Kanibal Dahmer

Skôr psychologickejšie a detailnejšie zobrazený charakter beštie v ľudskej koži, než krvavá honba za obeťami. Jeremy Renner je excelentný, zožral som mu to aj s navijakom, vo svojej roli je presvedčivý a výrazný. Scény sú vynikajúce (vŕtačka, tajomstvo skrine), flashbacky vôbec nevadia, ba priam sú rovnocennou súčasťou filmu, takmer tak dôležitou, ako sú udalosti z izby s červeným filtrom. Hrdina je okrem toho desne sympatický, skôr cynický, vynachádzavý a chladnokrvný chalan od vedľa, nie taký dôležitý ťuťmák ako Gacy. Nemám, čo by som dodal. Na áčkové profily sériových vrahov (Zodiac, Monster) sa to určite nechytá, ale medzi videofilmami a béčkami je to vážne klenot. (13.04.2011)

Jeffrey Dahmer (1960 - 1994) homosexuál, vrah, exhibicionista, nekrofil, kanibal, manipulátor a zvrhlý "sběratel" byl na druhou stránku pohledný, inteligentní a přátelský mladý muž, kterého vlastní sexualita a představivost srazila na samotné dno a jeho osoba dodnes vyvolává řadu otazníků. Naprosto trapná filmová adaptace se nedrží skutečnosti ba naopak si i v některých případech vymýšlí. Psychologická studie jeho tajemné zvrácené duše postrádá spoustu osvětlujících faktu k uchopení (pochopení) tohoto "ztraceného" člověka, jehož činy jsou dodnes považovány za jedny z nejzrůdnějších v dějinách Spojených států. (28.01.2010)

„Dahmer“ je v konečném důsledku vlastně celkem obyčejným příběhem, který to chce hrát na to, že tohle je podle skutečných událostí. Přesto se snímku celkem úspěšně podařilo zapadnout. Není se moc čemu divit. Snímek má dobré herecké výkony, je to uvěřitelné, ale prostě je to slabé. Ten člověk byl monstrum. Když už nic jiného, bylo možné se zaměřit na to, jak ho přijala společnost, jaký byl soud a pak i to, jak skončil – ubit spoluvězněm. V jeho životě je mnoho momentů, kterých by bylo možné se chytit, ale Jacobson ho pojal prostě provinčně. (25.04.2014)

Příběh jednoho z nejprofláklejších kanibalů 20. století Jeffreyho Dahmera se dočkal filmového zpracování. A je to dílko podivné a pro diváky neznalé případu těžce nepochopitelné, až zmatené. Psychologická sonda do vrahova myšlení se nekoná, gore orgie už tuplem ne (přitom lednička plná studených kousků teplých chlápků k tomu vyloženě svádí). Nuda, nuda, šeď, šeď. Více informací dostanete rozhodně z některé z knih o Dahmerovi (třeba Kanibal z Milwaukee od Dona Davise), nebo z hudebního rychlokurzu řezníků MACABRE. http://www.murdermetal.com/weapons/dahmer/tracks.htm (23.06.2009)

Opravdu mě baví sklon některých dam a dívek, propadat jisté slabosti vůči nemocným, zklamaným, trpícím a hlavně -(viďte holky)- záhadným zákoutím duší Jeffa Dahmera a jemu podobnýcm několikanásobným vrahům. No já myslím, že ta zákoutí -(nebo spíš sklepení, či přítmí odzvučených ložnic)- duše milého Jeffreyho nebudou zase tak spletitá, ať už vzhledem k jeho vyjadřovacím neschopnostem, či faktickým lapsům jeho serial killer kariéry, která měla tak dlouhého a plodného trvání jen díky policejní zhovadilosti a neskutečnému štěstí, které bylo tentokrát skutečně nasráno na jednu hromadu....hromadu sraček jménem Jeffrey Dahmer. Mám pocit, že tyto slečny a paní se místo zákoutím architektoniky Dahmerova svědomí, věnují spíš objevování neexistujících prosluněných pokojů a teras....která tam přece někde musí taky bejt. Nuž tedy bádejte, když Vás to hřeje u srdíčka. Já raději ocením snahu pojmout celý film jako atmosférickou skládačku několika one room dialogů Jeffa a jeho jednotlivých obětí. On totiž pan režisér také mohl zvolit méně decentní přístup a namísto Dahmerovi výmluvnosti se zaměřit spíš na jeho silné stránky, jakými je znalost anatomie a kulinářství. Ostatně Jeffreyho recepty ala "Pozvěte ne večeři známé a z připravte z jejich hlav vývar." by u hororových fanoušků jistě měly úspěch a byly zaručenější cestou k jejich zájmu. 50% (30.01.2013)