Záhradníctvo: Dezertér

Proti Rodinnému příteli jsme se nepatrně posunuli v čase, což neznamená, že by po konci války nastala selanka. Luxusní kadeřnický salón opět zahájil provoz, k většímu luxusu pro zákazníky přibyl kávovar (pro ilustraci, jaký byl dříve standard, fungovat takto kadeřnictví dnes, dost možná nemám z kadeřnictví fóbii). Z koncentráku se navrátivší Jindřich s Vilmou čekají druhé miminko, on tak vehementně touží po synovi, že mám chuť ho nakopat (jako ostatně každého, komu nejde primárně o to, aby dítě bylo zdravé) a z celého srdce mu přeji nejen dceru, ale i v další generaci samé vnučky! Ještě jak se choval k prvorozené dceři v porovnání s jeho chováním vůči synovci. Jen na okraj, obě děti jsou velmi sympatické a před kamerou se chovají příjemně civilně. Postava dezertéra Macháčka představuje oběť doby a okolností, tragédii osobní i rodinnou a divák, stejně jako dezertér sám, váhá a uvažuje, jestli je to chudák, hajzl, semletá troska, pragmatik, egocentrik, nic z toho, nebo od každého trošku. Hodnotit budu až po poslední části, ale zatím bych řekla, ku podivu, že to má vzestupnou tendenci.edit 14. 12. 2018 nahlíženo zpětně, mnohem víc se mi vracejí věci a děje z Rodinného přítele, takže i když Macháček tu hrál jak o život, jako film je Dezertér prostě slabší. (20.03.2018)

A máte děj, a mohla bych ho vidět Vol.2. Postavy jsou mi ukradené. Mdlé herecké výkony. Ne že by herci byli špatní, ale oni nemají pořádně co hrát. Hřebejk nesnáší komunisty (v tom jsme zajedno) a tady se s nimi vypořádává. Žel strefuje se do nich za každou cenu, ale nemá to ani humor, ani vážnost, spíš jen trapnost. Snaha „napojit“ se na pelíšky je někdy dost strojená. Třeba jak Martin Finger ustrkuje dceru. No on Finger obecně není Kodet. Ale legendárnímu herectví Kodeta v pelíškách by se nevyrovnal asi nikdo. Na konci nevíme kudy kam tak si pomůžeme vypravěčem. O chlup lepší než první díl. (26.09.2018)

O něco lepší, než Rodinný přítel. Urovnanější, přehlednější a srozumitelnější, ale také předvítatelnější. Tedy kromě Otíka, který mě hodně překvapil. Bylo hned jasné, co se z Ludvíka z kadeřnického salónu stane, až "zvítězí pracující lid". Nepasovaly mi tam jen dvě věci. Ten kanadský žertík, který provedl Karlík právě v tom kadeřnictví a samotná "dezerce" Oty, toho noblesního, milého a laskavého muže. První část trilogie se odehrávala za nacistické totality, druhá za té komunistické. Zcela zřejmý doklad o tom, že komunismus a nacismus (fašismus) jsou v podstatě jedno a totéž! Já alespoň žádný rozdíl nevidím! (07.02.2018)

Kouzlo prvního dílu se rozpustilo. Dezertér je možná tak akorát velký podvod, ohledně kampaně a slepá ulička, která nikam nevede. Film osud Otty sleduje jen velmi ztraktovitě a stručně. Což je ohromná škoda, protože když si občas chaotický scénář na ten příběh vzpomene, film ukáže, že v sobě měl potenciál a duo Hřebejk+Jarchovský furt umí. U scény s klavírem mi třeba vážně zamrazilo. Ale ta je zde praktický jediná svého typu . Jinak se o Ottovi dozvíme většinou jen skrz další postavy. Vůbec ho nesledujeme detailně.. Většinu času je film spíš takový křečovitý prvoplánový pokus imitaci Pelíšků. V hodně okamžicích, je totiž snaha vytvořit nějáký vtip. Občas jsem se upřímně zasmál, ale většina rádoby vtipů jen suše odkazuje na Pelíšky a vyzní do prázdna. Stejně jako prakticky všechny scény, protože je film taky dost nenápaditě, mdle (a občas vyloženě nevhodně.) sestříhaný. A zatímco u jedničky byl závěr dojemný, zde mi zakončení s duchem Jiřího připadalo kýčovité. Prostě tohleto se Jarchovskému nepovedlo. Já tedy zatím budu jen vzpomínat na užasného Rodinného přítele a budu doufat, že se povede třetí díl Nápadník. (04.10.2017)

Přemýšlel jsem, proč mě ztvárnění doby (2 sv. válka) v nijak převratné jedničce bavilo více. Je to proto, že Hřebejk už natočil tolik anti-komunistických filmů, že by to vystačilo na filmografii několika režisérů. Tudíž to není tak, že by tuto epochu natočil špatně, ale každá scéna vám připadá jako obšlehnutá z jiných českých filmů (Dokázal by někdo spočítat kolik anti-komunistikých filmů se tady od roku 89 natočilo?). Proto už vánoční atmosféra a rozbalování dárků nudí, proto nudí lití olova a "dávám bolševikovi dva", proto nudí souboj podnikatele s komunistou, o kterém předem víme, jak dopadne. Abych jen nekydal, herci jsou výborní a vývoj holičovy postavy byl přijmeným překvapením, který pro mě dramaticky fungoval. Ale to je málo. (03.02.2018)