Koleso zázrakov

Mám neodbytný pocit, že se s koncem natáčení muselo hercům ulevit podobně, jako mně při závěrečných titulcích a troufnu si tvrdit, že někoho méně hollywoodsky protřelého by účast v této konverzační křeči mohla stát i kariéru. Blábolovitý výškrabek prostý allenovského espritu je za poslední dvě tvůrčí dekády nejslabším mistrovým počinem a jediné zachovalé pozitivum je už klasická retro nálada. (11.03.2018)

Nevím, jestli to měla být Allenova variace na ve filmu zmiňované hry Eugena O'Neilla, nebo pokus o antické drama (vlastně také zmíněné). Každopádně to funguje tak napůl. Kate Winsletová sice opět hraje naplno a Justin Timberlake si s nevděčnou rolí zaujatého vypravěče také poradil se ctí, ale ten zbytek se Allenovi moc nepovedl poskládat. Aspoň že to díky Vittoriu Storarovi krásně vypadá. (01.07.2021)

Nemůžu tomu uvěřit, že to dělám. Poslední filmy Woodyho Allena jsou pro mě smutné ukázky stařecké negramotnosti, a přestože všechny jejich nedostatky v nějaké míře platí i zde, zároveň mě to bavilo. Bavilo mě nekonečné proklamování, bavila mě absurdní topornost struktury, bavila mě Storarova kamera zcela ignorující Woodyho film a bavila mě Winsletová, dokonce velmi hodně. Ze všeho toho vyplývá roztomile průhledná filmová hříčka, u níž mě bavilo být. Je to pořád strašná do sebe zahleděná snobárna, ale z důvodů, o kterých musím ještě dlouho přemýšlet, jsem si ji užil. (19.12.2017)

Je dobré si každý rok pozrieť nového Woody Allena. V tomto prípade siahol po deprimujúcej manželskej dráme, kde síce všetko funguje na povrchu, ale pod ním číhajú veľké problémy. Obnažené vnútro rodinných príslušníkov, ktorí si každý žije svoj príbeh, je nekompromisný a dokonca sa mi zdalo, že aj pomenej vtipný, ako to býva u tvorcu zvykom. Prím hraje manželka Ginny, neurotická, žiarlivá a nespokojná žena a cez ňu sledujeme bezútešné riešenie problémov. Herecký ansámbl ( Kate Winslet, Jim Belushi a Justin Timberlake ) je famózny, farby sú príjemne retro nastavené a dotvárajú 50-te roky. (10.04.2018)

Vzťahový príbeh nezvyčajného trojuholníka umne miešajúci melodrámu, mafiánsky príbeh, kolotočiarsku zábavu, stratené ambície. Všetko v dokonalých dobových kulisách, vynikajúcom piesňovom sprievode, s krásne otvoreným koncom a neustálym podpaľačským ohrozením. Že všetky tie kašírované atrakcie, rôzne budované vzťahy i pseudorodinné šťastie raz náhle môžu ľahnúť popolom. Na rozdiel od väčšiny ctených spolukomentátorov sa mi posledná etapa tvorby Woodyho Allena páči oveľa viac, než jeho najslávnejšie tvorivé obdobie. V ňom pomerne plocho a opakovane v komediálnej podobe trpkosladkého strihu predstavil všeobecne platné a osobným životom režiséra ovplyvnené psychoanalytické tézy. Alebo sa snažil vytvoriť pár mierne nadpriemerne rovnako tézovitých komédií, snažiacich sa vyjadrovať k všeobecnějším dobovým fenoménom. To, čo pri jeho novších dielach mnohí nazývajú únavou, senilitou a opakovaním už použitých postupov, volám ja zmúdrenou poučenosťou. (27.09.2020)