Dahmer
Dahmer
Réžia:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrajú:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina Payano, David ManisObsahy(1)
15. februára 1992 v Milwaukee, v štáte Visconsin, usvedčili Jeffreya Lionela Dahmera z pätnástich vrážd a odsúdili ho na 937 rokov väzenia. Tento príbeh sa inšpiroval jeho životom...
Film rozpráva strhujúci, fascinujúci a zúfalo bezcitný príbeh o mužovi, ktorý svoju najtemnejšiu fantáziu premenil na desivú realitu.
Začalo to tým, že Jeffrey Dahmer (Jeremy Renner) sledoval mladíka v obchode a sľúbil, že mu kúpi botasky, ak pôjde k nemu domov a urobí s ním zopár fotiek. Vyzeralo to nevinne, kým ho neomámil a nevyvŕtal mu elektrickou vŕtačkou dieru do hlavy...
Jeffreyho starú mamu (Kate Williamson) i otca Lionela (Bruce Davison) znepokojí skutočnosť, že syn má v byte figurínu. Vzápätí však otec nájde svoju starú chemickú skrinku, ktorá je zamknutá. Stará mama potvrdzuje, že vždy, keď otec otvoril túto skrinku, hrozilo im nešťastie. Nikomu z nich však nenapadne, že hroziace nešťastie môže pretrvávať aj ďalej. Netušia, čo Jeffrey vyvádza a že sa vždy zameria na nejakého mladého chlapca, ktorého potom vezme do svojho bytu. Keďže je však jeho myseľ naozaj chorá a fantázia príliš bujará, jeho skutky sa vymykajú z normálu. Z normálu sa dokonca vymyká aj to, že dokáže sám o sebe povedať, že je zvrhlík, exhibicionista, onanista a vrah... Po dvoch rokoch, ktoré si Dahmer odpykal z doživotného trestu, ho zabil spoluväzeň. Zomrel vo veku 34 rokov...
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (86)
Skôr psychologickejšie a detailnejšie zobrazený charakter beštie v ľudskej koži, než krvavá honba za obeťami. Jeremy Renner je excelentný, zožral som mu to aj s navijakom, vo svojej roli je presvedčivý a výrazný. Scény sú vynikajúce (vŕtačka, tajomstvo skrine), flashbacky vôbec nevadia, ba priam sú rovnocennou súčasťou filmu, takmer tak dôležitou, ako sú udalosti z izby s červeným filtrom. Hrdina je okrem toho desne sympatický, skôr cynický, vynachádzavý a chladnokrvný chalan od vedľa, nie taký dôležitý ťuťmák ako Gacy. Nemám, čo by som dodal. Na áčkové profily sériových vrahov (Zodiac, Monster) sa to určite nechytá, ale medzi videofilmami a béčkami je to vážne klenot. ()
Jeffrey Dahmer (1960 - 1994) homosexuál, vrah, exhibicionista, nekrofil, kanibal, manipulátor a zvrhlý "sběratel" byl na druhou stránku pohledný, inteligentní a přátelský mladý muž, kterého vlastní sexualita a představivost srazila na samotné dno a jeho osoba dodnes vyvolává řadu otazníků. Naprosto trapná filmová adaptace se nedrží skutečnosti ba naopak si i v některých případech vymýšlí. Psychologická studie jeho tajemné zvrácené duše postrádá spoustu osvětlujících faktu k uchopení (pochopení) tohoto "ztraceného" člověka, jehož činy jsou dodnes považovány za jedny z nejzrůdnějších v dějinách Spojených států. ()
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (menej) (viac)
Opravdu mě baví sklon některých dam a dívek, propadat jisté slabosti vůči nemocným, zklamaným, trpícím a hlavně -(viďte holky)- záhadným zákoutím duší Jeffa Dahmera a jemu podobnýcm několikanásobným vrahům. No já myslím, že ta zákoutí -(nebo spíš sklepení, či přítmí odzvučených ložnic)- duše milého Jeffreyho nebudou zase tak spletitá, ať už vzhledem k jeho vyjadřovacím neschopnostem, či faktickým lapsům jeho serial killer kariéry, která měla tak dlouhého a plodného trvání jen díky policejní zhovadilosti a neskutečnému štěstí, které bylo tentokrát skutečně nasráno na jednu hromadu....hromadu sraček jménem Jeffrey Dahmer. Mám pocit, že tyto slečny a paní se místo zákoutím architektoniky Dahmerova svědomí, věnují spíš objevování neexistujících prosluněných pokojů a teras....která tam přece někde musí taky bejt. Nuž tedy bádejte, když Vás to hřeje u srdíčka. Já raději ocením snahu pojmout celý film jako atmosférickou skládačku několika one room dialogů Jeffa a jeho jednotlivých obětí. On totiž pan režisér také mohl zvolit méně decentní přístup a namísto Dahmerovi výmluvnosti se zaměřit spíš na jeho silné stránky, jakými je znalost anatomie a kulinářství. Ostatně Jeffreyho recepty ala "Pozvěte ne večeři známé a z připravte z jejich hlav vývar." by u hororových fanoušků jistě měly úspěch a byly zaručenější cestou k jejich zájmu. 50% ()
Dahmer by si určitě zasloužil lepší zpracování než je toto. Vždyť jeho příběh je plný zvráceností, vražd a hrůz, které se odehrály v jeho domě a na které neměli žaludek ani policejní složky jenž jeho dům prohledaly. Dokonce i soud měl problém sestavit porotu, protože nikdo do ní nechtěl jelikož s tímto případem nechtěl nic mít. Ještě dnes se v mnoha lidech zvedá hladina adrenalinu, když se vysloví jeho jméno. Tak proč se režisér Jacobson vytasil s takto ubohým zpracováním jenž je naprosto k smíchu? Nic víc než ostudu a veřejné zesměšnění by si tento amatér ani nezasloužil. Místo, pořádného díla natočil růžovoučký dokument, který patří do odpadních vod. Pokud jste tento film ještě neviděli, tak se na něj ani nedívejte, protože je to naprostá ztráta času. Tomuto filmu dávám jen 30%, přestože by si Jeffrey Dahmer zasloužil mnohem víc. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (13)
- Dahmerova prezývka bola "Milwaukee Canibal". (Carol Pifková)
- Ve vězení Jeffrey Dahmer napsal: „Nikdy jsem ve svém životě nenašel žádný význam a vězení na tom nic nezměnilo. Můj život byl bezvýznamný a konec je ještě mnohem víc deprimující. Všechno se to dá shrnout do několika slov: nemocný, patetický a ubohý, to je vše. A nevím, jak by můj příběh mohl někomu pomoct." (Carol Pifková)
- Vo filme používa polícia Milwaukee čiernobiele autá. V tom čase však mala tamojšia polícia iba biele, čiernu farbu pridala až v roku 2008. (misterz)
Reklama