Taký je život

"Neštěstí nechodí nikdy samo." Ano, i já jsem viděl tento neradostný snímek za zvuků hudebního doprovodu Jana Buriana ml., ale tentokrát na projekci v pražském kině Ponrepo, kde byl také promítán z unikátní kopie připravené k 60. výročí československé kinematografie. Její obnovená premiéra pak proběhla 11. září 1959 během 10. ročníku Filmového festivalu pracujících. Původní verzi filmu však poprvé představilo jediné berlínské premiérové kino už 24. března roku 1930. (26.11.2016)

Českými filmovými historiky vysoce ceněný snímek němé éry - ač u dobových diváků, zřejmě kvůli nástupu zvuku, propadl -, pro důkaz netřeba chodit daleko, viz kupř. zdejší anotace, za níž stojí NFA  ("rozvinutý filmový jazyk", "progresivní montážní postupy", "symbolická funkce detailů"), nutno však přiznati, že mě osobně jeho formální stránka nechává chladným (či na mne dokonce působí rušivě, jeho Sověty inspirované articistní skladebné postupy za mě narušují plynulost děje, ztěžují napojení na postavy a z toho plynoucí emocionální odezvu; inu, škoda, že Italové přišli se svým neorealismem až o 20 let později), svou sílu pro mě film má v nehraném (chce se říci: takový byl život!) vykreslení bídy života nejchudší vrstvy společnosti. Bych se nedivil, kdyby tohle byl nejbezútěšnější československý film vůbec. Příjemně mě překvapil a líbil se mi i Theodor Pištek, jak ho znám z komedií a neuměl jsem si ho moc představit v záporné dramatické roli, tak musím říct, že uměl být i děsivý. Škoda přeškoda, že spolu s filmem nešlo digitálně zrestaurovat i Liškovu hudbu z konce padesátých let. Nechci nijak znevažovat profesní um Jana Buriana (i když mě jeho hudba k tomuto filmu přišla až moc výrazná, žel bohu neorganická; uznávám, dotvářet dílo musí být extrémně těžké), ale Liška je prostě jen jeden, chci věřit, že si s úkolem hudebně doprovodit tento film svého času poradil lépe. Ale možná ne, když se zde v komentářích spílá i verzi z roku 1959. Nezjišťoval jsem, co je možno "nakoupit" na ulož to, na to abych po tom pátral a porovnal různé verze, mě film tolik nenadchnul. 60 % [dafilms] (17.04.2023)

Jeden z vrcholů němé éry nejen u nás ale i ve světové kinematografii společně třeba ještě ze slavnějším Erotikonem.Realisticky až naturalisticky natočený film líčí životní úděl sociálně slabých obyvatel Prahy.V tragické roli chudé pradleny se ve snímku představila ruská emigrantka Vera Baranovská viz.filmy(Svatý Václav kde ztvárnila roli kněžny Libuše a Tonka Šibenice-kde hrála Tončinu venkovskou matku) která si ani nevzpomene jak je pracovně vytížena že má narozeniny.Teprve až díky gratulaci sousedů se rozhodne vzepřít svému věčně opilému manželovi a vyžene ho.Vzápětí se ovšem těžce popálí a o několik dní později na následky vážných poranění umírá.. Scénář k filmu napsal sám režisér Karl Junghans a to pod inspirativním vlivem Pudovkinovy mistrovské Matky kde titulní postavu hrála právě Vera Baranovská obě díla jsi sou právě proto v lečem podobné.Původně chtěl režisér tento snímek natáčet právě v Německu kde ale tenkrát nenašel potřebné finance tak využil nabídku natáčet právě v Praze.Přesto se světová premiéra filmu konala nejprve v Berlíně,a teprve potom byl film uveden i v našem hlavním městě.Film ale jako takový podlehl velké konkurenci zahraničních zvukových filmů,takže se nevydělalo ani na uhrazení nákladů. (29.07.2006)

Realistické drama s mezinárodním obsazením lze v kontextu prvorepublikové tvorby považovat za počin ojedinělý tematicky i stylisticky. Tragický příběh chudé pradleny, která musí živit opileckého manžela i dceru, jež přišla o práci, byl jedním z mála sociálně-realistických filmů v záplavě veseloher a melodramat, které namísto reflexe stávajících problémů nabízely únikovou zábavu. Není divu, že byl Junghausův film po týdnu promítání v poloprázdných sálech navzdory nadšeným reakcím (zejména) levicových kritiků stažen z oběhu (roli sehrál i nástup zvuku, který lákal více). Takový je život kromě věrohodného vykreslení prostředí a střízlivého herectví Pištěka a Very Baranovské zaujme zejména dynamickou montáží některých znamenitě rytmizovaných scén, která prozrazuje vliv revolučních filmů sovětských montážníků. Rozhodně vrchol tuzemské němé filmové produkce, byť od německého režiséra. 80% (04.11.2009)

Verze z roku 1930 se nedochovala, v té upravené v roce 1959 byla odstraněna většina mezititulků, takže zbyly jen názvy kapitol a jejich motta. Tudíž je film vlastně němější, než bývalo zvykem. Ale srozumitelnosti a přehlednosti děje to nijak neublížilo. Film zaujme suverénní střihovou montáží v několika scénách a hereckými výkony, zejména dvojice Vera Baranovskaja a Máňa Ženíšková. Karl Junghans svůj debut připravoval dlouho, takže v kinech prohrál souboj o divácký zájem s prvními zvukovými filmy. Takový je život. (Viděno s hudbou Jana Buriana – 90%) (05.07.2016)