Godzilla

Japonský film o padesátimetrovém pravěkém ještěru, který se vynořil z moře u japonského pobřeží a rozséval strašnou zkázu, byl nesporně inspirován americkými fantastickými filmy, t. zv. "horrors", které s velkou vynalézavostí, ale také velkou dávkou naivnosti, šíří hrůzu před tajemným nepřítelem, příšernými obludami, ve snaze poskytnout divákům chvíle dráždivé hrůzy a strachu. Japonští filmaři, kteří se snažili vyrovnat se americkým kolegům ve vylíčení hrůzných okamžiků, kdy pod nohou příšerné nestvůry se řítí domy, mosty, železnice, chtěli svým filmem říci něco více. Nesmíme zapomínat, že v Japonsku byla shozena první atomová puma, že Japonci poznali na vlastní kůži hrůzu této moderní zbraně. Proto jejich film říká jasně: zanechte pokusů s nástroji smrti, nebo se objeví jiná, třeba ještě strašnější Godzilla, proti níž nebude záchrany pro nikoho. Tento film bude u nás promítán společně s francouzským snímkem „Pařížské noci" jako rozšířený program. Filmový přehled 47/1957 (17.11.2007)

Základní kámen celé budoucí mánie. Tenhle film stojí za to už jen proto, aby člověk viděl, že za demenci budoucích remaků nemůže předloha. Kritizovat přes půl století staré triky je trapné, stejně tak nelze dílko hodnotit jako monster movie (jejichž největší vlnu teprve odstartovalo). Podstatné je především jaderné téma a téma omezenosti lidských možností (jehož aktuálnost je v dnešní době snad ještě větší, než tehdy). Herecky vyčnívá tradičně Shimura, překvapivě i sám Honda se jako herec ukazuje v dobrém světle. (23.12.2007)

Naprostá klasika, která-nehledě na rok vzniku-může děsit i dnes, pokud je divák dost vnímavý, chápe tu historickou metaforu a je si vědom aktuálnosti celé té myšlenky.... Navíc, je to start neuvěřitelné série, která je sice na povrch jen zábavná, levná, popkulturní a kvalitativně velmi nestabilní, ale při hlubším pohledu vytváří-víceméně nevědomky-(s trochou nadhledu) padesátiletou zprávu o japonské společnosti. Skrze Godzillu se japka vypořádávají s traumaty své historie(WW2, atomové bomby..), upozorňují na problémy přítomnosti(devastace životního prostředí) a varují před nebezpečím číhajícím v budoucnosti(přetechnizovanost, nekontrolovatelný vývoj)... Na tohle prostě nedám dopustit a mám to rád. (04.04.2007)

Takřka sedmdesát let stará, a stále neskutečně fascinující japonská vykopávka. Ačkoliv screentime pro Godzillu je pouhých 8 minut (což utváří pomyslnou temnou siluetu zápletky), jedná se o nezaměnitelný fragment japonský kinematografie a pravoslavného tatíčka subžánru tzv. kaiju filmů, který si díky své megalomanské fetišizaci destrukce zaslouží svůj status kultu.... #leguándomikrovlnkynepatří (22.04.2021)

Tento obrí tvor je japonskou verziou starého King Konga s podobným záverom Jurského parku 2 (iná verzia monštra a tiež deštruktívne ničiaca nevinné mesto). Atraktívna lútková animácia v období politických vojen dáva dielu širší rozmer, kde dozvuky po 2. svetovej vojne ešte stále pretrvávajú. Cítiť aj inovované prvky v čierno-bielom spektre efektov ako rev samotného Godzillu (ktorý krásne vynikne) a rýchly prechod hudobného podkladu. Škoda len, že pri tak zdĺhavom deji chýba častejšie napätie, pretože nech je japonská kinematografie hocijak odlišná od európsky cítiacej, v tomto filme sa musel nudiť aj milovník rodinných drám, skrátka ázijský myšlienkovitý presah a vizuálna poetika sú v tomto prípade tabu. A ešte postavám sa (prekvapivo) veľmi málo venovalo. Ťarcha je teda na Godzillovi, ale tén chudák je miestami rovnako statický než Nispelova réžia :). Neprekvapia ani príbehy postáv (až na ten pochmúrny záver). A ešte jedna „výtka“, tú scénu s demonštráciou vlakových koľají si mohli tvorcovia odpustiť (kvôli podobnej z King Konga). Ale hovorím, celkovo ide o slušný historický zážitok, čo v dobe vzniku znamenalo veľký posun vpred (lepšie 3 hviezdičky). (07.06.2013)