Záhradníctvo: Dezertér

O třídu lepší než Rodinný přítel, zajímavější dějová linka, více exteriérů a hlavně hlubší dobový kontext odrážející se v osudech hlavních postav. Komunisti byli svině ( ..jsou a budou ) a tehdejší atmosféra utahování šroubů a eliminace kohokoliv jinak smýšlejícího ( nedejbože živnostníků) naprosto precizní, z čehož jen vybočí taškařice, která přeskočí do žánru absurdní komedie ve scéně, kterou bych pracovně nazval " Rusky jdou k holiči" - ale tam jsem šel smíchy do kolen. (04.02.2018)

No. Musím podotknout, že je to o něco horší než první díl. Kdyby nebylo Martina Fingera, tak se člověk pomalu ani nezasměje. Macháček má sice v pohodě humor, ale ke konci se mi tak zhnusila jeho postava, že to, co tam předváděl ze začátku, nehrálo roli. Nicméně děj je celkem poutavý i když poněkud smutný. A na to jak jsem chválila u minulého dílu dámské obsazení, tak mi přišlo, že tady pro ně jaksi nezbyl prostor. Škoda a veliká. (12.10.2017)

Tedy po Rodinném příteli jsem vůbec nic nečekal, ale tentokrát Hřebejk překvapil. V poválečných letech a v době nastupujícího komunistického moru se cítil mnohem lépe, než v letech válečných. Ze sterility, kterou jsem mu v předešlém díle vyčítal, udělal přednost a do filmu se mu podařilo vpašovat dobové nuance, které člověka nutí skřípat zubama. Mnohem hutnější je i rodinné drama, na čemž má výrazný podíl vynikající Macháček. Sledovat proměnu jeho postavy byl zážitek. Ale povyrostl i Finger a použití legendární, byť trochu upravené, Kodetovy hlášky z jeho úst mě nijak neuráželo. Naopak. Líbil se mi konec, takže i když tomu něco málo chybělo, na závěrečný díl už se zase těším. 80% (22.02.2018)

Ach ano Zahradnictví, krásná prvorebuliková vila, příjemná atmosféra, svérázné postavy. Dezertér má mnohem zajímavější vývoj, hlavně postava Otty a osudy jeho rodiny naberou velkých zvratů. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že se hodně klouže po povrchu. Téma ztráty postavení, iluzí a krize vztahu poskytovalo dostatečnou látku na velké drama, leč místo hlubokého zasažení zůstává divák na konci spíš rozpačitý. Našlo se několik pěkných míst, ale nestačily vyvážit nedostatky. Příběh zůstává jakýsi roztříštěný, mělo ho spojovat zahradnictví, ale na to, že dalo celé trilogii jméno se v samotném dění objevuje spíš jako kulisa. Postavám chybí plastičnost, Jiří byl tak hodný a dokonaý, až to lezo na nervy, Mařčí je tak hrabivá a ubrblaná, až to přestává být zábavné, Jinřich je neurotický, ale zůstává aspoň zábavný ... Ostatně Jindřichovi se ze tří bratrů dostává největšího prostoru, ani ne délkou, kterou se objeví před objektivem, jako důležitostí, Karel se ve všech dílech sotva mihne. A právě na osudy tří bratrů jsem byla hodně zvědavá. Musím říct, že v prvním dílu jsem Martina Fingera vnímala jako samostatnou postavu, v Deretéru a v Nápadníkovi už vystupovala výrazná podoba prudcího tatíka, která korespondovala s Jiřím Kodetem. Zato Aňa Geislerová zůstala Vilmě od Emilie Vašáryové na hony vzdálená. Jsem trochu na rozpacích, co napsat. Na jedné straně převládají mírné sympatie, na tu druhou se mi vkládají výhrady jedna za druhou ... Říznost Pelíšku tvořili krom hereckého obsazení i dobře volené pasáže Petra Šabacha. Zatímco Pelíšky jsou silný poctivý bujón, Zahradnictví zůstává zatím tak trochu zeleninová polívčička. Sice nechutná špatně, ale něco jí tak trochu chybí. (23.09.2018)

Kouzlo prvního dílu se rozpustilo. Dezertér je možná tak akorát velký podvod, ohledně kampaně a slepá ulička, která nikam nevede. Film osud Otty sleduje jen velmi ztraktovitě a stručně. Což je ohromná škoda, protože když si občas chaotický scénář na ten příběh vzpomene, film ukáže, že v sobě měl potenciál a duo Hřebejk+Jarchovský furt umí. U scény s klavírem mi třeba vážně zamrazilo. Ale ta je zde praktický jediná svého typu . Jinak se o Ottovi dozvíme většinou jen skrz další postavy. Vůbec ho nesledujeme detailně.. Většinu času je film spíš takový křečovitý prvoplánový pokus imitaci Pelíšků. V hodně okamžicích, je totiž snaha vytvořit nějáký vtip. Občas jsem se upřímně zasmál, ale většina rádoby vtipů jen suše odkazuje na Pelíšky a vyzní do prázdna. Stejně jako prakticky všechny scény, protože je film taky dost nenápaditě, mdle (a občas vyloženě nevhodně.) sestříhaný. A zatímco u jedničky byl závěr dojemný, zde mi zakončení s duchem Jiřího připadalo kýčovité. Prostě tohleto se Jarchovskému nepovedlo. Já tedy zatím budu jen vzpomínat na užasného Rodinného přítele a budu doufat, že se povede třetí díl Nápadník. (04.10.2017)