, možná ne, ale obzvlášť rodina mužského hrdiny složená ze čtyř prachsprostě jednoduchých karikatur špatných lidských vlastností mi opravdu pila krev. Přesto nedám nižší hodnocení, protože panu Högerovi a paní Medřické to spolu tak slušelo. (15.06.2014)